RENESANCE A HUMANISMUS V ČESKÝCH ZEMÍCH

 

 

Období asi od 70.let 15.stol. do roku 1620

Nové myšlenkové hnutí se projevilo v Čechách v podobě reformace, kterou zahájilo husitství. I za vlády Jiřího z Poděbrad zůstaly Čechy izolovány od katolického světa, proto se humanismus a renesance dostávají do našich zemí jen zvolna. První stopy se ovšem objevily již za Karla IV./dopisování s Petrarcou/, za Jiřího z Poděbrad to byl humanistický učenec a pozdější papež E.S.Piccolomini, který se zajímal o situaci v čes.zemích, ale plně se rozvinuly až za vlády Jagellonců /nástup na trůn r.1471/. Města dosáhla velké samostatnosti, charakteristickým architektonickým prvkem jsou náměstí s podloubím, kde sídlí krámky a řemeslnické dílny /Telč, Slavonice, Prachatice.../, šlechta si staví pohodlné zámky /Bučovice, Litomyšl, Opočno, Velké Losiny.../, zakládá rybníky /Štěpánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan na panství Rožmberků/, letohrádky /Belvedér v zahradě Pražského hradu, Hvězda na Bílé hoře/, městské paláce /Schwarzeberský palác na Hradčanském náměstí/. Typické renesanční prvky : arkády, kuželková balustráda, sloupy a podloubí, sgrafita atd.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY ČESKÉHO HUMANISMU :

1.Je spojen s reformací - snaha řešit sociální a politické problémy na podkladě reformy církve

2.Smyslová oslava pozemského života k nám pronikla jen ojediněle /Hynek z Poděbrad/

3.Filozofie byla silně ovlivněna náboženskou ideologií 

4.Nerozvinula se milostná a přírodní lyrika

5.Zábavná a estetická funkce ustupovaly do pozadí

6.Literatura sloužila výchovným a vzdělávacím účelům. Zde dosáhla největších kvalit /hlavně v díle J.A.Komenského/  

 

I. RANÝ  HUMANISMUS /70.léta 15.stol.- 20.léta 16.stol./

Vytváří se program národního humanismu - jeho představitelé jsou většinou měšťané - utrakvisté, píší latinsky i česky

Latinsky píšící humanisté :

Jan z Rabštejna /1437-1473/

Spis Dialogus je autorovým fiktivním rozhovorem se třemi českými šlechtici z doby, kdy šlechta vypověděla Jiřímu poslušnost a  papež ho zbavil trůnu. Spis obhajuje právo lidí na osobní názor.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic /1461-1510/

Dvořan krále Vladislava II.Jagellonského, vysoký katolický duchovní, psal filozofickou prózu, ale hlavně básně - ódy, elegie, epigramy. Nejvýznamnější je Satira k sv.Václavu /též Žaloba k sv.Václavu na mravy Čechů/ - kárá mravy předků i soudobé šlechty. Je rovněž autorem Elegie na smrt císaře Karla.

 

Česky píšící humanisté - národní humanismus

Viktorín Kornel ze Všehrd /asi 1460-1520/

Působil jako mistr na univerzitě, pak jako úředník zemského soudu. Překládal z latinské literatury, vytvořil program národního humanismu ve své předmluvě k překladu díla Knihy o napravení padlého od řeckého patriarchy Jana Zlatoústého. V předmluvě zdůrazňuje, že český vzdělanec má usilovat o rozvoj literatury srozumitelné lidu, o jazykovou dokonalost. Jeho právní praxe se odrazila ve spise Knihy devatery /celý název zní O práviech, súdiech i dskách země české knihy devatery/ - prosazoval politická práva měst.

Řehoř Hrubý z Jelení /asi 1460-1514/

Přeložil Chválu bláznovství od Erasma Rotterdamského. Je autorem spisu Napomenutí Pražanům - doklad kladného vztahu národního humanismu k husitství.

 

Renesanční zábavná literatura :

Hynek z Poděbrad /1452-1492/

Přeložil 11 novel z Dekameronu a připojil jednu vlastní.

Erotické téma mají jeho básně shrnuté do sbírek Májový sen a Verše o milovníku.

 

Anonymní je skladba Frantova práva - satira, parodie na tradiční hodnoty a morálku. Hrdinou je kovář Paška, který se nebojí posmrtného života a vítězí díky selskému rozumu v nebi i v pekle.

 

2. ZOBECNĚNÝ HUMANISMUS /20.léta - 70.léta 16.stol/

Humanismus přestává být záležitostí úzkého okruhu vzdělanců a proniká /i zásluhou jednoty bratrské/ do obecného povědomí. V literatuře se odráží politické události /nástup Habsburků, pronásledování jednoty bratrské, stavovský odboj/.

Historiografické spisy :

Martin Kuthen ze Šprinsberka /+ 1564/ - Kronika o založení země české - obsahuje kališnické stanovisko.

Václav Hájek z Libočan /+1553/ - Kronika česká - odráží katolické hledisko, je umělecky výraznější, ale domýšlí si histor.události. Oslavuje šlechtu a katolictví. V pobělohorské době to bylo jediné dílo, ze kterého lidé čerpali poučení o minulosti. Popisuje české dějiny od příchodu praotce Čecha po korunovaci Ferdinanda I. Habsburského 1526.

Další oblasti literární tvorby :

Tadeáš Hájek z Hájku /+1600/ - náš nejvšestrannější evropsky známý humanista, psal latinské básně a vědecké rozpravy /lékařské, astronomické/, do češtiny přeložil Herbář Itala Mattioliho.

Oldřich Prefát z Vlkanova /+1565/ - matematik, astronom, známý jako autor cestopisu Cesta z Prahy do Benátek a odtamtud potom po moři až do Palestiny - poutavé vypravování o cestě do Svaté země.

Jan Blahoslav /1523-1571/ - největší představitel této etapy humanismu. Narodil se v měšťanské rodině Blažků v Přerově, byl členem jednoty bratrské, studoval na protestantských univerzitách/např.ve Wittenbergu, kde se seznámil s Lutherem/. Od r.1557 působil jako biskup jed.bratrské v Ivančicích, pečoval o bratrskou tiskárnu a archiv. Zabýval se literaturou, hudbou, filologií, řečnictvím a historií.

Musica - česky psaný text o hudební teorii i praxi.

Šamotulský kancionál /1.vydání v polských Šamotulách/ - soubor bratrských písní.

Filipika proti misomusům /tj.nepřátelům vyššího vzdělání/ - zdůrazňuje význam vzdělání pro lid /zaměřeno proti bratrskému biskupu Janu Augustovi, který tvrdil, že vyšší vzdělání je pro křesťana škodlivé/.

Překlad Nového zákona, který se stal součástí Bible kralické /vycházela v letech 1579-1594/. Měla rozhodující vliv na ustálení českého spisovného jazyka. Byla vytištěna v Kralicích na Moravě a dokončili ji Blahoslavovi žáci.

Gramatika česká - věnuje pozornost i dialektům.

Vstup humanistické vzdělanosti mezi širší vrstvy od 30.let 16.stol. se nazývá také doba Blahoslavova.

 

3.POPULARIZOVANÝ HUMANISMUS /70.léta 16.stol.-1620/

"Zlatý věk české literatury", doba Veleslavínova. Česky psaná humanistická literatura dosahuje nejvyšší úrovně - zvláště vzdělávací tvorba. Na přelomu století se objevuje manýrismus - vrcholná fáze renesance - vyznačuje se velkou představivostí a technickou dokonalostí zpracování. Na dvoře Rudolfa II. působil Ital Giuseppe Arcimboldo [džuzepe arčimboldo] - portrét Rudolfa z různých druhů ovoce a rostlin. Praha je sídelním císařským městem, kulturním centrem, je vydán Rudolfův Majestát. Za Rudolfova nástupce Matyáše sílí protireformace a snaha o absolutismus. Porážkou na Bílé hoře 1620 je politický i kulturní život násilně přerušen.

Daniel Adam z Veleslavína /1546-1599/ - vystudoval Karlovu univerzitu a pak zde přednášel historii. Oženil se s dcerou známého pražského tiskaře Jiřího Melantricha z Aventýna, zdědil tiskárnu a významně se podílel na produkci českých knih. Byl slavný již za svého života, povýšen do šlechtického stavu, 40 autorů napsalo elegie na jeho smrt.

Veleslavín neusiloval o původní tvorbu, překládal, upravoval starší českou literaturu, své humanistické myšlenky uváděl v předmluvách, které jou obranami jazyka českého - veleslavínská čeština. Vydal přes 80 spisů, většinou dějepisných, to platí i pro jedinou jeho původní práci - Kalendář historický /světové dějiny v datech/. Nejhodnotnéjší předmluva je v díle Kroniky dvě o založení země české /Kuthenova a Hájkova/. Do vývoje filologie zasáhl vydáváním slovníků - např. Čtyřjazyčný slovník - k latinským, řeckým a něneckým výrazům doplnil české ekvivalenty a tím dokázal bohatost češtiny.

 

 Bartoloměj Paprocký z Hlahol /1540-1614/ - polský šlechtic žijící na Moravě, psal spisy o vývoji šlechtických rodů /genealogie/ - čerpal z erbovních pověstí a Hájkovy kroniky.

 Mikuláš Dačický z Heslova /1555-1626/ - kutnohorský měšťan, popularizátor dějepisectví. Události z období Bílé hory sepsal v Pamětech, verše kritizující mravní nedostatky v Prostopravdě.

Jan Campanus Vodňanský /1572-1622/ -  nejvýznamnější osobnost latinského humanismu této doby, rektor Karlovy univerzity. Zpracoval pověst o Břetislavovi a Jitce v dramatu Bretislaus. Napsal latinskou Elegii na smrt Daniela Adama z Veleslavína. Jeho životní osudy zpracoval Zikmund Winter v románu Mistr Campanus.

 

Na počátku 17.stol.jsou velmi žádané knížky lidového čtení - zpracovaná lidová vyprávění :

Historie o bratru Palečkovi - hrdinou je "moudrý blázen", šašek krále Jiřího z Poděbrad, prosazuje křesťanskou zásadu rovnosti všech lidí, v humorných situacích přivede bratra krále ke správným rozhodnutím.

Populární jsou Frantova práva, vypravování o Ezopovi, Enšpíglovi, doktoru Faustovi /nový typ člověka, který je ochoten kvůli poznání obětovat i svou duši/.

Cestopisy :

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic /1564-1621/ - dvořan Rudolfa II. - popisuje svou cestu v díle Putování aneb Cesta z království Českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Judské a dále do Egypta.

Václav Vratislav z Mitrovic /1576-1635/ - v době vlády Rudolfa II. se zúčastnil diplomatické mise do Turecka. Své zážitky z cest a vězení sepsal v díle Příhody Václava Vratislava z Mitrovic.