ČESKÁ REALISTICKÁ PRÓZA

 

Dělíme ji na tvorbu :

a/venkovskou - navazuje na tvorbu B.Němcové, K.Světlé a V.Hálka. Pečlivě studuje venkovského člověka, prostředí, soustřeďuje se na realistické detaily /kroje, stavby, zvyky/ a zpracovává je formou národopisných studií /T.Nováková, J.Herben/. Autoři sledují generační rozpory a sociální diferenciaci venkova v důsledku přeměny feudální společnosti v kapitalistickou. Peníze narušují tradiční vztahy mezi rodiči a dětmi, hospodáři a čeledí. Autoři jsou si vědomi toho, že nemůžou vývoj zastavit, usilují však o řešení sociálních problémů a obnovení mravních zásad.

Zástupci : K.V.Rais, T.Nováková, J.Holeček, J.Herben, bratři Mrštíkové, G.Preissová, K.Klostermann, L.Stroupežnický

b/městskou - tzv.pražský román navazující na povídky J.Nerudy. Tvůrcem je I.Herrmann

c/historickou - ovlivnilo ji vydávání Palackého Dějin národu českého - blízké jim bylo zdůrazňování slovanství a kladné hodnocení husitství.

Zástupci : V.B.Třebízský, A.Jirásek,Z.Winter. Zatímco Třebízský tvoří romantické a sentimentálně laděné příběhy, Jirásek a Winter reprezentují realistickou prózu, mají odborné historické vzdělání, pracují s historickými prameny.

Vedle historické povídky a románu vzniká i románová historická epopej a románová kronika.

R.1883 byla znovu otevřena otázka pravosti Rukopisů - vyšla stať Jana Gebauera ve vědeckém časopise Atheneum /vydával ho T.G.Masaryk/ - "Potřeba dalších zkoušek Rukopisu královédvorského a zelenohorského". Mezi zastánci a odpůrci Rukopisů vypukl boj. Jan Gebauer provedl rozbor jazykovědný, Jaroslav Goll historický, Jaroslav Vlček literárně historický a T.G.Masaryk filozofický a sociologický rozbor.Nedospěli k jednoznačnému závěru, ale podvrh byl prokázán.

d/ naturalistickou - jako programový směr se v české literatuře neuplatnil, jeho vliv však najdeme v tvorbě mladých autorů. Teoretickým vykladačem a zastáncem naturalismu je Vilém Mrštík, hlavním reprezentantem K.M.Čapek - Chod

 

Od r.1888 vychází Ottův slovník naučný.

R.1881 bylo otevřeno novorenesanční Národní divadlo Smetanovou Libuší. Vyhořelo, ale v roce 1883 bylo otevřeno podruhé. Architekti Josef Zítek a Josef Schulz, sochy J.V.Myslbek, malby František Ženíšek, Mikoláš Aleš a Julius Mařák, opona Vojtěch Hynais.

 

Historická próza

Václav Beneš Třebízský /1849 - 1884/

Katolický kněz, věnoval se historické povídce a románu, sbíral a zpracovával pověsti. Vycházel z Palackého Dějin, ale i místních kronik, farních zápisů a archivů. Vybírá si motivy mravně výchovné, povzbudivé ivarovné. Pozornost věnuje hlavně husitství a době pobělohorské.

Bludné duše - o selském povstání na Slánsku v 80.letech 18.st.

Ze zapomenutých pamětí - soubor povídek, charakteristická je povídka U šachů, která líčí poměry poddaných - nejsou považováni za plnohodnotné lidské bytosti, majitelé o ně hrají šachy. Typickými postavami Třebízského příběhů jsou moudří starci, kteří ztělesňují paměť a svědomí národa. Postavy postrádají psychologickou kresbu, zvlášť ženy působí stereotypně.

 

Alois Jirásek /1851 - 1930/

Narodil se v Hronově, otec byl tkadlec a pekař. Studoval na Gymnáziu v Hradci Králové a na Filozofické fakultě UK v Praze historii. Působil jako středoškolský profesor dějepisu v Litomyšli a v Praze. Jeho největším přítelem byl Mikoláš Aleš, který ilustroval většinu jeho děl. Uměleckou formou zpracovával a popularizoval národní dějiny od mytického dávnověku po rok 1848. Čerpal z archivních pramenů, zobrazoval velká dějinná hnutí, jejichž hrdinou je lid. Vrchol dějin spatřoval spolu s Palackým v husitství.

Staré pověsti české určil především mládeži.

Dobu husitskou zpracoval v románové trilogii Mezi proudy /počátky reformačního hnutí, Mistr Jan Hus/, Proti všem /husitské hnutí, Tábor/, Bratrstvo /husité - bratříci po porážce u Lipan bojují na Slovensku proti Maďarům pod vedením Jana Jiskry z Brandýsa/. Do této doby zasadil i drama Jan Hus.

Období pobělohorské zachycují Psohlavci, Skály, Skaláci a Temno.

Z národního obrození čerpá pětidílný F.L.Věk /životní osudy obrozeneckého vlastence, rodáka z Dobrušky, Františka Ladislava Heka/ a románová kronika U nás.

Revoluční rok 1848 v Litomyšli a Praze je popsán ve Filozofské historii. Mistrně zde Jirásek zachytil i biedermeierovský styl života českých maloměšťáků, které zde zastupuje rodina pana Roubínka.

Dodnes hrané drama s pohádkovými prvky - Lucerna - oslavuje vlastenectví a hrdost českého člověka. Symbolem češství je zde lípa, která ochrání před nebezpečím ctnou dívku.

 

Zikmund Winter /1846 - 1912/

Narodil se jako syn zvoníka na Starém Městě pražském, studoval na filozofické fakultě, působil jako středoškolský profesor v Pardubicích, Rakovníku a Praze. Z archivů čerpal inspiraci pro beletristická díla. Zaměřil se na 16. a 1.pol.17.stol., kladl důraz na psychologii postav, realisticky líčí prostředí a dobovou atmosféru : povídky Rozina sebranec, Nezbedný bakalář a Krátký jeho svět.

Do doby těsně před Bílou horou a počátků pobělohorského útlaku zasadil román Mistr Kampanus - obraz života v Praze a na univerzitě, postava Jana Campana Vodňanského - humanistického učence, básníka, rektora univerzity, který se snaží i za cenu kompromisů zachránit její autonomii. Je svědkem popravy 27 pánů na Staroměstském náměstí r.1621, odolává rekatolizaci, nakonec v domnění, že zachrání univerzitu před jezuity, sám přestupuje na katolickou víru. Když pozná marnost své oběti, končí sebevraždou.

 

Venkovská próza a drama

Tereza Nováková /1853 - 1912/ 

Po sňatku žila v Litomyšli, kde studovala lidovou kulturu a stala se spisovatelkou. Její venkovské romány z východních Čech navazují na tvorbu Karolíny Světlé, jejich hrdiny jsou opět výjimečné osobnosti, ale tentokrát muži. Středem jejich pozornosti je touha pochopit podstatu světa a smysl lidské existence. Konflikt nakonec vyplyne z rozporu mezi jejich materiálními problémy a duchovními potřebami. : Jiří Šmatlán, Jan Jílek, Drašar.

Děti čistého živého je román o příslušnících sekty věřících v sílu rozumového poznání. Dostávají se do konfliktu s okolím, jejich odlišnost provokuje k pomluvám, udavačství, napadání. Členové sekty se stávají oběťmi neporozumění a nenávisti.Jejich víra se střídá s pochybnostmi a zklamáním.

 

Josef Holeček /1853 - 1929/

Narodil se v jižních Čechách v selské rodině, působil v Národních listech.

Naši - desetidílná románová kronika psaná v letech 1898 - 1930. Chtěl vytvořit dílo o životě sedláků na Vodňansku a Písecku. Velmi působivé jsou první díly, kde ukazuje svět očima dětí. Sedlák Kojan je obrazem pravého českého selství.

 

Karel Václav Rais /1859 - 1926/

Narodil se v Lázních Bělohrad v sev.Čechách v rodině rolníka a tkalce, studoval učitelství v Jičíně, učil v Hlinsku, v Praze. Přítel Jiráska, Wintera, Sládka. Autor realistických povídek a románů ze soudobého českého venkova, zasaženého honbou za majetkem, která ničí mravní hodnoty i city. Nejtragičtěji se to odráží v rodinných vztazích.

Soubory povídek líčí především osudy starých lidí - výminkářů, kteří jsou svým dětem na obtíž : Výminkáři, Horské kořeny, Potměchuť, Rodiče a děti.

Román Kalibův zločin je kritickým až naturalistickým viděním problémů vesnické generace.

Románem Zapadlí vlastenci Rais vyzvedl obětavou práci venkovské inteligence /farářů, učitelů/, která se zasloužila o národní uvědomění venkovských vrstev a bez níž by úsilí "velkých národních buditelů" nedosáhlo potřebných výsledků. Rais vycházel z rukopisu učitele Věnceslava Metelky z Vysokého nad Jizerou. Podobný námět má i další román - Západ.

Pantáta Bezoušek je román, v němž Rais konfrontuje mravně čistého venkovana s pražským prostředím.

 

Ladislav Stroupežnický /1850 - 1892/

Dramatik a dramaturg Národního divadla, novinář.

Narodil se v jižních Čechách, pracoval u svého otce, hospodářského správce, po pokusu o sebevraždu /zohavil si obličej/ se přestěhoval do Prahy, pracoval jako úředník, od r.1882 působil v Nár.divadle.

Psal realistické veselohry s venkovskými nebo historickými náměty.

Naši furianti - odehrávají se v jihočeské vesnici v 60.letech 19.stol. Námětem je spor o místo ponocného, nejdůležitější je realistické vylíčení typů venkovských lidí a jejich povahových rysů - pýcha, tvrdost, mazanost, ale i vtipnost /zkrátka furiantství/. Postavy mluví dialektem.

Hlavním hrdinou historických komedií Zvíkovský rarášek /zpracováno jako opera Vít.Novákem/ a Paní mincmistrová /film Cech panen kutnohorských, v hl.roli Zdeněk Štěpánek/ je Mikuláš Dačický z Heslova - humanistický spisovatel, výtržník a záletník.

 

Gabriela Preissová /1862 - 1946/

Narodila se v Kutné Hoře, ale po svatbě se odstěhovala na Hodonínsko, kde se pod vlivem Jana Herbena začala zajímat o slovácký venkov a psala povídky a dramata právě z tohoto kraje. Jejich námětem je nejčastěji milostný vztah mezi majetkově nerovnými mladými lidmi a postavení ženy ve venkovské společnosti. Její hrdinky bojují o právo na štěstí bez ohledu na společenské předsudky.

Gazdina roba - povídka o chudé švadleně Evě, která odchází od manžela a dítěte za svou celoživotní láskou. Nakonec, ponížena svým milým a jeho matkou, končí sebevraždou. Preissová zpracovala i jako libreto k Foersterově opeře Eva.

Její pastorkyňa - drama dvou žen /původně povídka/ - kostelničky Buryjové a její milované nevlastní dcery Jenůfy. Jenůfa porodí nemanželské dítě a kostelnička, ve snaze zachránit ji před opovržením celé vesnice, novorozeně utopí. Stejnojmenná opera Leoše Janáčka.

 

Karel Klostermann /1848 - 1923/

Narodil se v Horním Rakousku, matka pocházela z rodiny šumavských sklářů, studoval gymnázium v Písku a Klatovech, nedokončil medicínu ve Vídni. Pracoval jako novinář, vychovatel, učitel. Z častých pobytů na Šumavě čerpal náměty pro své povídky a romány ze života šumavských lesníků, dřevorubců, sklářů, vorařů a pytláků. Začínal v němčině, ale brzy přešel k tvorbě české. Děj vždy doplňuje sugestivními obrazy přírody.

Ze života lesních samot - o boji obyvatel myslivny s přírodou, zachycuje její krásu i krutost /neobyčejně působivě líčí obraz ničivé síly vichřice/. Příroda ovlivňuje lidi, jsou tvrdí jako ona, ale dokáží být i obětaví a solidární.

 

Alois /1861 - 1925/ a Vilém /1863 - 1912/ Mrštíkové

Narodili se v Jimramově, dětství prožili v Ostrovačicích u Brna

Jejich společným dílem je drama Maryša odehrávající se na moravském venkově, je to tragický příběh vynuceného manželství.

Vilém Mrštík - zemřel v Divákách u Hustopečí sebevraždou, byl příslušníkem České moderny, impresionista, naturalista.

Santa Lucia - natural.román o nemožnosti vymanit se z vlivu prostředí, uplatnit vlastní vůli a snahu utvářet život podle vlastních představ a ideálů. Chudý student svůj sen spojuje s Prahou, nakonec ve vysněné, ale bezcitné a netečné Praze v bídě umírá.

Pohádka máje - lyrický impresionistický román oslavující lásku a přírodu. Velkoměstem zkažený student Ríša se prostřednictvím přírody a lásky mladičké naivní Helenky mravně obrozuje.

Alois Mrštík - pracoval jako učitel na jižní Moravě /včetně Těšan, kde se odehrává Maryša/, od r.1889 v Divákách.

Rok na vsi - "Kronika moravské dědiny" - život v rámci církevního a zemědělského roku /práce, svátky/. Vesnice se jmenuje Habrůvka. Autor si s lítostí všímá negativního vlivu města - morálního rozkladu, prohřešků proti řádu a morálce - následuje trest. Autor komentuje události, vstupuje do děje, střídá scény vážné s komickými, vzbuzuje u čtenáře sympatie k venkovskému lidu žijícímu v souladu s přírodou.

 

Městská próza

Ignát Herrmann /1854 - 1935/

Zakladatel tzv."pražského románu". Syn mlynáře , vyučil se v Praze kupcem, pracoval jako žurnalista v časopise Paleček, Švanda dudák, Národní listy.

Z pražských zákoutí - zobrazuje mírné, trpělivé, pasivní, životem poznamenané lidi, vydané na milost a nemilost svému okolí, i bezohledné násilníky a hrubce žijící na úkor jiných.

U snědeného krámu - úpadek drobného pražského kupce Žemly, který se stává obětí své ženy a tchýně. Připraví ho o veškerý majetek. Žemla ze strachu před bankrotem spáchá sebevraždu.

Otec Kondelík a ženich Vejvara - obraz rodinné idyly, nese stopy biedermeieru.

 

Naturalistická próza

Jako programový směr se v české literatuře neuplatnil, jeho vliv však najdeme v tvorbě řady autorů. Teoretickým vykladačem a zastáncem naturalismu byl Vilém Mrštík /viz výše/, hlavními reprezentanty  K.M.Čapek - Chod a Karel Josef Šlejhar.

Karel Matěj Čapek - Chod /1860 - 1927/

Narodil se v Domažlicích, nedokončil práva, věnoval se žurnalistice, od r.1910 v Národních listech. Přídomek Chod užíval od r.1917, aby se odlišil od Karla čapka.

Člověk v jeho pojetí je důsledně determinován, je bezmocný proti vnějším okolnostem a prostředí. Konfrontuje touhy a sny postav se skutečným životem.

Romány: Turbina - rozklad a úpadek pražské měšťanské rodiny. Symbolem rozkladu je turbina instalovaná v rodinném podniku, která má zabránit bankrotu, ale podnik zničí /porucha vede k takovým otřesům, že se turbina zbortí a zboří i továrnu/. Postavy procházejí procesem ztráty iluzí - nejmarkantnější je to u továrníkových dcer, jejichž životy jsou nakonec pravým opakem toho, o čem snily.

            Antonín Vondrejc - na pozadí světa novinářů a umělců vypráví smutný příběh zneuznaného básníka končícího smrtí. Čapek zde přechází až do tragikomična a černého humoru.

            Kašpar Lén - mstitel -  mladý muž pomstí zneuctění své milé, během soudu oba umírají. Děj se odehrává ve velmi chudobném prostředí dělníků, prostitutek atd.

 

Karel Josef Šlejhar /1864 - 1914/

Příslušník České moderny. Narodil se ve Staré Pace, pocházel z písmácké rodiny, hospodařil na vlastním statku, pak učil na obchodní škole v Hr.Králové, Kolíně a Praze.

Měl silně pesimistický pohled na život, svět jeho próz je plný podlostí, surovostí a ničivého působení moderní civilizace. Člověk je určen prostředím - v přírodě i společnosti probíhá bezohledný a nelítostný boj o život.

Kuře melancholik - paralelní obraz umírajícího dítěte a dodělávajícího kuřete. Sugestivní scény zla, nenávisti a bezcitnosti /macecha se zbaví dítěte svého muže, které jí stojí v cestě k získání veškerého majetku a mužovy pozornosti/.

Zátiší - soubor povídek, např. Lakomec - až groteskní vidění světa, změn v lidské psychice v mezních životních situacích. To dohání člověka k šíleným činům.