MODERNA V ČESKÉ LITERATUŘE

Na přelomu století vznikly v české literatuře hodnoty, které položily základy moderní literární kultury 20.století.

1. V říjnu 1895 vyšel Manifest České moderny, formuloval představy a požadavky nové umělecké generace. Autorem textu byl Josef Svatopluk Machar, podepsali ho Březina, V.Mrštík, Sova, Šalda, Šlejhar ad. Manifest propaguje umění pro širší čtenářstvo, chce mu pomoci orientovat se ve světě a literatuře, zdůrazňuje potřebu literární kritiky.. Manifest proklamoval nezávislost literatury a tvůrců, vyjadřoval názory na politické a sociální problémy. Nemohl se ovšem stát dlouhodobým programem, neboť členové České moderny byli příliš velcí individualisté.

2. R.1895 se představila almanachem Pod jedním praporem a časopisem Nový život i tzv. Katolická moderna. Autoři byli většinou katoličtí duchovní /např. Bouška, Dvořák/.

3. Časopis Moderní revue se stal tribunou české dekadence. Vydávali ho Jiří Karásek ze Lvovic a Arnošt Procházka, hlavním představitelem směru se stal Karel Hlaváček.

4. Symbolismus v české poezii reprezentuje hlavně Otokar Březina.

5. Impresionismus představuje především Antonín Sova.

Málokterý z českých autorů byl jednoznačným zastáncem pouze jednoho směru - většinou používali různých metod - F.X.Šalda to nazval syntetismus.

Významným uměleckým směrem se na přelomu století stala secese, hlavně v dekorativním a užitém umění. Uplatňuje se barevná stylizace, ornament, rostlinné motivy, motiv herecké masky... Světové proslulosti dosáhl Čech žijící v Paříži, Alfons Mucha, hlavně svými plakáty pro herečku Sarah Bernhardtovou. Významnými architektonickými památkami na našem území jsou: Obecní dům v Praze /Balšánek, Polívka/, lázeňské domy v Luhačovicích a stavby na Pustevnách v Beskydech /Dušan Jurkovič/, Hlavní nádraží v Praze a Mohyla míru na prateckém návrší /Josef Fanta/ a další.

Josef Svatopluk Machar /1864-1942/

Autor Manifestu České moderny, v době 1.republiky generální inspektor armády, dostal se v politice postupně až ke krajní pravici, nevěřil žádným ideálům, byl velmi skeptický.

Již jeho první sbírky Confiteor a Tristium Vindobona jsou kritické k národním slabostem, Machar odmítá tradičně chápané vlastenectví, jeho poezie nechce být "služkou kramářů", chce být "přísným zrcadlem své doby".

Machar velmi cítil s osudy žen, s jejich nesvobodou, nemožností seberealizace, uplatnění ve společnosti, bouřil se představě, že žena je pouhým doplňkem svého muže, kterého musí ctít a poslouchat, neboť je na něm existenčně závislá. Tomu odpovídají básnické sbírky Zde by měly kvést růže /cyklus veršovaných příběhů, např Teta/ a Magdaléna /veršovaný román o osudu prostitutky/.

V cyklu Svědomím věků podobně jako Vrchlický ve Zlomcích epopeje připomíná Machar důležité okamžiky lidských dějin. Jedna část nese název V záři helénského slunce - vrchol kultury a všech civilizačních hodnot spatřuje v antice, kterou podle něj rozložilo křesťanství. Antický člověk byl svobodný, šťastný, křesťanství popřelo život ve jménu odříkání. Proto další část nazval Jed z Judey.

Otokar Březina /1868-1929/

Symbolista světové úrovně. Pojal symbolismus jako meditaci o vztahu člověka k Bohu, k Absolutnu. Vlastním jménem Václav Jebavý, celý život prožil jako učitel, nejdéle v Jaroměřicích, kde zemřel a je i pochován.

V počátční tvorbě vyjadřoval smutek ze života, žal ze smrti matky : Tajemné dálky /báseň Moje matka/.

Svítání na Západě - dospívá k přesvědčení, že bolest má vykupitelskou moc a smrt je branou k nekonečnu. Problémy člověka konfrontuje s nekonečností vesmíru. Tajemství života se dá pochopit až po smrti, která je vysvobozením z pozemských strastí. Název je oxymorónem a vyjadřuje naději na posmrtný život.

Větry od pólů - nejabstraktnější B. sbírka, přes svůj smutek a vážnost je optimistická. B. se oprošťuje od hmotného světa a přibližuje se k "věčnému Mistru". Bolest a láska se podmiňují.

Stavitelé chrámu - "dokonalejší chrám světa" mohou vybudovat jen geniální jedinci a mezi ně řadí Březina básníky.

Ruce - svět bude vykoupen spojením všech lidí, kteří si vzájemně podají ruce.

Antonín Sova /1864-1928/

Představitel České moderny, impresionismu a symbolismu. Pocházel z jižních Čech, pracoval jako ředitel pražské městské knihovny.

Sbírky Z mého kraje a Květy intimních nálad mají blízko k impresionismu, zachycují atmosféru okamžiku zcela běžného všedního dne. Jsou prostoupeny melancholií, tesknotou. Barevné, náladové obrázky jihočeské přírody jsou umocňovány hudebností verše. Sova vyjadřuje i vnitřní rozpory moderního člověka - vypovídá o bolesti, kterou musí být vykoupena každá radost.

Podobně je tomu i ve sbírkách Soucit a vzdor, Ještě jednou se vrátíme, Lyrika lásky a života.

Spíše symbolismus převládá ve sbírce Zlomená duše - pesimismus, smutek. Báseň Smetanovo kvarteto Z mého života líčí osud hluchého, prací i životem zlomeného skladatele, který není schopen další tvorby a jehož zoufalství je většině lidí lhostejné.

Vybouřené smutky, Údolí nového království a Dobrodružství odvahy jsou vyjádřením touhy po harmonickém uspořádání společnosti, což se promítá do vize Božího království na zemi. Básník zde vystupuje jako poutník, prorok.

Zpěvy domova - oslava lidské práce, domova. Nositelé národních tradic jsou tam, kde žije odkaz husitství a českobratrské víry.

Karel Hlaváček /1874-1898/

Malíř, grafik, žurnalista, propagátor sokolské myšlenky /té věnoval i svou první sbírku - Sokolské sonety/.

Stal se naším vrcholným představitelem básnické dekadence : sbírka Pozdě k ránu - stylizuje se do postavy hráče "zádumčivých, zešeřelých nálad", v muže ovládaného melancholií, smutkem, sny. Dekadence se zde mísí s prvky impresionismu.

Sbírka Mstivá kantiléna - symbolem odporu vůči společnosti jsou zde postavy selských bouří a nizozemských gézů /účastníci odboje proti španělské nadvládě/. Sbírku tvoří 12 balad /např. Již mrtvo vše/. 

Hlaváček zdůrazňoval zvukovou funkci rýmu, hudebnost verše - typické jsou samostatně vydané básně Hrál kdosi na hoboj a Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji.

Jiří Karásek ze Lvovic /1871-1951/

Redaktor Moderní revue, přídomek ze Lvovic si dal jako výraz aristokratické nadřazenosti nad společností, kterou opovrhoval.

Sbírky Sodoma, Zazděná okna a Kniha aristokratická zachycují chorobné vášně, sexuální znechucení, rozklad a marnost lidské existence.

František Xaver Šalda /1867-1937/

Literární kritik, básník, prozaik, dramatik, významná osobnost ovlivňující české umění. Povznesl českou literární kritiku na vysokou úroveň. Dílo podle něj nabývá plného smyslu až ve styku se čtenářem. Umění má člověku pomoci lépe pochopit skutečnost. Vytvořil specifický literární žánr - kritický esej o umění. Vychází z osobního prožitku uměleckého díla, je jazykově vytříbený, vyjadřuje autorovu duchovní svobodu.

Soubor Šaldových názorů na umění a jeho vztah k životu představuje kniha esejů Boje o zítřek.

Spis Duše a dílo se zaměřuje na významné individuality českého a evropského romantismu.

Esej Mácha snivec a buřič vznikl ke stému výročí Máchova úmrtí r. 1936 -označuje Máchu za kosmického básníka.

Od r. 1928 vydával Šaldův zápisník - časopis, v němž zveřejňoval své kritické články, básně i prózu.

V Šaldově tvůrčí kritické práci pokračovali např. Bedřich Fučík a Václav Černý.