POEZIE PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE

Objevuje se stejně jako před válkou poezie ideologická, spirituální a metafyzická, výrazně se projevuje i poezie všedního života. Verše se recitují i zpívají, fenoménem se stali písničkáři /Vysockij/ - poezie se sbližuje s hudbou, často se mění v protestsongy /Bob Dylan/.

Zvláštním druhem je tzv.konkrétní poezie - rozmanité jazykové variace, jejichž tématem je jazyk sám, tzn. že jazyk není prostředkem ke sdělení nějaké informace, je významem sám o sobě = umělá poezie /Queneau/.

USA

Inspiračními zdroji jsou černošské blues a východní filozofie - zenbuddhismus. V polovině 50.let se objevuje hnutí beat generation /beatnici/ - vzbouřili se proti konzumní americké společnosti, vysmívali se tradičním americkým hodnotám /bohatství, rodina, národní hrdost .../, odmítali dobré mravy, morálku. Nestavěli však proti světu vlastní ideový program, pouze ho odmítali - jde tedy o jakýsi chaotický nihilismus. "Beat" znamená "zbitý", "unavený životem", ale také "blažený". Projevy beatniků : 1. hledání vnitřní svobody vede k různým formám výstřednosti - šokující móda nebo naopak zanedbaný zevnějšek                                        2. snaha docílit extáze prostřednictvím hudby, tuláctví, rychlé jízdy autem, drog, alkoholu, sexuální nevázanosti                                                    3. odmítání západní civilizace a vyznávání filozofie Dálného východu - zenbuddhismu.

Allen Ginsberg /1926-1997/

Otec byl ruský židovský emigrant. R.1956 vyšla Ginsbergova sbírka Kvílení /...nad americkou společností/ - vyjadřuje hrůzu a smutek ze života, který ho obklopuje. "Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy..."  Báseň Kadisch [kadyš] z roku 1959 je věnována matce Naomi, která zemřela v ústavu pro duševně choré. Název je označením pro modlitbu odříkávanou židovskými chlapci nebo muži nad hrobem rodičů nebo při výročí jejich úmrtí. V básni je vyjádřeno hluboké citové pouto syna k matce, autor hlásá lásku a pochopení, je nesmiřitelným kritikem vlád a společnosti, protestuje proti válkám /v pozdějších básních hlavně proti vietnamské/, zasazuje se za ochranu životního prostředí, osobní záležitosti /homosexualita, drogy/ vnímá stejně intenzivně jako společenské jevy. Inspiroval ho Starý zákon, po návštěvě Tibetu i buddhismus. Zcestoval takřka celý svět, v r. 1965 navštívil i Československo, odkud byl vyhoštěn pro své "provokativní" chování. Spolu s dalšími avantgardními a undergroundovými básníky se usadil v San Francisku.

Lawrence Ferlinghetti /1919/

Sbírka Lunapark v hlavě - srovnání s Nezvalovým Akrobatem. Obrazy zumizelého světa - básen "Svět je báječné místo k narození...". Většina básní vyjadřuje pesimistické životní pocity, nachází chaos, strach, odcizení. Vrcholnou sbírkou je Tajný smysl věcí - poezie psaná hovorovým jazykem a blízká výtvarnému vidění.

Gary Snyder [snajder] /1930/

Má kladný vztah k buddhismu, k indiánským tradicím a k řádu přírody. Překladatel z čínské a japonské literatury. Sbírky Štětování /=vytáření horských stezek pro koně/, Mýty a texty /báseň Mýcení - rozhořčený protest proti ničení životního prostředí/.

Bob Dylan /1941/

Největší osobnost mezi zpívajícími básníky. Spojil všechny kulturní proudy své doby /evropské, ruské, židovské, černošské .../. Je králem protestsongů - dlouhých angažovaných písní. Naléhavě upozorňoval na sociální bezpráví, rasismus, problémy ekologické, nukleární nebezpečí - např. v písních A bude padat nepříjemnej déšť /rekce na karibskou krizi 1961/, Jsem jenom pěšák v jejich hře, Mistři válek a dalších. Zpíval na koncertech ve prospěch hladovějících lidí v Bangladéši, na paměť zavražděných občanů v Chile při Pinochetově puči

Gregory Corso /1930/

V 17 letech uvězněn za krádeže na 3 roky, ve vězení četl Dostojevského, Huga, Stendhala... Poznal Ginsberga, odstěhoval se do San Francisca. Byl posedlý antikou, Rimbaudem. Ferlinghetti mu vydal sbírku Benzin, k níž napsal Ginsberg předmluvu a označil Corsa za největšího básníka Ameriky. Proslavila ho báseň Americký způsob - přímá a otevřená kritika amerického způsobu života, americké demokracie, která nedokázala naplnit Prohlášení nezávislosti skutky, protože nepřinesla občanům svobodu a rovnost. Přeje si, "aby se stalo něco velkého, něco zázračného, co by nás osvobodilo od Způsobu..."

Velká Británie

 Ted Hughes [hjús] /1930/

Hlavní téma jeho poezie tvoří příroda vážně ohrožená rozvinutou civilizací, básník se obdivuje zvířatům /jestřáb, vydra, štika.../ pro jejich vitalitu, která jim umožňuje přežít v krajně nepříznivých podmínkách. Poezie je pro něj "jediným způsobem, jak se uvolnit z toho přetlaku". Sbírka Jeskynní ptáci /báseň Jestřábí hnízdo/.

Seamus Heaney [šejmes híni] /1939/

Nobelova cena 1995. Krajinou jeho poezie je příroda Severního Irska, odkud pocházel. Sbírka Přírodozpytcova smrt.

Dylan Thomas /1914-1953/

Velšský básník ovlivněný surrealismem a psychoanalýzou. Jeho lyrika vychází z osobních prožitků v dětství, v období fašistické hrozby. Např. báseň Ruka, jež ten list podepsala vyjadřuje odpor k mnichovské zradě : "... pět svrchovaných prstů odměřilo dech, krále na smrt poslalo králů pět ..." Thomas se inspiruje folklórem i velšskou přírodou, nejznámější je sbírka Smrti a příhody.

Kanada

Leonard Cohen /1934/

Kanaďan  židovsko-litevského původu, spojuje židovskou, americkou i evropskou kulturu, jeho milostné písně se nesou v duchu hippies - "květinové děti" - protest proti hrozbě atomové smrti, studené válce, honbě za kariérou, materiálními statky... Autor románů a básnických sbírek , např. Porovnejme si vé mytologie, Květiny pro Hitlera. Od konce 60. let proslul především jako zpívající básník více v Evropě než na amer.kontinentě - alba Písně Leonarda Cohena, Písně láky a nenávisti, Jsem tvůj muž ...Pro široké publikum jsou jeho texty asi příliš básnické, milostné písně nesentimentální, zpívá spíše o rozchodech, o proměnách vztahů.

Francie

Jacques Prévert [žak prevér] /1900-1977/

Básník každodenního života Paříže, mistr šansonu. Jeho básně jsou krátkými situačními záběry, miniscénkami, anekdotami... Prvotinou je sbírka  Slova - básník zaznamenává to, co vidí a slyší /básně Jak dělat podobiznu ptáka, Pro tebe má lásko/. Podobně je tomu ve sbírkách Haraburdí, Déšť a pěkné počasí. Podílel se i na tvorbě filmových scénářů /např film Děti ráje/. Próza - Pohádky pro nehodné děti / např. Kůň na ostrově/.

Georges Brassens [žorž brasen] /1921-1981/

Kráčel v Prévertových stopách, písničkář-šansoniér /"Drásal kytaru, jako by cloumal mříží kriminálu"/. Opovrhoval uhlazeným jazykem a přednesem, odmítl Velkou cenu Francouzské akademie za poezii i Řád čestné legie, více si cenil děkovných dopisů pařížských prostitutek. Píše poezii všedního dne, bývá označován za novodobého prokletého básníka. Pověstnou se stala píseň Gorila - o samci gorily, který opustil zoo a ztratil panictví při "lásky hrách" se soudcem /nesměla se pouštět ve franc. rozhlase/. Dále Špatná pověst, Klejme píseň dokola atd. 

Raymond Queneau [remon kenó] /1903-1976/

Píše "poezii jazyka" - hraje si s jazykem, známá v tomto směru jsou jeho Stylistická cvičení - autor podává banální historku z městské hromadné dopravy v 99 obměnách. Jazyková pestrost spolu se zachycením střípků z pařížského života očima malého děvčátka je základem románu Zazi v metru. Text se stal předlohou pro kvalitní film nové vlny francouzské kinematografie.

Chile

Pablo Neruda /1904-1973/

V sedmnácti letech si zvolil pseudonym po českém básníkovi, psal sociální a politickou poezii - sbírka Veliký zpěv - básnická epopej Latinské Ameriky od jejího zrodu přes inckou minulost "kamenné matky Macchu Picchu", období kolonialismu, osvobozeneckých bojů, diktátorských režimů až ke vzdání díků všem, kdo se zasloužili o rozvoj země. Součástí je i oslava lidské solidarity a litanická výzva na obranu míru. R.1971 dostal Nobelovu cenu. Po Pinochetově převratu byl vězněn a brzy zemřel.

Básníci ze zemí bývalého Sovětského svazu

Ještě dlouho byla ústředním tématem poezie válka, převládá patos a monumentalizující verše plné hrdinství, ale i hladu, utrpení a obětí. Později vyniká milostná poezie, básně kritizující komunistický režim /hlavně zpívající básníci/.

Bulat Okudžava /1924-1997/ 

Zpívající básník, otec Gruzínec, matka Arménka. Jeho písně se věnují lásce a přátelství, prostupuje jimi lidová poezie. Např. písně Vojenské boty /o neustálé hrozbě války/ nebo Modlitba Francoise Villona /modlitba k bohu, aby spravedlivě přidal každému, co mu schází; dodržuje formu villonské balady včetně poslání/. Koncertoval v Anglii, v Americe, Německu i u nás /krátce před smrtí v Divadle Husa na provázku/.

Vladimir Vysockij /1938-1980/

Básník, herec a písničkář. Výrazný herecký talent uplatnil v řadě postav /Hamlet, G.Galilei/, jejichž konflikty interpretoval jako střet svobodného individua s omezující mocí. Byl nesmírně populární jako mluvčí své generace. Zemřel vyčerpán jak tvůrčím vypětím, tak vlivem alkoholu a drog. Jeho manželkou byla francouzská herečka ruského původu Marina Vladyová. Napsal více než 800 písní a básní, knižně vydaných až po jeho smrti - např. Nerv, Klíč, Básně a písně, Já se samozřejmě vrátím ad. Témata básní a písní : podsvětí, věznění fyzické i duchovní, válka, všední život v Rusku s jeho zápory, jako je alkoholismus, závist, morální úpadek, pocity člověka žijícího v totalitním systému, smysl života, smrt... Své texty přednášel s nenapodobitelnou dikcí, chraplavým, naléhavým hlasem. Např. píseň Nemám rád - "Nemám rád, když se něco napůl udělá - a výstřel do zad vůbec nemám rád...Nemám rád, když se vyšachuje slovo čest...Nemám rád bezmocnost i násilí...jen proto musím Krista litovat."  Můj Hamlet - "S pohrdáním jsem vnímal násilí. Jsem Hamlet. Kašlu na trůn, na korunu. A oni si tak hloupě myslili, že soupeř musel zemřít kvůli trůnu."

Jevgenij Jevtušenko /1933/

Je označován za sovětského "rozhněvaného mladého muže", vystupoval r. 1968 proti vstupu sov.vojsk do Československa, 1994 odmítl převzít státní vyznamenání na protest proti válce v Čečensku. Častým tématem jeho sbírek je láska a žena, ale snaží se prolnout intimní lyriku s publicistikou a vyjádřit pocity mladé generace - např. sbírka Silnice entuziastů, Mávnutí rukou, Něha. Po odhalení kultu osobnosti v r.1956 varoval před přetrvávajícím stalinismem - báseň Stalinovi dědici. Vpádu sov.vojsk do ČSSR věnoval báseň Tanky jedou Prahou. Báseň Bulatova písnička je omluvou všem, kterým sovětský režim ublížil.

Josif Brodskij /1940-1996/

Nositel Nobelovy ceny z r.1987. V 60.letech byl odsouzen k nuceným pracím, po omilostnění dostal jako Žid povolení vystěhovat se, r.1980 se usadil v USA. Píše filozofickou lyriku, marně hledá odpovědi v odcizeném světě, který je lhostejný k osudu jedince. Jedinou možností k překonání tohoto pocitu je umění. Sbírka Konec krásné epochy - v ní předpověděl konec SSSR