KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ A PREROMANTISMUS

 

I. KLASICISMUS

17.století

Prosadil se nejprve ve Francii za vlády Ludvíka XIV. /1661-1715/ v době, kdy se v jiných zemích rozvíjelo ještě baroko. Ve srovnání s barokní mystikou a emocemi zdůrazňovala rozumový řád /racionalista René Descartes [dekár] : "Cogito, ergo sum"- "Myslím,tedy jsem"/. Jediným pevným bodem je představa sebe samého jako myslící bytosti. Mravní ideál ztělesňoval člověk podřizující soukromé zájmy službě lidské společnosti. Tyto hodnoty nalézal již v antice, proto je antické umění vzorem a normou. Umělecké dokonalosti mělo být dosaženo přísným dodržováním estetických pravidel. Klasicistní drama se vrací k Aristotelově zásadě tří jednot : místa /děj se odehrává na jednom místě/, času /v jednom časovém období/ a děje /hlavní dějová linie bez odboček/. Žánry se znovu dělí na vysoké /óda, epos, tragédie/ a nízké /bajka, satira, komedie/. Pravidla klasicistní literatury zformuloval básník a kritik Nicolas Boileau [nykola bualo] ve svém pojednání Umění básnické.

Architektura : katedrála sv.Pavla v Londýně a zámek ve Versailles patří k tzv. baroknímu klasicismu. Staví se činžovní domy, užitkové stavby /nemocnice, kasárna, továrny, nádraží, pevnosti .../. Stavby viz sešit. Znaky : sloupy, trojúhelníkový štít, jednoduchost. Směr období vlády Napoleona Bonaparta se nazývá empír - vrcholná fáze klasicismu, je o něco zdobnější, křehčí, projevuje se i v bytové kultuře /nábytek na "lvích" tlapách/ a módě. Přísná pravidla mají i zahrady a parky - tzv.francouzský park /zastřižení do geometrických obrazců/.

Sochařství : napodobování antických vzorů, dokonalé proporce lidského těla. Např.italský sochař Antonio Canova nebo Francouz Falconet /Měděný jezdec - socha rus.cara Petra I./.

Malířství : Francouz Jacques Louis David viz sešit.

Hudba : Haydn, Mozart /premiéra Dona Giovanniho ve Stavovském divadle v Praze r.1787/, Beethoven.

 

Literatura :

FRANCIE

Pierre Corneille /1606-1684/ [pijer kornej]

Drama Cid je založeno na konfliktu soukromých zájmů, citů a vášní jedince s mravními normami,občanskou povinností a zodpovědností.

 

Jean Racine /1639-1699/ [žan rasin]

Tragédie Faidra - zobrazil důsledky vášně - zhoubnou lásku hlavní postavy k nevlastnímu synovi. Druhá manželka athénského krále Thésea vzplane láskou k jeho synovi z předchozího manželství, přizná se, je odmítnuta a zosnuje pomstu.

 

Moliere /1622-1673/ [molijér]

Vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin [žan batyst poklen].

Tvůrce charakterové komedie - usiluje o vytvoření ustálených lidských typů /lakomý měšťan, rozmařilý šlechtic, zištný lékař atd./. Byl režisérem a hercem kočovné společnosti, pronikl až ke královskému dvoru, ale byl v neustálých konfliktech s církevními hodnostáři a šlechtou, neboť kritizoval soudobé poměry. Našel však oporu v králi. Nakonec se stal ředitelem královského divadla v Paříži. Zemřel na jevišti. Napsal 33 komedií - zabývá se postavením ženy ve společnosti a v rodině, mravním cynismem feudálů, chorobnou lakotou, pokrytectvím, snahou měšťanů napodobit šlechtu.

Tartuffe [tartif] - pokrytecký svatoušek se vetře do rodiny měšťáka Orgona a snaží se ho připravit o veškerý majetek. Jsou zde odhalovány špiclovské praktiky tajných církevních organizací.

Mizantrop - o člověku nesnášejícím lidi.

Don Juan - typ svůdce.

Lakomec - Harpagon sužuje svou lakotou služebnictvo i vlastní rodinu. Obrat v jeho jednání způsobí až ztráta peněz zinscenovaná sluhou.

Zdravý nemocný - o hypochondrovi.

Škola žen - muž si vychovává od malička schovanku jako svou budoucí ženu ke svému obrazu.

Měšťák šlechticem, Šibalství Scapinova a další.

 

Jean de la Fontaine [žan d lafonten] /1621-1685/

Ve svých Bajkách zobrazuje nedostatky u dvora a věčné lidské nešvary. V souboru dvanácti knih přepracoval tradiční antické a indické motivy, končící mravním ponaučením.

 

Pierre A.C.de Beaumarchais [pijér d bomaršé] /1732-1799/

Dramatik, dosáhl velkého jmění, původně hodinář, koupil si šlechtický titul. Jeho nejznámější komedie jsou Lazebník sevillský /zpracováno jako opera G.Rossinim/ a Figarova svatba /opera W.A.Mozarta/. 

 

II. OSVÍCENSTVÍ

Filozofické, společenské a politické hnutí, které vzniklo ve Francii v 18.stol. Představitelé vyzvedávali lidský rozum, věřili v neustálý vývoj člověka a tím i v nepřetržitý společenský pokrok. Stavěli se za ideály humanismu, zrovnoprávnění občanů, bojovali proti absolutistickému útlaku a církevním dogmatům. Osvícenci byli politiky, učenci, filozofy, literáty a publicisty. K nejvýznamnějším událostem patřilo vydávání Encyklopedie /1751-1772/ - mezi její autory patřili matematik Jean d´Alembert [žán dalambér], spisovatel Denis Diderot, filozofové Roussea a Voltaire. Rozvíjí se vědecké bádání, technika, průmysl, jsou zakládány učené společnosti, knihovny, muzea a literární salony.

Francie

Charles-Louis de Montesquieu /1689-1775/ [šarl luj d monteskijé]

Proslul satirickým románem Perské listy - zesměšňuje marnivost a povrchnost vyšší francouzské společnosti viděné očima Peršanů. Duch zákonů - osvětluje vznik zákonů a státních zřízení.

 

Denis Diderot /1713-1784/

Jeptiška - román kritizující klášterní prostředí, Jakub Fatalista - útočí na soudobé poměry, morálku, nespravedlnost. Dílo inspirovalo Milana Kunderu ke hře Jakub a jeho pán.

 

Voltaire [voltér] /1694-1778/

Vlastním jménem Francois-Marie Arouet [fransua mari arue]. Největší a literárně nejúspěšnější myslitel francouz. osvícenství, vystupoval proti absolutismu, bezpráví, církvi a justičním omylům. Je přesvědčen o rovnosti lidí.

K filozofickým dílům patří Filozofické listy a Rozprava snášenlivosti.

Candide [kandíd] aneb Optimismus - morálně čistý, ale naivní mladík je vyhnán z domu, když se rodiče doví, že ho svedla služka. Cestuje světem, zažívá útrapy a dobrodružství. Koupí pozemek u Cařihradu a vlastníma rukama ho obdělává. "Světové zlo" je možno překonat prací. Zároveň zesměšňuje nekritický optimismus daný vírou v boží prozřetelnost.

 

Pierre de Laclosse [pijer d laklos] /1741-1803]

Nebezpečné známosti - román kritizuje povrchní mravy a morálku francouzské vyšší společnosti. Podle knihy vytvořil Miloš Forman film Valmont.

 

Anglie

Daniel Defoe [denjel difou] /asi 1660-1731/

Román Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku /1719/ - na pozadí dobrodružného života hlavního hrdiny, který ztroskotá na pustém ostrově, klade autor závažné filozofické otázky o smyslu lidské práce, o vztahu civilizace a přírody. /Jedná se pravděpodobně o skutečný příběh skotského námořníka Alexandra Selkirka./ Do češtiny přeložil a upravil Josef Věromír Pleva.

 

Jonathan Swift /1667-1745/

Utopický román Gulliverovy cesty je fiktivním cestopisem kapitána Gullivera, který se setkává se zvláštními postavami a národy /trpaslíci z Liliputu, obři z Brobdingnagu, Hvajninimové ad./. Kniha je kritikou anglické společnosti a evropské kultury vůbec. Viz referát.

 

Henry Fielding /1707-1754/

Román Tom Jones - o osudech nalezence, jenž byl vychován ve šlechtické rodině. Román se vyznačuje napětím, pestrým dějem,zajímavými zápletkami, množstvím postav různých charakterů. Vytváří panoramatický obraz anglické společnosti 1.pol.18.stol., odsuzuje morálku londýnské aristokracie, vyzdvihuje ctnosti nastupujícího měšťanstva.

 

Itálie

Osvícenství proniká do žánru commedia dell´arte. Pro tuto komedii jsou charakteristické ustálené typy postav s předem danými vlastnostmi a sociálním určením /bohatý kupec Pantaleone , smutný Harlekýn, vychytralý sluha Scappino, služka Colombina/. Herci podle nastíněného obsahu na jevišti improvizovali.

Carlo Goldoni /1707-1793/

Sluha dvou pánů - Goldoni pozměnil v této divad. hře commedii dell´arte tím, že převedl improvizaci do pevného textu. Viz divadelní představení.

 

Německo

Gotthold Ephraim [efrajm] Lessing /1729-1781/

Spisovatel a teoretik umění - zakladatel tzv.měšťanského dramatu - zachycuje osud jednotlivce v širším společenském kontextu.

Komedie Mína z Barnhelmu - příběh snoubenců, kteří v době prusko-francouzské války patří ke znepřáteleným stranám.

Tragédie Emilia Galotti - epizoda z římských dějin. 

 

Rusko

Osvícenství se projevilo až s větším časovým odstupem.

Ivan Andrejevič Krylov /1769-1844/

Tvůrce ruské národní bajky - satiricky zobrazuje individuální lidské slabosti i tehdejší ruskou absolutistickou společnost /samoděržaví/. Bajky - kniha obsahuje tradiční poučení, jindy výchovná myšlenka vyplývá přímo z příběhu.

 

Michail Vasiljevič Lomonosov /1711-1765/

Reformátor spisovného jazyka a verše, zakladatel moskevské univerzity.

 

III. PREROMANTISMUS /= SENTIMENTALISMUS/

Je reakcí  na vypjatý racionalismus klasicismu svázaný pevnými normami, důraz klade na citové hodnoty prostého, nezkaženého člověka, inspirací je mu lidová poezie, mytologie, příroda, fantazie, historie. Častými motivy jsou jezera, hřbitovy, trosky, měsíční svit, symbol mnicha, poustevníka, vězně, poutníka. Básník se stylizuje do role barda /mluvčího národa/, lidového pěvce, věštce nebo proroka.

Anglie

Samuel Richardson /1689-1761/

 Pamela a  Clarissa - romány v dopisech.

 

Laurence Sterne /1713-1768/ [stern]

Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho /šendiho/ - hlavní hrdina je vypravěčem, cit je prostředkem k porozumění sobě i světu, autor navazuje kontakty se čtenářem /předchůdce moderního psychologického románu/.

 

Poezii dávnověku představovaly tzv. Ossianovy zpěvy, vydávané za dílo slepého keltského barda ze 3.stol. - vyšlo najevo, že se jedná o literární mystifikaci Jamese Macphersona [mekfersna] /1736-1796/.

 

Sběratelem a upravovatelem staré lidové poezie byl anglický biskup Thomas Percy /1729-1811/.

 

Francie

Jean Jacques Rousseau [žan žak ruso] /1712-1778/

Narodil se v Ženevě, pěstoval ve svých filozofických a literárních dílech kult přírody.

Rozprava o vědách a umění, Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi - dokazuje v nich, že člověk je od přírody dobrý, ale civilizace ničí jeho mravnost. Hlásá proto návrat k přírodě. Porušení vztahu člověka a přírody vede ke společenským rozdílům a válkám.

Pedagogický spis Emil čili O výchově - představy o přirozeném a citově bohatém životě.

Pojednání O smlouvě společenské - lid je jediným nositelem moci ve státě.

Román v dopisech Julie neboli Nová Heloisa - příběh lásky šlechtické dcery a jejího učitele na pozadí nádherné alpské přírody. Otec zabrání jejich sňatku, učitel odchází do světa, po letech se s dívkou opět shledává, ale ona je již vdaná. Dílo zachycuje vývoj postav ke ctnosti. 

Posmrtně vydaná autobiografie Vyznání s mnohými úvahami, především o zodpovědném vztahu k vlasti. 

Rousseaův život líčí Lion Feuchtwanger [fojchtvangr] v románu Bláznova moudrost. 

 

Antoine Francois Prévost /1697-1763/

Příběh rytíře de Grieux a Manon Lescaut [d grijé, lesko] - končí tragicky kvůli lehkovážné touze po bohatství a neschopnosti rozejít se s konvencemi. Román přebásnil a upravil pro jeviště Vítězslav Nezval pod názvem Manon Lescaut.

 

Francois René de Chateaubriand [fransua rene d šatobrijan] /1768-1848/

Prozaik, kritik, historik,odpůrce francouzské revoluce, proto emigroval do Anglie, dlouho cestoval po Sev.Americe. Zabývá se náboženskou tematikou a úvahami o možnosti návratu člověka do lůna přírody.

Novela Atala - tragický příběh lásky indiána Šakty a křesťanské dívky Ataly. Křesťanská morálka vítězí nad pozemskou láskou i nad strachem ze smrti.

Novela René - autobiografické motivy intelektuála, odmítajícího se přizpůsobit svému okolí.

 

Německo

Johann Gottfried Herder [johan gotfrít herdr] /1744-1803/

Úvahy Myšlenky k filozofii dějin lidstva - idea pokojného soužití národů, umožňující všeobecný vzestup lidstva. Dokazoval, že ve společenském vývoji hraje jeden národ /nebo skupina národů/ dominující roli, kterou předurčoval Slovanům /pro mírumilovnou povahu a cit pro lidovou píseň/, tím svou filozofií silně inspiroval naše obrozence.

 

Herder byl jedním z teoretiků literárního hnutí Sturm [šturm] und Drang /Bouře a vzdor/ - je to nejvýraznější proud německého preromantismu, prosazuje nespoutanou tvůrčí svobodu a odmítá společenské konvence. K nejvýznačnějším představitelům patří Goethe a Schiller.

Johann Wolfgang Goethe [géte] /1749-1832/

Geniální umělec, myslitel, přírodovědec a politik. Po studiích práv působil jako advokát /např.ve svém rodišti Frankfurtu/, většinu života strávil jako ministr na dvoře vévody ve Výmaru. Pobýval i v Čechách /Františkovy Lázně, Karlovy Vary/ - udržoval styky s našimi vědci - obrozenci /např. s J.Dobrovským, hrabětem K.Šternberkem ad./.

Zpočátku píše básně vyjadřující touhu po svobodě pod vlivem Sturm und Drang - např.Prometheus /hrdý vzdor proti bohům/, veršované drama Goetz von [gec fon] Berlichingen - historický námět selského povstání.

Světovou proslulost získal lyrickým románem v dopisech a deníkových záznamech Utrpení mladého Werthera - neopětovaná láska končí sebevraždou mladého muže. Román byl literární i společenskou senzací - mladí lidé napodobovali styl oblékání hrdiny, zvýšil se však i počet sebevražd.

Ideovým protějškem Werthera je hrdina dvoudílného románu Viléma Meistra [majstra] léta učednická a Viléma Meistra léta tovaryšská - uvedl jimi do německé literatury tzv.výchovný román /Bildungsroman/ - zachycuje vývoj a zrání lidské osobnosti hledající smysl své existence.

Ifigenie na Tauridě - inspirovaná Euripidem, zachycuje srážku světa barbarského a antického.

Torquato Tasso - tragický osud italského renesančního básníka.

Nejvýznamnějším Goethovým dílem /celoživotním/ je dramatická báseň Faust /1.díl vyšel 1808, 2.díl 1832/ - dvoudílná filozofická tragédie. Faust představuje velkolepé podobenství o volbě mezi dobrem a zlem, o touze člověka po vědění, činu a smysluplném životě. Konečného naplnění může člověk dosáhnout, když se zbaví sobectví a zaměří se na prospěšnost druhým. Viz četba /setkání Fausta s ďáblem, zač mu Faust upíše duši, Markétka, císařský dvůr, Helena, proč nakonec jeho duše nepropadne ďáblu/.

Ve 20.století zpracovávají faustovský námět např. Thomas Mann v románu Doktor Faustus, Michail Bulgakov v románu Mistr a Markétka, Merta a Moša v Městském divadle v Brně jako vizuální oratorium Bastard a další. 

 

Friedrich Schiller [fridrich šiler] /1759-1805/

Vznešené lidské city a mravní ideály vyslovil v lyrické básni Óda na radost, kterou zhudebnil L.van Beethoven ve své Deváté symfonii /současná hymna EU/.

V divadelních hrách odsoudil politický i osobní útlak : Loupežníci - hra je založena na konfliktu dvou bratrů v boji o dědictví. Viz referát. Za tuto hru byl Schiller uvězněn a byla mu zakázána literární činnost.

Don Carlos - protest proti tyranii z období bojů nizozemského lidu proti španělské nadvládě.

Úklady a láska - nešťastný osud milenců - dcery hudebníka a syna šlechtice - jejichž láska naráží na odpor a intriky.

Vilém Tell - vzpoura švýcarského hrdiny proti tyranii.

Valdštejn - dramatická trilogie z českých dějin - o vojevůdci, kterého ctižádost přivedla k tragickému pádu.

 

Gottried August Bürger [birgr] /1747-1794/

Satiricko-fantastický román Podivuhodné cesty barona Prášila.

Balady - nejznámější je Lenora - truchlivý příběh dívky čekající na návrat milého z války /inspirace pro Erbenovu Svatební košili/.

 

Rusko

Alexandr Nikolajevič Radiščev /1749-1802/

Formou cestopisu ukazuje nelidské poměry života ruských nevolníků v období samoděržaví - Cesta z Petrohradu do Moskvy. Náklad románu byl zabaven, autor odsouzen k smrti, trest pak změněn na desetileté vyhnanství na Sibiři.