STŘEDOVĚKÁ LITERATURA NA NAŠEM ÚZEMÍ

 

Dělí se zpravidla do tří etap :

1. od literárních počátků v 60.letech 9.stol. do poslední čtvrtiny 13.stol. - monopol na literární tvorbu má duchovenstvo, jako literárního jazyka užívá staroslověnštiny a latiny

2. od poslední čtvrtiny 13.stol. do počátku 15.stol.- kromě duchovenstva tvoří a vnímá literaturu i šlechta a o něco později měšťanstvo, rozvíjí se čeština jako literární jazyk

3. od počátku 15.stol. do 70.let 15.stol. - období husitství, čeština vytlačuje latinu, vrcholí proces demokratizace literatury zavedením knihtisku.

Charakteristické rysy staré literatury :

1. je dochována jen ve zlomcích

2. nejasnosti v dataci /době vzniku/

3. většina je anonymní

4. zřídka mají památky tituly /nebo jim byly dodány v nové době/

5. do staré české literatury řadíme i díla psaná jiným jazykem, rozhodující bylo zaměření díla, obsah a vznik na českém území.

Vzdělání souvisí s šířením křesťanství buď z říše byzancké /ve staroslověnštině/, nebo z říše francké /v latině/. Proces potlačování pohanství je dokončen přibližně v 11.stol. Před vznikem psané literatury se rozvíjela bezesporu ústní lidová slovesnost, jejíž existence je doložena v kronikách, např. Kosmově kronice /hlavní náměty starých českých pověstí/.

 

A /  STAROSLOVĚNSKÉ KOŘENY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ /9.STOL./

Kmenové a územní sjednocování na Moravě spadá do období vlády knížete Rastislava /846-870/. Ten požádal r.862 papeže Mikuláše I.,aby poslal na Moravu věrozvěsty znalé slovanského jazyka. Mikuláš této podmínce nemohl vyhovět, proto se Rastislav obrátil na byzanckého císaře Michala III. do Konstantinopole /Cařihradu/. Ten vybral dva bratry ze vznešené rodiny v řecké Soluni, kteří ovládali jihomakedonský slovanský dialekt. Tak přicházejí r.863 na Velkou Moravu Konstantin a Metoděj, přinášejí s sebou první slovanský spisovný jazyk - staroslověnštinu  a písmo - hlaholici /vznikla na základě malé řecké abecedy - minuskule/. R. 867 se vydali do Říma, aby obhájili staroslověnštinu jako čtvrtý liturgický /bohoslužebný/ jazyk /vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny/. Po dlouhotrvajících jednáních se jim to podařilo, Konstantin v Římě vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril a brzy zemřel. Metoděj se vrací na Moravu jako arcibiskup moravský a panonský /Panonie byla oblast pravého břehu středního toku Dunaje, kde v 9. stol.sídlili Slované/. Během cesty byl zajat bavorskými kněžími a propuštěn až po dvou letech na zásah papeže. Na Moravě pak působil až do své smrti. Pak byl slovanský obřad zakázán, Metodějovi žáci vyhnáni /odešli do Čech,Bulharska, Chorvatska a Kyjevské Rusi/. V Čechách se staroslověnské písemnictví udrželo do vzniku pražského biskupství r.973, kdy byla zahájena orientace na západní, latinskou liturgii. Staroslověnština a hlaholice se pak objevily ještě v Sázavském klášteře /založeném r.1032 sv.Prokopem/ a v Emauzském klášteře v Praze v době vlády Karla IV.

Velkomoravské písemnictví vytvořené oběma bratry a jejich žáky lze rozdělit na texty liturgické, právnické a původní literaturu.

1/ Liturgické texty : a/ překlad Nového zákona, který Konstantin začal už v Byzanci, dokončil se svými žáky na Moravě, zbytek Bible přeložil Metoděj , b/ dalšíí texty ze zachovaly v Kyjevských listech /nejstarší dochovaný slovanský rukopis asi z 9. - 10.stol., který se z velkomoravského období dochoval v původní podobě/, c/Abecední modlitba - modlitby začínající podle písmen abecedy.

2/ Právnické texty - přeloženy z řečtiny /autorem je asi Metoděj/ : a/ Nomokánon - sborník církevně právních předpisů, b/ Zákon sudnyj ljudem - soudní zákoník pro laiky.

3. Původní literatura : a/ Proglas - předmluva k překladu evangelia, obsahuje 110 veršů, oslavuje přijetí křesťanství ve slovanském jazyce /asi Konstantin/, b/ Moravsko - panonské legendy /oba bratři jsou již chápáni jako světci/ : ba/ Život Konstantinův /vznik v 60. - 80. letech 9.stol., rukopis se dochoval až z 15.stol./ je umělecky hodnotnější, zaměřený na vítězství v boji o prosazení staroslověnštiny, bb/ Život Metodějův /z 80.let 9.stol., rukopis ze 12.stol./ se více soustřeďuje na velkomoravské působení a osvobození z franckého zajetí.

 

B / VZTAHY STAROSLOVĚNSKÉ  A LATINSKÉ LITERATURY /10.- 11.stol./

Od 10.stol.se těžiště kulturního života přesouvá do Čech, kde Přemyslovci postupně vytvářejí silný stát. Staroslověnské písemnictví sem patrně proniklo už za Bořivoje v 80.letech 9.stol. Bořivoj byl pravděpodobně na Velké Moravě pokřtěn. Vliv staroslověnské kultury byl posílen činností Metodějových žáků.

Zpočátku vedle sebe existuje literatura psaná latinsky i staroslověnsky, po založení biskupství je staroslověnská liturgie potlačena a rozhodnutím papeže r. 1080 zakázána. V r. 1097 museli slovanští mniši opustit i Sázavský klášter, kam byli umístěni benediktíni z Břevnova.

Staroslověnské památky v Čechách :

1. Nejstarší duchovní píseň u nás - Hospodine, pomiluj ny - pochází z 10.stol.,dochoval se rukopis ze 14.stol., zpívala se při slavnostních příležitostech a sloužila jako první hymna. Karel IV.ji zařadil do korunovační ceremonie.

2. Rozvíjí se legenda. Vzniká postupně od spíše historických vyprávění /jako byly Moravsko - panonské legendy/ k typicky středověké legendě s motivem výjimečného člověka, který umírá jako mučedník pro víru a po jehož smrti /někdy i za života/ se dějí zázraky. Nejčastěji jde o Václava, Ludmilu, Vojtěcha a Prokopa. První staroslověnská legenda o sv.Václavu známá též jako Život sv.Václava /z pol.10.stol., rukopis ze 14.-15.stol./ a Druhá staroslověnská legenda o sv.Václavu /poč.11.stol./, kde jsou již více zdůrazněny motivy zázraků.

Latinské památky :

1. Gumpoldova legenda - vznikla asi r.975 na německém území a stala se podkladem pro Druhou starosl.leg.o sv.Václavu.

2. Kristiánova legenda /Křišťanova/ - uváděna též pod názvem Život a umučení sv.Václava a jeho babičky sv.Ludmily /konec 10.stol., rukopis asi 1340/. Text je psán vytříbeným jazykem, obsahuje mnoho legendistických prvků - např. pojetí Václava a Boleslava jako příkře kontrastních postav, negativní vylíčení jejich matky Drahomíry ap. Je zde obsažen i zárodek pověsti o Libuši.

3. Většina textů je bohatě iluminována /vyzdobena malbami a zdobenými iniciálami/, obsahuje miniatury - nejvýznamnější je Korunovační evangelistář krále Vratislava, známý též jako Vyšehradský kodex /z r.1085/.

 

C/ DOČASNÉ VÍTĚZSTVÍ LATINY A PRVNÍ LITERÁRNÍ UŽITÍ ČEŠTINY /počátek 12.- poslední čtvrtina 13.stol./

Novým žánrem je dějepisectví /historiografie/ a liturgické /obřadní/ drama.

Nejvýznamnějším historickým dílem literární úrovně je Kronika česká /Chronica Bohemorum/ z počátku 12.stol., jejímž autorem je Kosmas /1045-1125/ - kanovník, později děkan vyšehradské kapituly. Ačkoli byl ženat, byl vysvěcen na kněze /kněží v té době nebyli svázáni celibátem/ až ve svých 54 letech. Kroniku sepisoval v posledních šesti letech života. Zachycuje latinsky české dějiny od počátků do své současnosti. Jeho spis je tendenční /straní panovníkům, kteří se nerozcházeli se zájmy duchovenstva, nezmiňuje se o staroslověnské vzdělanosti/. Užívá antických a biblických motivů, přísloví, pořekadel,humoru, ironie, citátů římských autorů, bohemik /českých slov/... Kosmas vycházel ze tří zdrojů : 1.bájná vyprávění starců, 2.hodnověrné zprávy svědků, 3.co sám zažil. Kosmovo dílo je vysoce naučné i umělecké, stal se zakladatelem naší historiografie. O Kosmovi se dovídáme např. z díla Vladislava Vančury - Obrazy z dějin národa českého, část Kosmas.

Kosmovi pokračovatelé již nedosáhli jeho úrovně : pražský kanovník Vincentius, Mnich sázavský, Kanovník vyšehradský, opat Jarloch z Milevska; přiblížil se mu jedině opat Petr Žitavský svou Zbraslavskou kronikou z poč.14.stol.

Liturgické drama je spjato s vánočními a velikonočními náboženskými obřady /officii/, při nichž se v kostele oslavovalo narození a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Dialogy se zčásti zpívaly, pohyb byl omezen. Příkladem je Návštěva božího hrobu /též Svatojiřské officium/ z přelomu 12. a 13.stol.

První česká věta pochází z poč.13.stol. a nachází se v zakládací listině litoměřické kapituly /jedná se o darování pozemků na stavbu chrámu/.

Duchovní lyrika : za nejstarší českou literární památku je považována píseň Svatý Václave z konce 12.stol./první písemný zápis je dochován z pol.14.stol./ - slavnostní obřadní píseň, zobrazuje sv.Václava jako patrona české země a nebeského rytíře. Další skladbou duch.lyriky je Ostrovská píseň nebo-li Slovo do světa stvořenie asi z pol. 13.stol. 

 

D/ ROZVOJ ČESKY PSANÉ LITERATURY /konec 13.- počátek 15.stol./

Je to období  dobudování českého středověkého státu /zakládání měst, těžba stříbra, německá kolonizace.../. Literaturu dělíme do dvou etap, mezníkem je nástup Karla IV. na trůn. V architektuře se uplatňuje gotika /katedrála sv.Víta, Karlův most, Karlštejn.../, v malbě jsou to oltářní malby a deskové obrazy /Mistr třeboňského oltáře, Mistr vyšebrodského oltáře, Mistr Theodorik - autor výzdoby kaple sv.Kříže na Karlštejně/, v sochařství postavy světců /Mistr krumlovské madony/.

Do písemnictví vstupuje šlechta a měšťané, s příchodem Jana Lucemburského se u nás objevuje franc. kultura. Centry vzdělanosti a kultury jsou  nadále kláštery, ale např.i panovnický dvůr.

1.období

Duchovní lyrika : Kunhutina modlitba /kolem r.1300/ - byla napsána pro dceru Přemysla Otakara II., abatyši Kunhutu /představenou kláštera sv.Jiří na Pražském hradě/. Čeština byla již schopna zvládnout náročné filozofické téma uměleckými prostředky. Spor duše s tělem /20.léta 14.stol./ - spor o to, kdo nese odpovědnost za lidské hříchy, zda tělo, nebo duše. Buoh všemohúci, Jezu Kriste, ščedrý kněže /obě asi z r.1300/.

Milostná lyrika : Kudy sem já chodila, Byla ti sem v sádku /asi r.1300/.

Duchovní epika : Apokryf /Legenda/ o Jidášovi /poč.14.stol./.

Světská epika :

Alexandreida - veršovaný rytířský epos, vznikl před rokem 1300, Alexandr Veliký je pojat jako středověký rytíř, epos vypráví o jeho dětství, obsahuje rady vychovatele Aristotela,  jak se má vladař chovat. Popisuje Alexandrova válečná tažení proti perskému králi Dareovi, do Indie, snahu dobýt celý svět. Alexandr zpychl, přestal se držet Aristotelových rad, v Babylonu však náhle umírá. Autor zdůrazňuje marnost světské slávy. Česká Alexandreida vznikla z latinské předlohy Qualtera Castillionského, ale objevuje se v ní aktualizace vztahující se k osudům Přemysla Otakara II., Václava II. a Jana Lucemburského. Autorem byl asi příslušník vyšší šlechty, o čemž svědčí opovržlivý postoj k sedlákům a měšťanům, ale i zemanům. Vlastenecké zaujetí je patrné v pasážích o rozpínavosti cizinců v naší zemi, v označení Alexandrových vojáků českými jmény. Skladba byla psána pravidelným osmislabičným veršem, obsahuje obrazná vyjádření a tzv. gnómy /mravní ponaučení/. Z původních asi 9000 veršů se dochovalo něco přes 4000.

Kronika tak řečeného Dalimila /Dalimilova kronika/ - asi z let 1310-1314, omylem Václava Hájka z Libočan bylo autorství připsáno Dalimilu Meziříčskému, první česká veršovaná kronika. Líčí vybrané události našich dějin do nástupu Jana Lucemburského se snahou obrany jazyka a národa proti cizozemcům. K tomu je využito zejména motivu Libuše a příběhu o Oldřichovi a Boženě. Autor není znám, má však blíže k nižší šlechtě. Nepravidelný verš je jednoduchý a srozumitelný. Dílo se dochovalo v úplnosti. Bylo psáno v době, kdy vymřeli Přemyslovci, autor připomíná statečnost a rozhodnost předků, upozorňuje na chyby, zdůrazňuje nebezpečí vlivu cizinců na vývoj domácích poměrů. Spojence hledá nejen ve šlechtě, ale i v českém sedlákovi /viz Oldřich a Božena/. Pramenem byla Kosmova kronika, pak následovalo mnoho omylů a nepřesností.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 

2. období  - Vrchol naší středověké literatury

Je to období od pol.14. do počátku 15.stol. Začíná v době vlády Karla IV./1346-1378/. Pražské biskupství je 1344 povýšeno na arcibiskupství /česká církev se vymanila ze závislosti na církevní správě v Mohuči/. 1355 je Karel korunován císařem Svaté říše římské, Praha se stává evropským centrem. 1348 je založena Karlova univerzita.

Vzrostla hospodářská moc církve, se kterou se dostává do konfliktu Václav IV./1378-1419/. Má spory i s vyšší šlechtou /dokonce několikrát uvězněn/, proto se opírá o šlechtu nižší. Celospolečenská krize vyvrcholila husitským hnutím.

Na kultuře této doby mají podíl i univerzitně vzdělaní měšťané, nebývale se rozvíjí česky psaná tvorba - hovoříme o laicizaci a demokratizaci literatury.

Tvorba v latině :

Karel IV. je autorem vlastního životopisu Vita Caroli, který byl brzy přeložen do češtiny. Vytvořil i novou podobu Legendy o sv.Václavu - vylíčil knížete jako typ státníka a svůj vzor.  Karel byl iniciátorem vzniku několika kronik, např. Beneše Krabice z Weitmile, Giovanniho Marignoly [džovani mariňola], mnicha Neplacha. Sám Karel spolupracoval na kronice Přibíka Pulkavy z Radenína. Karlovo jméno je spjato i s právnickou literaturou : Korunovační řád a Majestas Carolina /Karlův Majestát/ - sbírka právních norem.

Tvorba v češtině :

Mistr Bartoloměj z Chlumce neboli Klaret se pokusil vytvořit českou odbornou terminologii - tzv.Klaretovy slovníky.

Univerzitní studenti /žáci/ vytvářeli světskou lyrickou poezii - tzv.žákovská poezie /milostná a satirická/.

Ze studentského prostředí pravděpodobně vyšla i 1.česká divadelní hra - fraška Mastičkář /40.léta 14.stol./- jedná se o parodii velikonočního liturgického dramatu, motiv tří Marií, které jdou na trh nakupovat masti na nabalzamování Kristova těla. Děj se soustřeďuje kolem nabízení mastí a zesměšňuje praktiky prodavačů - šarlatánů, vydávajících se za doktory. Lidovému prostředí /poprvé vystupují příslušníci nižšího stavu/ odpovídá i jazyk - hovorový, plný germanismů a vulgarismů.

Světskou zábavnou literaturu představuje rytířská veršovaná epika - epos Tristram a Izalda a rytířské povídky Štilfríd a Bruncvík/obě památky z 2.pol.14.stol./- o původu erbu českých králů /Š. orlice, B.lev/. Nejrozsáhlejší je tzv. Trojánská kronika /také 2.pol.14.st./ - zpracovává antický motiv, ale Trója je popisována jako středověké město. Asi r. 1468 se stala 1.tištěnou knihou v Čechách.

Ve 2.pol.14.stol. se rozvíjí i veršovaná duchovní epika - legendy :

Legenda o sv.Prokopu - o zakladateli Sázavského kláštera, ve srovnání s latinskou přílohou se více zdůrazňuje světcovo češství a fiktivní vyhnání Němců z kláštera - Prokopův posmrtný zázrak. Aktulizace souvisela s pokusem Karla IV. oživit slovanskou bohoslužbu povoláním chorvatských mnichů do nově založeného Emauzského kláštera /klášter Na Slovanech/. Legenda byla později zpracována Jaroslavem Vrchlickým.

Život svaté Kateřiny - umělecky nejnáročnější text české středověké literatury. Zpracovává exotický námět o pohanské princezně Kateřině, která se ve snu zamilovala do Krista a přijala křest. Stává se Kristovou nevěstou a v diskusi přesvědčí i pohanské mistry a manželku krále. Ten však dává Kateřinu umučit, protože se víry nezřekla. Pro skladbu je charakteristické prolínání erotiky s mystikou a hrůzy s nádherou /Kristus je krásný mladý muž, na bičovaném Kateřinině těle se objevuje 6 symbolických barev/. Do nové češtiny legendu převedl Josef Hrabák.  

Další legendy mají nižší uměleckou hodnotu : např. Legenda o sv. Dorotě

Od 60. let 14. stol. se rozvíjí i světská lyrika - některá díla jsou alegorická - např. vyjádření citu k milované dívce prostřednictvím opěvované světice - Slóvce M /píseň k poctě sv.Markéty/.

Milostnou kurtoazní /dvorskou/ lyriku zastupuje hlavně motiv smutku z neopětovaného citu a oslava ženské krásy - např.Závišova píseň

Žákovskou milostnou lyriku představuje píseň Stratilať jsem milého a Dřěvo se listem odievá  

 

Satira (60. – 90. léta 14. stol.):

Píseň veselé chudiny neboli Jižť nám zima přišla – satirická píseň, žákovská poezie. Typem satirické písně je tzv. makarónská poezie. České verše se střídají s latinskými nebo německými.

Hradecký rukopis – 3 části:

1. Desatero kazanie božie – uvádí 3 skupiny hříšníků, kteří nedodržují boží přikázání – zvláště sedmé (nepokradeš). Autor se staví na stranu chudých, hrozí možnosti vzpoury – poprvé se objevuje v literatuře stanovisko chudiny. Nepracující přirovnává k trubcům, kteří jsou vyhnáni z úlu.

2. Satiry o řemeslnících a konšelích – soubor sedmi textů, napadá ševce, radní (konšele), kováře, sladovníky, lazebníky (holiči), řezníky a pekaře. Kritizuje hazardní hry, pití, bití manželek, okrádání zákazníků a hrozí peklem (všem).

3. O lišce a džbánu – bajka

4. Legenda o sv. Prokopu 

 

Smil Flaška z Pardubic

 Syn biskupa Arnošta z Pardubic,dílo Nová rada – satirická skladba založená na alegorii. Zvířata radí lvu při jeho nástupu na trůn jak vládnout (projev kritického vztahu k Václavu IV.) - je to tedy skladba didaktická – představa šlechty o ideálním panovníkovi.

Satiry Smilovy školy :

a/Podkoní a žák –  parodie univerzitního sporu, v krčmě se hádají sluha a student o přednostech svého stavu. Odhalují však jen svou bídu a nereálné představy o budoucnosti. Text obsahuje pouze světské motivy, nechce bojovat, pouze pobavit (tzv. nepravá satira, spíše ironie).

b/Svár vody s vínem

c/O ženě zlobivé 

Na počátku 15.stol. vzniká alegorický spor Tkadleček . Tkadleček obžalovává svého odpůrce (personifikované Neštěstí, které zavinilo nevěru jeho milé Adličky). Neštěstí vysvětluje, proč je ho na světě potřeba. Rozsuzuje je Bůh a Neštěstí vychází jako vítěz. Řeší se otázka, zda člověk může ovlivnit svůj osud. Svou filozofickou a teologickou problematikou je toto dílo vzdáleno širším vrstvám. 

Cestopisy:

Mandevillův cestopis – belgický lékař text vytvářel podle předloh, upravoval je, obohacoval o fantazijní motivy.

Marco Polo – Milion – píše o zážitcích z dvora chána Kublaje, kde pobýval s otcem a strýcem v letech 1274-1288.

V 70. – 80. letech 14. stol. byl pořízen první úplný český překlad bible. Tím se dostala lidu do rukou mocná zbraň – přicházejí první kritici církve, vyzývají k návratu církve k chudobě a obnovení mravního řádu společnosti = reformní hnutí (reformace).

Husovi předchůdci :

Na české reformátory nejvíce působí Angličan John Wycliffe. Rozporu mezi církevní teorií a praxí si byl vědom už Karel IV. Proto povolal r. 1363 do Prahy Němce Kondrada Waldhausera – kazatel, kázal německy a latinsky v Týnském chrámu, působil hlavně na pražské a německé měšťany. Jeho žák Jan Milíč z Kroměříže kázal česky a obracel se na chudinu. Jeho žáci vytvořili středisko českého kázání v Betlémské kapli, jejíž stavba byla  započata r.1391. Milíčův žák Matěj z Janova formuloval reformu církve v Pravidlech Starého a Nového zákona (latinský učený spis, který nepronikl k širším vrstvám). 

Z literárního hlediska je nejvýznamnější Tomáš Štítný ze Štítného /asi 1333-1401 nebo 1409/ - byl to zchudlý jihočeský zeman, studoval na Pražské univerzitě. Navštěvoval Millíčova kázání, v jeho tvorbě převažují traktáty (umělecky psaná poučení po závažných společenských otázkách, zvláště filozoficko – teologických) : Koráb Noe.

Sborník traktátů (1376) – Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (titul je od K. J. Erbena) – texty o náboženských otázkách týkající se denního života (např. traktát O hospodáři, hospodyni a čeledi).

Dále Řeči besední a Řeči nedělní a sváteční.

Otázkou lidských vztahů se zabývá v alegorickém traktátu Knížky o šašiech – šachová hra je podobenství o chování společenských vrstev.

Význam Tomáše Štítného : píše česky a přitom uměleckým jazykem o náročné filozoficko – teologické problematice, žádal vzdělání i pro ženy.

 

Mistr Jan Hus (1371 v Husinci u Prachatic – 6. 7. 1415 v Kostnici)

Studoval v Praze teologickou fakultu, r. 1400 byl vysvěcen na kněze, studoval spisy Johna Wycliffa

Roku 1409 se stal rektorem KU a přiměl Václava IV. k vydání Dekretu kutnohorského (úprava poměrů hlasů na univerzitě ve prospěch Čechů, ale němečtí mistři a studenti odešli na nově založenou univerzitu v Lipsku, čímž  poklesla úroveň univerzity).

1412 papež vyhlásil prodej odpustků. Hus se postavil proti a rozhněval krále. Papež dal Husa do klatby (prohlásil ho za kacíře) a nad Prahou byl vyhlášen interdikt (nesměly se konat žádné náboženské obřady). Hus odchází do jižních Čech (Kozí Hrádek) a do západních Čech (Krakovec).

1414 je pozván k osobnímu slyšení do Kostnice na církevní koncil, bezpečnost mu měl zajistit glejt císaře Zikmunda. V Kostnici byl zatčen, nemohl obhájit své učení, chtěli pouze, aby odvolal. To však neuděla, a proto byl 6. července 1415 na břehu Rýna upálen.

Latinské spisy Jana Husa:

De ecclesia /O církvi /(1413) – církev je neviditelné společenství, jehož hlavou je Kristus, pravým křesťanem je pouze ten, kdo nespáchal těžký hřích. Křesťan není povinen poslouchat papeže, pokud jeho nařízení jsou v rozporu s biblí. V Kostnici to byl hlavní důkaz kacířství.

De sex erroribus /O šesti bludiech /(1413) – traktát napsaný na zdi Betlémské kaple, Hus se v něm odvolává ke Kristu jako neviditelné hlavě církve.

České spisy Jana Husa:

Dcerka (aneb O poznání cesty pravé ke spasení) (1412) – pojednává o výchově dívek

Výklad Viery, Desatera a Páteře (1412) – jsou zde vysvětleny základní křesťanské texty

Listy – dopisy z Kostnice, v nichž prosí Čechy, aby plnili svoje povinnosti, „aby se milovali, dobrých násilím tlačit nedali a pravdy každému přáli“ (z listu Věrným Čechóm 10. 6. 1415)

Knížky o svatokupectví (1413) – kritika obohacování duchovenstva přerůstá v kritiku celé společnosti, navrhuje volbu kněží a veřejnou kontrolu církevní správy

Husovy snahy o zjednodušení pravopisu:

 De orthographia bohemica /O českém pravopise/– nahradil pravopis spřežkový pravopisem diakritickým – nabodeníčko dlúhé a nabodeníčko krátké

Husovi nástupci

Jeroným Pražský – univerzitní mistr, upálen v Kostnici 1416

Jakoubek ze Stříbra – nástupce v Betlémské kapli, zavedl v Čechách přijímání podobojí spolu s Mikulášem z Drážďan

Petr Payne – Angličan působící v Praze, znám pod přezdívkou Engliš

Jan Žižka – autor Vojenského řádu, kde jsou zásady organizace husitských vojáků, hl. pravidlem je poslušnost

 

Husitské hnutí provázel i rozvoj písňové tvorby:

Ktož jsú boží bojovníci (kolem r. 1420) – bojová píseň zpívaná početným kolektivem, který posilovala. Vyjadřuje přesvědčení o tom, že husitská pravda je pravdou boží. Stala se hymnou husitského hnutí. Je zachována v Jistebnickém kancionálu, nejúplnějším sborníku husitských písní

Povstaň, povstaň, velké město pražské

Viklefice – satirická píseň, vznikla v protihusitském táboře – jsou zde zesměšňovány husitské ženy

 

Situaci počátku 20. let odrážejí prozaické a veršované texty tzv. Budyšínského rukopisu:

1. Hádání Prahy s Kutnou Horou (1420) – nejvýznamnější část, napsaná v žánru alegorického sporu. Hlavním tématem tohoto textu je vysvětlování husitského programu i kritika konání obou stran (Hora představuje Zikmundův tábor). V monolozích Prahy se objevují myšlenky reformního hnutí – církev se odchýlila od svého původního poslání, příčinou zla je obohacování duchovenstva, které zasluhuje potrestání. Ze sporu vychází vítězně Praha – obhájkyně husitských ideálů

2. Prorok Koruny české

3. Žaloba Koruny české

 

4.období - Doznívání husitství

(30. – 70. léta 15. stol.) 

Petr Chelčický (asi 1390 – 1460)

O boji duchovním (1421) – hlavní myšlenkou traktátu je to, že člověk nemá právo čelit zlu fyzicky, tj. ozbrojeným bojem

O trojím lidu (1425) – traktát, alegoricky zde kritizuje dělení společnosti na tři stavy

Postila (30. léta 15. stol.) – znamená první pokus o shrnutí autorových názorů

Sieť viery pravé (40. léta 15. stol.) – zdůrazňuje zde, že příčinou zla je světská moc církve a odsuzuje všechny, kteří se nespravedlivě obohacují. Sítí víry, která symbolizuje pravou (Petrovu) církev, se loví spravedliví ke spasení (nespravedliví se propadají peklu). Síť trhají dvě velryby (největší církevní a světský představitel) jako největší hříšníci – ukazují tak „cestu“ vedoucí k rozšiřování svého majetku

Na učení Chelčického navázala nová církev, která se oddělila od utrakvistů – do dějin vstoupila pod vedením Řehoře Krejčího jako jednota bratrská.

Založení jednoty bratrské spadá do období vlády Jiřího z Poděbrad, který podporoval smír mezi katolíky a utrakvisty.  Jeho oporou byl utrakvistický arcibiskup Jan Rokycana, který kázal v Týnském chrámu. 

V 60. letech vzrostly polemiky mezi katolíky a kališníky - známý je např. spis Ctibora Tovačovského z Cimburka /1438-1494/ Hádání pravdy a lži. Pravda je kališnická církev + politika krále Jiřího, Lež je římská církev + odpůrci Jiřího. Ctibor je i autorem Tovačovské knihy - moravské zvykové právo /byl nejvyšším moravským hejtmanem/.

V 2.pol.15.stol.vznikají i odborné histor. práce, např. Staré letopisy české, které později vydal František Palacký.

Cestopisy : vznikají v souvislosti s mírovými cestami krále Jiřího :

Deník panoše Jaroslava - cesta k franc.králi Ludvíku XI. r. 1464

Cestopis Václava Šaška z Bířkova - propagační cesta po Evropě v letech 1465-67 - zážitky poselstva pana Lva Z Rožmitálu /švagr Jiřího/ - turnaje, srovnávání domácích a zahraničních poměrů ... Text převyprávěl Alois Jirásek pod názvem Z Čech až na konec světa.

 

 

 

Srředověká tématika v pozdější tvorbě :

Alois Jirásek - Jan Hus /drama/

Trilogie -  Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo  

Jaroslav Vrchlický - Noc na Karlštejně