MODERNÍ UMĚNÍ A JEHO PŘEDSTAVITELÉ V 1.POL.20.STOLETÍ

 

SECESE

Kralovala na přelomu 19.a 20.stol. v umění, způsobu oblékání i životním stylu. Slovo secese znamená oddělení se od celku, odloučení. Mladí autoři tak dali najevo svůj rozchod s tradicemi a dosavadním uměním.

Ve výtvarném umění jsou charakteristickými prvky ornamentálnost /stylizované rostlinné motivy-květy, listy stromů/, tlumené barvy, asymetričnost, motiv lidské masky. Rozvíjí se hlavně dekorativní umění /keramika, sklo, porcelán,šperk, nábytek/. Architektura se vyznačuje dekorativností /např. štuky, vitráže, rostlinné motivy na skle, mříže, zábradlí, lustry, masky na fasádě, ozdobné kachle/.

Představitelé : Gustav Klimt /malíř, zakladatel vídeňské secese/, Egon Schiele /rakouský malíř a grafik/,L.C.Tiffany /amer.malíř a sklář/, Alfons Mucha /český malíř a grafik žijící v Paříži, tvůrce plakátů-nejznámější pro fr.herečku Sarah Bernhardovou, tvůrce 1.československé známky/, Antonio Gaudí  /španělský architekt/, J.M.Ollbrich

Architektonické památky : budova Secese ve Vídni, Slovanský dům v Praze /Balšánek, Polívka/, Hlavní nádraží v Praze a Mohyla míru na prateckém návrší /Josef Fanta/, hotely Evropa a Merano na Václavském nám. v Praze, Národní dům v Prostějově /Jan Kotěra/ - prý nejkrásnější secesní stavba u nás, Muzeum v Hradci Králové - vrcholná Kotěrova stavba, Gaudího činžovní domy v Barceloně, lavičky v barcelonském parku, Olbrichova budova Secese ve Vídni, vstupy do pařížského metra

VITALISMUS 

Vyjadřuje radost ze života, z pouhé existence, z maličkosti /reakce na 1.sv.válku/. Šrámek, K.Čapek, Wolker

CIVILISMUS

Opěvuje technické vymoženosti, všední věci, lidskou práci. Whitman, Verhaeren, Neumann

FUTURISMUS

Zrodil se počátkem 20.st. v Itálii, obrací se k budoucnosti /futurus=budoucí/, boří a odmítá dosavadní umění, tradice, hodnoty, obdivuje moderní civilizaci, chce zachytit svět v pohybu, propaguje sílu a výbojnou aktivitu, proto se mnohdy dostává až k podpoře extrémních hnutí /v Itálii fašismu, v Rusku revoluce a komunismu/. Osvobozením slov a vět zdůrazňuje pohyb, básně jsou graficky výrazné, bez interpunkce. Otcem směru a tvůrcem manifestu futuristů je Filippo Marinetti.  V Rusku to byli Vladimír Majakovskij a Velemír Chlebnikov.

KUBISMUS

Kubus=krychle. Aby postihli podstatu věci, rozkládají umělci skutečnost na jednotlivé prvky, geometrické tvary, pohlížejí na ni ze všech stran. Proti náladovosti staví umělecký řád a jasnou kompozici, odmítají pouhý popis skutečnosti, snaží se pronoïknout pod povrch reality, k podstatě věci.Malíři svá zátiší a portréty doplňují útržky novin, plakátů, jako kontrast užívají tvaru houslí a kytar. Za zakladatele směru je považován Španěl žijící v Paříži, Pablo Picasso, další malíři : Georges Braque /žorž brak/, Fernand Léger /ležé/, Bohumil Kubišta, Emil Filla, Václav Špála, Josef Čapek...český sochař Otto Gutfreud /gutfrojt/.

Architektura : Dům U Černé Matky Boží v Praze-J.Gočár, komplex domů kolem radnice v Bučovicích, dům v Neklanově ulici v Praze - Josef Chochol 

V literatuře dochází ke spojení futuristického dynamismu s kubistickou snahou zachytit skutečnost z různých úhlů a vzniká kubofuturismus - uvolnění dějových souvislostí, volný proud myšlenek, pocitů, představ, vzpomínek - vzniká polytematická báseň neboli pásmo, tvůrcem je Guillaume Apollinaire /gijom apolinér/ - franc.básník. Často vytvářel básně, v nichž skládal slova do určitých obrazů - kaligramů. Podobně i další fr. básník a režisér Jean Cocteau /žán koktó/

DADAISMUS

Hnutí dada /slovo znamená hračku, zálibu, koníček nebo rusky ano nebo Nic/ zaznamenalo největší rozkvět kolem r.1920. Vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života, vysmívá se všem hodnotám a konvencím, obrací svět naruby, zaplňuje ho radostí, hravostí, hromadí nesmysly, chce burcovat, šokovat, provokovat, uvolňuje slova z logických souvislostí - "smích z nesmyslu". Manifest sepsal Francouz rumunského původu Tristan Tzara /cara/, dadaismus se uplatnil i v počátcích Osvobozeného divadla. Motto dada : Vezměte noviny. Vezměte nůžky. Vyberte v novinách článek tak dlouhý, jak dlouhou chcete mít svou báseň. Vystřihněte článek. Potom pečlivě vystříhejte slovo za slovem z tohoto článku a naházejte je do pytlíku. Lehce zatřepejte. Vytahujte potom výstřižky jeden za druhým a skládejte je v tom pořadí, jak jste je vytahovali. Pečlivě slova opište. Báseň se vám bude podobat. Za předchůdce dadaistů je považován německý básník Christian Morgenstern /morgnštern/, který byl však v době vzniku hnutí dada již mrtev. K dadaistickým malířům a sochařům patří Francouz Marcel Duchamp /marsel dyšám/, Němci Kurt Schwitters a Max Ernst

EXPRESIONISMUS

Z latin.slova expressio=výraz. V centru pozornosti jsou citové stavy a projevy lidské psychiky. Tyto momenty jsou však pesimistického až katastrofického rázu - umění je plné bolesti, hrůzy, prázdnoty, zoufalství ze ztráty orientace ve světě bez tradičních jistot a hodnot, z válek a sociálních otřesů. Expres. se projevoval hlavně v německé kulturní oblasti v letech 1910-1920.

Malíři : Nor Edvard Munch,Rus Vasilij Kandinskij, Rakušan Oskar Kokoschka

Spisovatelé : Franz Kafka, Jiří Orten, J.P.Sartre, A.Camus

SURREALISMUS

=nadrealismus, toužící po neznámých světech, po všem, co je obestřeno tajemstvím. Vychází z učení Sigmunda Freuda - člověk je ovlivňován nejen rozumem, ale i nevědomím, které je řízeno sexuálním pudem. Surrealisté se snažili proniknout do podprahového života, inspiraci hledali ve snech, fantazii, halucinacích, hysterii. Jen tak lze podle nich osvobodit lidského ducha. Metodou práce byl psychický automatismus /automatická kresba, automatický text/ - autor zaznamenává nahodilý pocit, sen, halucinaci...Malíři tvoří snové malby nedefinovatelných objektů. Surrealisté se nebáli navozovat u sebe uměle stavy porušení psychické rovnováhy /delirium, hypnóza, drogy.../

Zakladatelem směru je franc. básní André Breton - r.1924 vydal Manifest surrealismu. Dále Paul Eluard/elijár/, Louis Aragon, Vítězslav Nezval

Malíři : Salvador Dalí, Joan Miró /Španělé/, Max Ernst /objevitel koláže/, Yves Tanguy/íf tangi/, René Magritte/magrit/

Na pomezí kubismu, expresionismu a surrealismu stojí franc.malíř /původem ukrajinský Žid/ Marc Chagall/šagal/

FUNKCIONALISMUS

Prohlašuje, že krásné je to, co je funkční, účelné, co dokonale slouží potřebám moderního člověka. Prosazuje se od 20. let 20.stol.

Propaguje ho avantgardní umělecká a architektonická škola Bauhaus ve Výmaru - snaží se propojit všechny druhy výtvarného umění a dokonalého řemesla s funkční architekturou. Hlav. představiteli jsou Walter Gropius a Ludwig Mies van der Rohe /architekt vily Tugendhat v Brně/. Jedním z nejoriginálnějších architektů je Francouz Le Corbusier /l korbisjé/, ale většina jeho návrhů se nedočkala realizace pro svou přílišnou smělost.

Stavby : Eiffelova věž, Veletržní palác v Praze, výstavní pavilony v Brně, kostel na Vinohradech v Praze - Josip Plečnik

Funkcionalismus se v literatuře projevuje jako konstruktivismus - liter. tvorba musí být účelná -reportáže a další public. útvary, plakáty

 

FRANCOUZSKÁ POEZIE

Guillaume Apollinaire /1880-1918/

Je považován za předchůdce surrealistů, ale ve své tvorbě zůstává v reálném, přirozeném životě. Své lyrické postřehy, emoce, myšlenky propojuje do volného toku polytematické básně - pásma - tento typ textu užil ve stejnojmenné básni Pásmo, kterou uvedl sbírku Alkoholy /1913/. Aby postihl pohyb současného světa, překračuje časové i prostorové hranice, prolíná přítomnost s minulostí, uplatňuje princip asociace - volné řazení básnických obrazů. Pásmo se stalo žánrem poezie, pěstovali ho Wolker, Nezval, Biebl a další.    Ve sbírce Kaligramy /1918/ využil podnětů futurismu a z "osvobozených slov" vytvářel obrazové básně - v podobě hodinek, Eiffelovy věže, vodotrysku atd. 

André Breton /1896-1966/

Zakladatel surrealismu, zdůrazňuje psychický automatismus, staví do kontrastu fantazii a rozum a vytváří nadrealitu. R.1924 vydal Manifest surrealismu. Roku 1928 vydává poetickou prózu Nadja.

Paul Eluard /pól elijár//1895-1952/

Představitel surrealismu, spolu s Bretonem vydali sbírku Neposkvrněné početí /1930/, sám vytvořil nejkrásnější surr. básně ve sbírkách Láska, Poezie a Veřejná růže.         Později se orientoval na angažovanou poezii v levicovém hnutí - sbírky Nepřerušená poezie, Básně pro všechny, báseň Svoboda.

 

ANGLICKÁ POEZIE

Thomas Stearns Eliot /1888-1965/

Narozen v Americe, ale naturalizovaný Brit. Anglický nositel Nobelovy ceny z r.1948. Eliot tvrdí, že poezie je výjimečná činnost, že právě ona /nikoli např.filozofie/ mu přinese nejhlubší poznání. Byl skeptický k současné civilizaci, vnímal svou dobu jako tápající, nezakotvenou. Oceňoval tvůrce kritické k světu i sobě samým, ironiky a hledače nových cest /např.Danteho, Baudelaira/. V osobní krizi a na pokraji nervového zhroucení píše r.1921 vrcholné dílo literárního kubismu - báseň Pustina. Skládá se z pěti částí psaných volným veršem, zaměřuje se na citovou prázdnotu soudobého života, společenskou a civilizační vyprahlost. Je to obraz chaosu, prázdnoty, nicoty a smrti. Porstor vyprahlé země, jež čeká na vláhu, a ta nepřichází. V básni se střídají různá prostředí, postavy, odkazy k bájným příběhům /např.o svatém grálu/. S posledními slovy uvedenými v sánskrtu /citace z Upanišad - starověkých indických posvátných knih/ přichází úleva - "Šanti, šanti, šanti" je trojnásobné požehnání - člověk vyslovil svoji úzkost a v daném okamžiku víc nežádá. Eliot věnoval báseň E.Poundovi, amer.básníkovi, který se podílel radou na výstavbě celé básně.

 

AMERICKÁ POEZIE

Walt Whitmann /1819-1892/

Je prvním představitelem civilismu, vitalismu a tvůrcem volného verše v amer. poezii. Předběhl svou dobu, ostatní básníci začali psát ve stejném duchu až daleko po jeho smrti. Autor rozsáhlé básně Stébla trávy - je komponováná do zpěvů, polytematická báseň psaná volným veršem, "epos. demokratické Ameriky".

Carl Sandburg /sentberk/ /1878-1967/

Největší představitel civilismu moderní Ameriky, volný verš, náměty z průmyslových center, přístavů, železnic, dolů atd. Sbírky Chicagské písně, Dobré jitro,Ameriko, soubor pohádek Pohádky z bramborových řádků.

Edgar Lee Masters /1869-1950/

Kulturní událostí r.1915 se stalo vydání jeho Spoonriverské/spúnrajvrské/ antologie - soubor téměř 250 monologů pronášených mrtvými pohřbenými na vesnickém hřbitově. Představují skutečné epitafy, které by měly být vytesány na náhrobcích jako upřímné výpovědi o životních zklamáních a prohrách. Volný verš na pomezí básnictví a žurnalistiky.

Ezra Pound/paunt/ /1885-1972/

Narodil se v Americe, ale většinu života strávil v Evropě, vstřebal evropskou i asijskou kulturu. Své dílo Cantos psal téměř půl století /do r.1968/ - je to básnický obraz dějin od starověku po současnost, jeho obraz moderního světa není lichotivý, ukazuje jej jako duchovně prázdný svět korupce a komerce. Výrazové prostředky jsou velmi zhuštěné, konkrétní, odmítá přebytečná slova, přívlastky, přirovnání /"mlhu"/. Stal se tak představitelem nového směru zvaného IMAGINISMUS - jde o přesný obraz věci, umění se chápe jako věda.

 

RUSKÁ POEZIE

Alexandr Blok /1880-1921/

Největší ruský básník - symbolista, množství čtenářů si získal svou lyričností a schopností být "ozvěnou doby,dějin". Zaujal již svou symbolistickou prvotinou Verše o krásné dámě - milostné téma v podobě mystické touhy po splynutí duší /inspirací mu byla vášnivá láska k dceři chemika Mendělejeva, která se později stala jeho ženou/.   Jední z vrcholů ruské poezie 20.stol. je jeho poema Dvanáct - má 12 zpěvů zahájených motivem sněhové vánice v nočním městě v době Říjnové revoluce 1917. 12 rudoarmějců /symbol apoštolů/ táhne městem a likvidují své odpůrce /symbolizované např.babkou, buržuou, popem/, opojení vědomím moci, síly, velikostí svého poslání. Básně jsou stylově různé - agitační poezii střídá jarmareční a lidová píseň, revoluční slang, řeč ulice. Blok se básní přihlásil k novému režimu v Rusku, v závěru básně se v čele ravolucionářů objevuje Kristus jako symbol oběti a pokroku.

Sergej Jesenin /1895-1925/

V jeho poezii se setkáváme s rozervanectvím a pověstným ruským splínem. Zidealizovaná představa o krásném životě na venkově o "mužickém ráji" se střetává s představou revoluce jako "anděla-zachránce" /sbírky Rus mizející, Rus sovětská, Jsem poslední vesnický básník/. Revoluci přijal nadšeně, spontánně /sbírka Píseň o velikém pochodu/, ovšem brzy se jeho iluze o svobodě střetly s "kasárenskou" realitou bolševického systému. Z pěvce přírody a zbožnosti se stává cynik, výstředník a chuligán /sbírky Moskva krčemná, Zpověď chuligána/.    V letech 1922-23 cestoval po Evropě po boku amer.tanečnice Isidory Duncanové, která se načas stala jeho ženou, po rozvodu se vrátil do Ruska a v návalu rozervanosti, depresí, způsobených zklamáním z vývoje v Rusku, spáchal sebevraždu. Po mnoho desetiletí patřil k zakázaným autorům a v Rusku se za četbu jeho veršů vyhazovalo ze studií. Přesto se v zemi stal nejčtenějším básníkem 20.stol.   Jesenin se v počátku sblížil s imaginismem, ale vyznačuje se melodičností, náboženským slovníkem, prolínáním smutku, stesku, personifikací přírodního života, jeho poezie se blíží lidové písni. Posledním dílem je poema Anna Sněgina - "básnická povídka o lásce a revoluci" - individuální milostný vztah je konfrontován s tragikou revoluce a občanské války, navěky rozdělující lidské osudy i osudy celých národů. 

Vladimir Majakovskij /1893-1930/ 

Představoval zpolitizovaného básníka pro všechny, jehož "ústy hovoří lid", tomu odpovídala i nesmírná popularita, která ho v porevolučních letech provázela. Oblibu si získával při přednáškových a recitačních vystoupeních /i v Praze/. Jeho verše měly výrazný rytmus, patos a řečnický styl, vyzařovalo z nich napětí, odhodlání, síla, přímo volaly po gestech.  Začínal jako futurista - vydal manifest a sborník Políček veřejnému vkusu. Pro jeho poezii je příznačná sebestřednost, vidí se jako proroka, vůdce, reportéra revoluce - často užívá vlastní osoby v textu - "Já - to jsme my!" Já - to jsou všichni!" Věci, jevy, postavy jsou hyperbolizovány /nadsazeny/, přerůstají do podoby symbolu, mýtu /jiným tepe srdce v hrudi u Majakovského "zbláznila se anatomie", Ivan má "ruku Něvu a "chodidla kaspické stepi"/. Tragický životní pocit se objevuje však v jeho verších od počátku, z jedné strany byl ovlivněn opakovanými citovými ztroskotáními, z druhé strany stále sílícím přesvědčením, že svůj talent dal do služeb nového společenského řádu, jehož vývoj se čím dál víc lišil od básníkových představ. Nakonec si zvolil stejný osud jako Jesenin, jehož sebevraždu kdysi velmi kritizoval.     Z básnických žánrů mu nejvíc vyhovavala poema - útvar spojující epiku s lyrikou. V letech 1914-1915 vznikal Oblak v kalhotách jako odraz citových traumat spojených s odmítnutím staré společnosti, předpovídá revoluci. Sbírka je psána v duchu futurismu.Podobný ráz má i Flétna páteř.   Říjnovou revoluci přijal okamžitě a bez výhrad. Kromě agitek psal dál poemy - 150 000 000, V.I.Lenin, Správná věc. Mnohem zdařilejší jsou jeho poemy lyrické - např. Miluji.  

Boris Pasternak /1890-1960/

Vynikající překladatel Shakespeara. V poezii nejdříve kolísal mezi symbolismem a futurismem, po revoluci žil v ústraní a vystupoval jako reprezentant "vnitřní emigrace", nesměl se stýkat s příbuznými, kteří odešli do exilu. Proslulost získala sbírka Život - má sestra - verše mají intelektuální charakter, filozofickou hloubku.  Vrchol jeho tvorby však představuje dílo prozaické, a to román Doktor Živago /dokončen 1955/, za nějž dostal r.1957 Nobelovu cenu /jako druhý Rus, první byl Bunin/. Dílo zachycuje složité osudy a bezvýchodné postavení ruské inteligence po revoluci a v době stalinismu. Živago neodmítá nové uspořádání společnosti, ale bytostně protestuje proti neustálému ponižování lidskosti. Závěrečnou kapitolu tvoří básně, které jsou připsány hlavnímu hrdinovi.

Marina Cvetajevová /1892-1941/

Její muž se během občanské války přidal k "bílým" a po jejich porážce bolševiky našel útočiště v Praze. Cvetajevová sem za ním r.1922 přijela a strávila zde 3 roky. Československá vláda jí vyplácela podporu, narodil se jí syn. Čechám věnovala báseň Rytíř mostník /inspirovanou sochou Bruncvíka u Karlova mostu/ a sbírky Poema hory a Poema konce. V roce německé okupace napsala básnický cyklus Čechám.A protože chtěla "vrátit" milovanému synovi vlast, i když si o ní nedělala žádné iluze, vrátila se do Ruska. Její muž se stal členem ruské rozvědky, ale pak byl zatčen, stejně tak dcera, po vypuknutí války byl zbytek rodiny evakuován do tatarské oblasti a vyčerpaná Cvetajevová řeší své životní martyrium sebevraždou. Boris Pasternak řekl, že "bezradná hrůzou se rozběhla ukrýt do smrti, schovala hlavu do oprátky jako pod polštář."  Její verše jsou plné kontrastů, paradoxů, citové přepětí se projevuje množstvím citoslovcí, jednoslabičných slov, heslovitostí. Na druhé straně je to poezie intelektuální, vyjadřující spíš názory než nálady, spíš postoje než pocity.

Anna Achmatovová / 1889-1966/

Její muž byl popraven v době porevolučního teroru, její syn, budoucí známý vědec Gumiljov, strávil v gulagu 20 let. Dlouhá léta strávila Achmatovová ve "vnitřní emigraci",ještě v r.1946 se stávala terčem útoků, protože odmítala pěstovat "kult Stalina", teprve koncem života ji obklopil kroužek obdivovatelů  /např. básník Brodskij, laureát Nobelovy ceny z doby, kdy již žil v USA/. Z jejích veršů zřetelně vystupuje obraz lyrického subjektu - moderní, emancipované ženy, citlivé, ale nesentimentální - např poema Až u moře. Pozdní tvorba je filozofičtější - zvl. dvě legendární poemy - Rekviem /napsáno 1935-1940, vydáno až 1987/ líčí atmosféru stalinského Ruska konce 30.let, kdy se před přeplněnými věznicemi tlačily zástupy příbuzných snažících se dopátrat sebemenších informací o zatčených, a Poema bez hrdiny - tragédie obleženého Leningradu za 2.sv.války.

Osip Mandelštam /1891-1938/

Představoval typ nezávislého umělce, který se odmítá podřizovat tendencím.Brzy se dostal do rozporu se sovětskou mocí, což mu přineslo vyhnanství na Dálném východě, kde za nejasných okolností zahynul. Velkou váhu přisuzoval tradici, je okouzlen intelektuální a citovou jednotou v západní Evropě, jejíž kulturu miloval. Tíživou atmosféru kulturního úpadku a morálního teroru stalinského Ruska zachytil ve Voroněžských sešitech, v nichž spojil klasickou básnickou formu s jízlivou politickou satirou. Sbírka je obhajobou lidské důstojnosti a nezávislosti tváří v tvář diktátorské zvůli. Většina jeho prací vyšla v samizdatu /opisovaly se a tajně distribuovaly/.

 

ŠPANĚLSKÁ POEZIE

Federico Garcia Lorca /1898-1936/

Lidovou slovesnost rodné Andalusie spojuje s moderními meziválečnými směry ve sbírce Cikánské romance /1928/.  Jeho básnický talent se projevil i v divadelních hrách, které spojuje ženské téma : Krvavá svatba /nevěsta ve svatební den opustí ženicha s mužem, kterého opravdu miluje, i když ví, že se ženou do záhuby/, Pláňka /manželova necitelnost a marná touha po dítěti přivedou hrdinku až k vraždě/ a Dům Doni Bernardy /po smrti muže Bernarda zavře na osm let svůj dům, ctí tím sice rodové zvyklosti, ale zároveň zničí život svým pěti dcerám/.

 

NĚMECKÁ POEZIE

Rainer Maria Rilke /1875-1926/

Pocházel z Prahy, studoval zde, stýkal se i s českými umělci /Julius Zeyer/, později přesídlil do Německa. Žil i v Paříži, poslední léta ve Švýcarsku. První fáze jeho tvorby v duchu novoromantismu vrcholí lyrizovanou baladickou prózou Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka /vyd.1906/. Od počátku byl Rilke autorem meditativním, kultivovaným, jeho texty jsou variacemi otázek o smyslu lidského života. Básníkův duchovní vývoj můžeme sledovat na proměnách jeho pojetí Boha. Původně tradiční křesťanský pohled se mění v Knize hodinek - odkazuje ke knize modliteb,které katoličtí duchovní pravidelně konají, víra je pro Rilka vysoce osobní, individualizovaná, Bůh "vzniká" a "existuje" jen v kontaktu s jedincem, je partnerem, je nejen stvořitelem, ale i tím, kdo je utvářen.  Motivy vzdání se všeho, opuštění sebe sama, snaha zachytit odlesk věčného, nadčasového řádu světa se objevuje v Elegiích z Duina. Básníkova cesta zůstává cestou samoty, kterou nemůže prolomit ani láska. Bezprostředně následuje sbírka Sonety Orfeovi jako oslava prosté existence člověka, přírody...Představují završení básníkovy myšlenkové a umělecké cesty.