"KONEC STOLETÍ" V EVROPSKÉ LITERATUŘE

1. Francouzští parnasisté /nazváni podle sborníku Parnas/ - prosazovali neosobní přístup k tématu, nezávislost na vnějších vlivech, byli zastánci dokonalé formy, zvláště ve zvukové stavbě verše. Představiteli byli např. v počátcích své tvorby Mallarmé a Verlaine. V české literatuře ovlivnili lumírovce, zvl.Vrchlického.

2. Lartpourlartismus [lárpurlártizmus] - "umění pro umění" - umění nemá sloužit žádným praktickým cílům, pouze kráse.

3. Dekadence /z franc. slova décadence [decadáns] - úpadek]- souhrnný název pro přístup básníků k světu. Básníci pohrdali společností,uznávanými hodnotami /rodina, vlast.../, sahali k tabuizovaným tématům /erotika, zvrácenost, zlo, smrt, výsměch Bohu a víře, oslava Satana, násilí.../. Pocity únavy, znechucení, nudy, bezvýchodnosti z úpadku světa, kterému vládne touha po majetku, je vyčlenily ze společnosti, nad kterou se cítili být aristikraticky nadřazeni, ale ona jimi pohrdala. Provokovali svým životem, chováním /drogy, alkohol, sexuální zvláštnosti.../. Verlaine sebe a své druhy označil za "prokleté básníky" : Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Wilde...

4. Symbolismus - autoři chtěli pomocí symbolů vyjádřit něco nevyslovitelného, skrytého, mnohovýznamového.Význam nelze určit jednoznačně.

5. Uvolňování básnických forem s sebou přineslo nástup volného verše - poprvé se objevil u amerického básníka Walta Whitmana [volta vitmena] ve sbírce Stébla trávy. Oblibě se těší básně v próze.

6. Impresionismus - zdůrazňoval neopakovatelný osobní prožitek, zachycení nálady, okamžitého dojmu, prchavého okamžiku. Působil na několik smyslů naráz, uplatňovala se hudebnost verše. Impresionismus v malířství je spjat s érou francouzských malířů, jejichž cílem bylo zachytit smyslovou účinnost různých barev. Název směru je odvozen z názvu obrazu Clauda [klóda] Moneta L´impression [lempresion] = Dojem. Další představitelé : Manet, Pissaro, Renoir [renuár], Degas; za postimpresionisty jsou považováni např.Cézanne [sézán], Gauguin [gogén], van Gogh [van gog], Toulouse - Lautrec [tulús lotrek]; nejslavnějším sochařem je Rodin [rodén].

7. Secese - projevila se pouze ve výtvarném umění, hlavně v umění užitém a dekorativním /nábytek, sklo, porcelán, šperky, šaty.../, ale vznikaly i významné secesní stavby a malířská díla. Světové proslulosti dosáhl španělský architekt Antonio Gaudí - stavitel katedrály Sagrada Familia v Barceloně, lavic v barcelonském parku, obytných domů ad. Rakušan Gustav Klimt postavil divadlo v Karlových Varech, jeho krajan Olbrich je autorem budovy Secese ve Vídni.

Za předchůdce prokletých básníků je považován

Charles Baudelaire [šárl bódlér]/1821 - 1867/ - ovlivněný parnasismem a symbolismem. Rozešel se se společností, žil podle vlastních představ a vědomě provokoval /alkohol, drogy, promiskuita/. Zdrojem inspirace mu byly exotické cesty, nespoutané moře, vášeň, opojení. Působení na mnoho smyslů najednou je vyjádřeno např. v básni Vztahy ze sbírky Květy zla : "...tak vůně, zvuky, barvy odpovídají si..." Po vydání Květů zla následovala žaloba r.1857 pro ohrožení veřejné mravnosti - kniha se nesměla vydávat /1.vydání až 1861/ - viz rozbor básní

Malé básně v próze - zlo na světě je všemocné, hrdina je zmítán smyslností, ale cítí i potřebu čistoty a duchovnosti.Cítí osamocení, nemá rodinu, přátele, nenávidí honbu za majetkem, láska mu uniká /Cizinec/.Setkává se s hloupými, prodejnými novináři, sám si mezi nimi připadá podlý, prosí Boha o schopnost psát takové verše, aby si dokázal, že je lepší než ti, kterými pohrdá /O jedné zrána/.

Paul Verlaine [pól verlén] /1844 - 1896/

Bohém poznamenaný "pekelným" vztahem k Rimbaudovi. Za pokus o vražd R. a za homosexuální vztah byl odouzen do vězení, kde se obrátil na katolickou víru. Po neúspěšných pokusech uspořádat si život skončil jako tulák a notorický alkoholik.

Jeho sbírka Romance beze slov znamenala obrat ve světové poezii - hodnotu verše určuje míra hudebnosti /např. báseň Bělostný měsíc - svit měsíce, stíny, vítr, hvězdy vytvářejí obraz krajiny, která se odráží do stavu duše/.

Dávno a nedávno - báseň Umění básnické - odmítá myšlenku básně, dává přednost neurčitosti, atmosféře, svobodě, hudebnosti.

Saturnské básně - báseň Podzimní píseň - obraz teskného tónu houslí, šumícího větru; lidská bytost je list zmítaný větrem. Překlady do češtiny mohou verše pouze parafrázovat - hledají české výrazy pro vyjádření hudebnosti.

Jean Artur Rimbaud [žán artur rembó] /1854 - 1891/

Fanaticky zbožná a tvrdá matka měla vliv na jeho časný odchod z domova, v šestnácti letech utekl poprvé do Paříže, seznámil se s Verlainem, přátelství se změnilo v mučivý citový vztah poznamenaný R.útočností, provokováním a sklony k násilnictví. V Bruselu během jedné ze společných cest jej Verlaine postřelil. Po V. zatčení odešel na cesty, toulal se bez peněz, pak působil jako obchodní agent v Etiopii, podnikal vědecké výpravy do pouště, nemocný byl převezen do Marseilles [marsej], kde zemřel na rakovinu.

Celé dílo vytvořil mezi 15. a 19.rokem života. F.X.Šalda ho nazval "božským rošťákem".

Sezóna v pekle - jediná sbírka, kterou sám připravil k vydání.

R.1885 byl náhodně objeven jeho cyklus básní Iluminace.

Posmrtně r.1895 vyšly zásluhou Verlaina přes odpor rodiny např.básně Má bohéma /Mé tuláctví/, Opilý koráb a další.

Oscar Wilde [oskar vajlt] /1854 - 1900/

Anglický básník, prozaik a dramatik. Bohatá rodina mu umožnila rozhazovačný život v Londýně. R.1895 byl obžalován pro homosexuální styky a 2 roky strávil ve vězení. Odešel z Francie, zemřel v bídě a zapomnění.

Je reprezentantem estétského hnutí - potlačení dějovosti a zdůraznění působení umění na člověka.

Obraz Doriana Graye - román s tématem dvojnictví živého člověka a obrazu.

Šťastný princ a jiné pohádky - se sociálními a morálními otázkami, vhodné pro starší děti, většinou nekončí dobře /Šťastný princ, Slavík a růže.../.

Komedie : Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa

Posmrtně vyšly autobiografické zážitky z vězení De profundis /Z hlubin/

Symbolistické drama : představitelem je

Alfréd Jarry [žari] /1873 - 1907/

Francouz, ironický výtržník, skandalista, výborný sportovec /cyklistika, šerm, střelba/. Zemřel na tuberkulózu.

Parodie Král Ubu - vidí dějiny jako jednoduchý, stále se opakující cyklus : vládce uplatňuje neomezenou moc, je svržen, nastoupí nový vládce a vše se opakuje. Postavy nejsou psychologicky komplikované, ale šablonovité, mají jeden určující povahový rys. Ubu je typ blba, sprosťáka, sadisty, který je zesměšněn a znemožněn. Herci podle Jarryho neměli postavu "prožívat", ale hrát jako loutky, v maskách, v jedné dekoraci, bez komparzu a v současných kostýmech /"satira je moderní" a platí v každé době/. Ubuovský motiv zpracovali pro české divadlo Jindřich Honzl, Jan Werich, v r. 1996 byl natočen film s Marianem Labudou a Lucií Bílou v hlavních rolích.

K významným francouzským dramatikům a básníkům patří Edmond Rostand /1868-1918/ - autor  veršované historické tragikomedie Cyrano z Bergeraku [sirano z beržeraku] - hlavní postava má historický základ v postavě vojáka a spisovatele 17.stol. Cyrano je nehezký /má velký nos/, ale pohotový, vtipný, vzdělaný a nesmírně statečný voják, který beznadějně miluje svoji sestřenku Roxanu. O jeho ryzím charakteru svědčí fakt, že dá svůj cit, svoji výmluvnost do služeb sokovi, kterého Roxana miluje, ale jenž brzy padne v boji. Teprve po letech, když je Cyrano smrtelně raněn, Roxana poznává, že ten, kdo ji okouzlil svou láskou, byl Cyrano. Hra byla mnohokrát zfilmována /např. v hl.roli Gérard Dépardieu/.

K dalším výrazným postavám anglické literatury patří:

Jerome Klapka Jerome /1859 - 1927/, píšící relaxační zábavnou literaturu : Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) 

Rudyard Kipling /1865-1936/          První angl.spisovatel - noitel Nobelovy ceny

Britský autor narozený v indické Bombaji.

Kniha džunglí - příroda a člověk vytvářejí krásnou symbiózu. Příběh lidského mláděte Mauglího, vychovaného vlčicí. Kipling objevil pro evropského čtenáře Indii s její krásnou, divokou přírodou i lidskou bídou, špínou, pověrami

Robert Louis Stevenson /1850-1894/

Skotský prozaik. Smysl pro dějovost, napínavost a romantiku ho přivedl k tvorbě pro mládež. Nejznámější z jeho dobrodružných románů je Poklad na ostrově - výprava za pokladem kapitána Flinta přerůstá ve svár dobra a zla.

Černý šíp je romantický příběh dospívajícího chlapce z doby válek dvou růží v Anglii.

Jediný z jeho románů určený dospělému čtenáři je Podivný případ dr.Jekylla a pana Hyda [džekila a hajda] - téma rozpolcenosti lidské psychiky