2.GENERACE ČESKÉ MODERNY

                                                                            

 

Petr Bezruč

/ 1867-1958 /

Vlastním jménem Vladimír Vašek, autor jediné básnické sbírky.

Začátkem r. 1899 uveřejnil Jan Herben v příloze týdeníku Čas první verše neznámého básníka Petra Bezruče. Básně způsobily okamžitý zájem kritiků i čtenářů. Bezručovo tvůrčí vypětí bylo vyprovokováno vážnou plicní chorobou, prožitkem nenaplněné lásky a snahou vyjádřit vášnivý protest proti národnostnímu a sociálnímu útlaku rodného Slezska.

R.1903 vyšly básně samostatně jako Slezské číslo, r.1909 ve sbírce Slezské písně. Během let Bezruč sbírku dále doplňoval.

Bezruč se v básních stylizuje do postavy barda vymírajícího kmene, poutníka, fantóma, kovkopa, šíleného rebela, toulavého šumaře ap. Verše jsou patetické, monumentální, baladické, autor se ztotožňuje s těžce pracujícím lidem. Vyjadřuje se buď alegoricky, nebo utlačovatele přímo pojmenovává, uvádí skutečné události a konkrétní dějiště.

Proslulé jsou zejména sociální balady /Maryčka Magdónova, Ostrava, 70000, Kantor Halfar.../, v nichž vystupuje autor jako svědek událostí. Autor se vrací i k dávným mýtům /Ondráš/.

Jazyk básní je doplněn výrazy slezského dialektu nebo přímo polskými slovy.

Básníkova intimní lyrika je spojena s prožitkem životní osamělosti, nenaplněné lásky. Verše jsou teskné, rezignující / Jen jedenkrát, Labutinka.../

 

 

Na konci 19.st. vydávají svá první díla i autoři, kteří jsou označováni jako protispolečenští buřiči, anarchisté, básníci spojení s dekadencí, i když hledají kladné hodnoty moderní civilizace.

Spojuje je jednoduchost výrazu, pravidelný až písňový verš, ale jinak byli individualisté, netvořili jednotnou skupinu.

 

Viktor Dyk

/ 1877-1931 /

Je to básník hrdinské vzpoury člověka, jeho zápasu o vysoké ideály a smutného smíření s marností takového počínání. Básník touhy a deziluze.

Jeho první sbírky vznikaly pod vlivem symbolismu a dekadence – zklamání z nemožnosti uskutečnit romantické představy a sny : A porta inferi, Marnosti. Jeho odbojná poloha vrcholí v baladě Milá sedmi loupežníků.

Dyk je i autorem satiry a politické lyriky : Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice.

Další Dykův vývoj ovlivnily válečné události – politickou a vlasteneckou lyriku představuje válečná tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok / báseň Země mluví /.

Poslední Dykova básnická sbírka Devátá vlna obsahuje intimní a meditativní poezii – nejpůsobivější jsou verše s motivy loučení a smrti / báseň Soumrak u moře/

R.1915 napsal novelu Krysař, r.1913 drama Zmoudření dona Quijota.

 

 

Stanislav Kostka Neumann

/ 1875-1947 /

Ovlivňoval český literární a politický život 50 let. V osmnácti letech byl zatčen pro účast v hnutí Omladina / skupina většinou mladých dělníků a intelektuálů, která byla obviněna z protirakouské činnosti,dokonce z přípravy atentátu na císaře / a odsouzen na 14 měsíců do vězení. V jeho olšanské vile se scházela anarchistická skupina básníků, od r. 1897 vydával anarch.časopis Nový kult, později Červen / proletářští básníci /, byl redaktorem vlasteneckého Almanachu na r.1914.

Neumann prošel všemi básnickými směry od symbolismu a dekadence přes anarchismus, civilismus, proletářskou poezii, poezii boje proti fašismu a podpory komunismu.

Období dekadence, symbolismu, satanismu představují sbírky Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi / báseň Vypučel jsem nad bahna /.

Sb.Sen o zástupu zoufajících sice zachycuje zástup utiskovaného lidu, který marně hledá Boha a obrací se nakonec k Satanovi, ale není již výrazem Neumannova individualismu, nýbrž zájmu o lidskou společnost, každodenní život, radost / vliv Whitmanova civilismu /. Báseň Stráň chudých lásek.

Jako projev anarchismu vyšel soubor Kniha mládí a vzdoru.

Neumann se uchýlil na Moravu / Řečkovice, Bílovice / - tzv.moravské období – přiklání se k všednímu, bohatému, citovému životu sblíženému s přírodou a oslavou člověka / civilismus a vitalismus spojený se sociální revoltou / : sbírka Kniha lesů, vod a strání / básně Vstupní modlitba, Jarní zvěstování /.

V publicistice se to projevilo souborem fejetonů S městem za zády a programovou statí Ať žije život!

Oslavou civilizace, techniky, moderního života, velkoměsta je sbírka Nové zpěvy / básně Skřivan, Chvála rotačky /.

Rudé zpěvy představují proletářskou, agitační, revoluční poezii, verše jsou strohé, úderné  /revoluční hesla /.

Jako přívrženec socialistického realismu se N. projevil ve sbírkách Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života / varování před fašismem, odraz španělské občanské války, polemika s Fr.Halasem – báseň Staří dělníci /.

Reakcí na mnichovskou zradu je sbírka Bezedný rok, obrazem války a okupace vlast. sbírka Zamořená léta.

 

 

Fráňa Šrámek

/1877-1952 /

nejvšestrannější a nejoblíbenější básník této generace, psal i prózu a drama. Narodil se v Sobotce, studoval gymnázium v Písku.

Základním motivem jeho díla je oslava života, přirozeného, živočišného, ve stáří usmířeného, nostalgicky smutného.

Za své antimilitaristické postoje byl vězněn, byl členem Neumannovy anarchistické družiny.

Za 1.sv.války byl na frontě v Itálii, v Haliči a v Rumunsku.

Sbírka Života bído, přec tě mám rád vyjadřuje básníkův vztah k životu, provokující buřičství /anarchismus /, výsměch společnosti, byrokracii, ale i vědomí neuskutečnitelnosti živ.ideálů a nutnost přizpůsobit se. Básně Curriculum vitae, Píšou mi psaní.

Sbírka Modrý a rudý je anarch.útokem na společnost, rakouský militarismus / modrá byla barva rakouských uniforem, rudá anarchismu /. S humorem a ironií vyjadřuje jasně antimilitaristický postoj posměšnými popěvky, písňovými básněmi i příběhy z vlastní zkušenosti. Báseň Raport.

Šrámkova vitalistická filozofie, jeho smyslový a citový vztah k přírodě a ženě se projevuje ve sbírce Splav. Milostná lyrika oslavující lásku, ženu, mládí, domov, rodný kraj. T o vše na pozadí válečných hrůz.

Jeho impresionistickou, vitalistickou chválou života je i próza : román Stříbrný vítr a drama Měsíc nad řekou.

 

Karel Toman

/ 1877-1946 /

Stoupenec anarchistické bohémy, stylizuje se do postavy vyděděnce a tuláka, podnikal dobrodružné toulky Evropou, aby vyjádřil nespokojenost se světem omezujícím člověka, projevil vzdor. V cizině si uvědomil náležitost k rodné zemi, vrátil se, našel cestu ke smíru a harmonii, chvále života.

Pracoval jako redaktor Národních listů, archivář a knihovník.

Prvotina Pohádky krve je psána v duchu symbolismu a dekadence, vyjadřuje lásku k životu, k ženě, kritiku měšťáctví. Báseň Píseň / písňové prvky /.

Sbírka Torzo života je z doby anarch.bohémy, život je plný protikladných, dramatických prožitků, písňové, erotické, revoltující verše, sní o svobodném životě, soucítí s trpícími.

Sbírky Melancholická pouť a Sluneční hodiny vyjadřují prožitky z cest, touhu po domově, boj se smutkem. Autor se stylizuje do role vzteklého psa pobíhajícího Evropou. Báseň Cassius.

Sbírka Měsíce je povzbudivým, ale zároveň varujícím obrazem českého národa za světové války. Spojuje ho s poctivou prací českého člověka, zejména rolníka. 12 básní podle měsíců v roce symbolizuje jednotlivé etapy života.

Poslední verše se přibližují určitému typu proletářské poezie, ne příliš revoltující, spíše sociální, motiv světla rodícího se ze tmy, snu zástupů – sbírky Hlas ticha a Stoletý kalendář.

 

 

František Gellner

/ 1881- asi 1914 /

Mladé generaci nejbližší básník / viz Václav Hrabě – Jam-session s F.Gellnerem /.

Básník, kreslíř, karikaturista, žurnalistický satirik. V 1.roce války zmizel na haličské frontě.

Svou anarchistickou revoltu vyjadřuje distancováním se od všech etických, „posvátných“ hodnot přelomu století. Verše formuluje jako cynickou „zpověď dospělého dítěte svého věku“. Sestoupil až mezi nejspodnější vrstvy společnosti do hospod, veřejných domů, na periferii a tam nacházel prostředky k vytváření svých textů. V životě viděl prázdnotu, banalitu, špínu a beznaděj.

Tento osobní životní postoj bez iluzí se snaží vyjádřit svým „antiliterárním“ stylem – využívá  

-dobové formy lidové zábavy / kuplety, šansony /

-pravidelný verš, formu popěvku, písně

-hovorové, téměř prozaické sdělení

-neobrazné, přímé pojmenování

-obraz velkoměsta, hospody – vyjadřuje odpor k měšťáckému světu, falešné morálce,pokrytectví

-zdánlivě cynický výsměch, ironii, pamflet

-otevřenost až šokující, věcnost, racionální pohled

-formu osobní zpovědi

Smyslem jeho poezie však nebyl cynismus, nýbrž touha po přirozeném lidském kontaktu, po lásce.

Gellnerovy bohémské, anarchistické verše jsou shrnuty do sbírek Po nás ať přijde potopa  /stejnojmenná báseň, dále básně Perspektiva a Přetékající pohár / a Radosti života /stejnojm.báseň a báseň Což, páni spisovatelé /.

Posmrtně byla vydána sbírka Nové verše obsahuje tulácké, deziluzivní verše, ale naznačuje i zklidnění / básně Elegie a V zlých časech /