SVĚTOVÁ PRÓZA V 1.POLOVINĚ 20.STOLETÍ

 

AMERICKÁ PRÓZA

Výrazně se prosazuje až od 20.let 20.století. Je originální syntézou podnětů ze všech koutů zeměkoule /vliv přistěhovalectví/. Bouřlivý rozvoj Ameriky, sen o rychlém zbohatnutí, o neomezených možnostech a naopak i podnikatelskou džungli, rasovou nenávist, lidské tragédie... zachytili američtí prozaici velmi přesvědčivě. Americká prozaička G.Steinová nazvala americké autory příslušníky "ztracené generace" /nesli v sobě nesmazatelné stopy 1.svět.války, těžce se zařazovali do konzumní společnosti, která tuto zkušenost neměla/.

Krachem na newyorské burze 1929 se zhroutil "americký sen" o možnosti zbohatnutí pro všechny. Naturalistické a sociálně kritické tendence přetrvávaly proto ještě ve 30.letech. Autoři si všímají i složitých problémů amerického Jihu.

 

Francis Scott Fitzgerald [fidžeralt] /1896-1940/

Na prahu ráje, Příběhy jazzového věku, Velký Gatsby

- Fitzgerald zachytil opojení novými spotřebními předměty /auta,telefony.../, bezstarostnou zábavu, ale i deziluzi a zklamání, citovou povrchnost a duchovní prázdnotu "amerického snu" /snu o rychlé možnosti zbohatnutí pro všechny/.

Životní zkušenosti autora /krize manželství, stavy deprese utápěné v alkoholu/ se projevily v pozdějších dílech - Něžná je noc a Poslední magnát.

 

Ernest Hemingway /1899-1961/. Nobelova cena 1954

Dobrovolně se přihlásil do 1.svět.války, prožil ji na italské a francouzské frontě jako válečný dopisovatel, byl raněn. Své zkušenosti využil v románech Sbohem armádo! a Fiesta. Hemingway prověřuje své hrdiny v blízkosti smrti, v extrémních situacích - jejich odvahu, sílu, čestnost, obětavost, ale i strach a zbabělost.

Komu zvoní hrana - román ze španělské občanské války. Jako motto a součást názvu použil verše anglického básníka Johna Donna /"Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem částí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát , komu zvoní hrana. Zvoní tobě."/. Hrdina - americký učitel - ví, že se ve Španělsku bojuje za demokracii, proti fašismu, že zvoní hrana celé Evropě, fašismem ohrožené, neváhá tedy obětovat ani vlastní život. Děj románu se odehrává během tří dnů roku 1936.

Umělecký vrchol Hemingwayovy tvorby představuje příběh o starém kubánském rybáři Santiagovi, který svádí hrdinský boj s velkou rybou - boj vítězný, i když s absurdním výsledkem - Stařec a moře /1952/. Autor v novele naplnil své životní i umělecké krédo : i porážka může znamenat mravní vítězství, pokud jsme bojovali čestně a dokázali jsme důstojně prohrát. "Člověk není stvořen pro porážku...člověka je možno zničit, ale ne porazit."

O Hem.povídkách se mluví jako o ledovci, jehož podstatná část je ukryta pod hladinou. Jejich smysl se skrývá pod popisy a dialogy - např. Zelené pahorky africké, Za našich časů atd.

 

Sinclair Harry Lewis /1885-1951/

Jako 1.Američan se stal v roce 1930 nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Byl velmi kritický k americké společnosti, sami Američané ho chtěli lynčovat a soudit za pošpinění Ameriky.

Romány Hlavní třída a Babbit sociologicky přesně popisují prostředí a charaktery představitelů střední podnikatelské vrstvy. Zobrazují její negativní stránky /pokrytectví, touhu po majetku, rasismus aj./

 

Theodor Dreiser [drajzr] /1871-1945/

Syn německého přistěhovalce.

Sestřička Carrie je naturalisticko-expresionistický román. Carrie je prostá dívka, která bez ohledu na morálku využívá svůj půvab k peněžnímu a společenskému úspěchu. Její partneři jsou typickými produkty doby - draví byznysmani.

Americká tragédie - zde uplatnil Dreiser Zolův biologický determinismus. Prostý mladík pro kariéru způsobí smrt své těhotné milenky, je odsouzen a popraven. Román je zařazen do konkrétních společenských souvislostí, do dravé honby za bohatstvím a kariérou. Ukazuje rub "amerického snu" o blahobytné společnosti založené na peněžní morálce, jež se mnohdy neštítí ani zločinu.

 

Jack London /1876-1916/

I jeho hrdinům je vlastní dravý individualismus, ať už se pohybují v divoké přírodě nebo v kapitalistickém světě, kde rovněž platí "zákony smečky".

Romány Volání divočiny, Mořský vlk, Bílý tesák, autobiogr.prvky obsahuje Martin Eden.

 

William Faulkner [fókner] /1897-1962/ Nobelova cena 1949

Zakladatel jižanské literatury 20.století. V centru jeho pozornosti jsou problémy amerického Jihu - zvláště "dědičná vina" spáchaná v minulosti na černých otrocích , ale i mravní rozklad společnosti a rodiny. Faulkner je velmi složitý ve stylu : střídá vypravěče, časové roviny, subjektivní a historický čas, užívá vnitřního monologu.

Román Hluk a zuřivost má 4 vypravěčské roviny. Vypovídá o morální degradaci rodiny Compsonů a přispívá k ozřejmení společenského úpadku amerického Jihu.

Kritikou rasových a sociálních předsudků je román Absolone, Absolone! Tragédie plantážnické rodiny, zatížené dědičnou vinou, rasovou nesnášenlivostí.

Divoké palmy - dva paralelně vedené, ale tematicky na sobě nezávislé příběhy - 1./Divoké palmy/je tragický milostný příběh plný úvah nad možností existence lásky v současném světě, 2./Stařec Mississippi/ je groteskně tragický příběh trestance, jehož zápas s rozvodněným živlem za záchranu těhotné ženy  a dítěte je kvalifikován jako pokus o útěk, třebaže se po povodni dobrovolně vrací do vězení.

Román Neodpočívej v pokoji je obhajobou nespravedlivě obviněného černocha.

Protiválečně vyznívá román Báj /1954/- alegorické podobenství příběhu popraveného vůdce vzpoury s osudem Kristovým.

Úsměvným epilogem Faulknerova díla je román Pobertové.

 

Margaret Mitchellová /1900-1949/

Historický román Jih proti Severu je rodinnou kronikou s psychologickými rysy. Dílo dostalo Pulitzerovu cenu a je nejčtenějším a nejpřekládanějším  americkým románem 20.století. Jižanská společnost je zobrazena ve složitých historických podmínkách - za občanské války 1861-65 a po ní. Události rozbíjejí vše staré a otevírají prostor pro nový život, ovšem ve složitých podmínkách.

 

John Steinbeck [stejnbek] /1902-1968/    Nobelova cena 1962

Pocházel z německo-irské rodiny usazené v Kalifornii, měl silné sociální cítění, zájem o život obyčejných lidí a outsiderů /tuláků, námezdních dělníků.../, o pouto člověka k přírodě.

O myších a lidech - tragická novela o dvou chudácích nekonečně putujících za prací a toužících po místě, které by se stalo jejich domovem.

Hrozny hněvu - protestní román z doby hospodářské krize o útrapách zemědělských dělníků, kteří putují za prací na Západ USA a sní o šťastném domově /Pulitzerova cena/.

Na východ od ráje /1952/ - historie tří generací farmářské rodiny od občanské války po 1.svět.válku. Je to moderní paralela k biblickému příběhu o Kainovi a Abelovi /slavný film s Jamesem Deanem/.

Na plechárně - sociální, ale humoristicky laděná próza o bezdomovcích.

 

Henry Miller /1891-1980/

Rozhořčeně odmítá americký svět jako výsledek krachu liberalismu i humanismu. Svět podle něj vyhnívá, odumírá.

Obratník Raka - slavný skandální román z r. 1934 mohl v Americe vyjít až v 60.letech. Miller ho napsal jako "kopanec do zadku Boha, Člověka, Osudu, Krásy, Lásky..." Je to anarchistické gesto, osvobozené od všech konvencí, projevované nespoutanou sexuální vitalitou. R.1939 na něj navázal románem Obratník Kozoroha a ve 40.- 60.letech románovou trilogií Růžové ukřižování /Sexus, Plexus, Nexus/

 

Nathanael West /1903-1940/

Román Přítelkyně osamělých srdcí líčí atmosféru hospodářské krize 30.let, v níž časopisy a produkty Hollywoodu nabízejí pouze únikové vize.

Román Den kobylek má stejné téma, končí apokalyptickou scénou zfanatizovaného vraždícího davu, který se podobá mračnu kobylek.

 

Zakladatelem moderní americké scifi je John Wood Campbell /1910-1971/ - spojuje dobrodružnou a vědeckofantastickou látku - problematika robotů /vymyslel 3 zákony robotiky : 1.robot nesmí ublížit člověku, 2.musí ho poslechnout, 3.nesmí poškodit sebe/.

Raymond Chandler /1888-1959/ dokázal, že detektivka může být významným literárním žánrem.Jeho detektiv - hrdina /Phil Marlow/ je moderní "rytíř bez bázně a hany". Detektivky Dáma v jezeře, Sestřička, Loučení s Lenoxem ad.

 

 

ANGLICKÁ PRÓZA

 Autoři užívající prvků scifi a utopie :

Herbert George Wells /1866-1946/  

Píše technické a sociální utopie o cestování časem a prostorem, o létajících strojích, setkáních s mimozemšťany, bratrském vesmíru, ale i o hrůzovládě, masové psychóze, zneužití vědeckých vynálezů : Stroj času, Válka světů, První lidé na Měsíci atd.

 

George Orwell /1903-1950/

Vynikající novinář, reportér a esejista. Snaží se být objektivním kritikem industriální společnosti, britského kolonialismu, totalitních režimů. Účastnil se španělské občanské války. Světové proslulosti dosáhl politicko-utopickými alegorickými romány :

Farma zvířat /1945/ - podobenství o životě po vítězné revoluci. Zvířata vyženou farmáře, vládnout začnou prasata, brzy opustí ideály a vytvoří krutější diktaturu, než proti které se vzbouřila.

Devatenáct set osmdesát čtyři /1948/ - vize totalitního státu v Oceánii. Vládne Velký Bratr, lidé jsou rozděleni do kast, jsou stále pod kontrolou. Vzpoura hrdiny a jeho přítelkyně je prozrazena, je jim "vymyt mozek", muž je nakonec zabit.

 

Aldous Huxley [óldes haksli] /1894-1963/

Kontrapunkt - román založený na polemice, konfrontaci dvou životních principů : intelektu a citu. Postavy a dějová pásma jsou řazeny metodou hudebních kontrapunktů. Satirický román s kriminální zápletkou zpodobuje skutečné soudobé osobnosti, především z literárního světa, které ve vyhrocené podobě, se značnou ironií ztělesňují určitou ideu. Smyslem je hledání východiska z krize moderního člověka, který není schopen sladit racionalitu s emocemi a pudovostí.

Konec civilizace (Krásný nový svět) - děsivá vize zracionalizovaného, zmechanizovaného a naprosto odlidštěného budoucího světa, kde žijí lidé beze jména vyrobení ze zkumavek.

 

John Ronald Reuel Tolkien [rúel tolkín] /1892-1977/

Píše dobrodružnou, fantazijní, nevědeckou scifi. Svůj imaginární svět zabydlel troly, elfy, hobity..., kteří mají svůj původ v severské mytologii.

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky /1937/, Společenstvo Prstenu, Dvě věže, Návrat krále /1955/. 

 

Další autoři anglické prózy s jinou tematikou :

David Herbert Lawrence /1885-1930/

Oslavil kult přírody, lidskou vitalitu, přirozenost. Nezastřenou erotiku /ale ne volný sex/ chápal jako něco posvátného, kultovního, užíval výrazů v anglické literatuře tabuizovaných . Je autorem eroticko-realistického románu Milenec lady Chatterleyové [četrlijové] /napsán 1928, v Anglii vyšel celý až r.1960/ - o lásce mladé, vdané ženy k "přírodnímu muži"- hajnému. Román zobrazuje tři různá prostředí, kde žijí odlišné typy lidí / šlechtické sídlo, průmyslová obec, les/.

 

John Galsworthy [gólzverdzi] /1867-1933/         Nobelova cena 1932

Materiální blahobyt staví do protikladu lásky a svobody. Je autorem románové ságy ze života anglické konzervativní společnosti Sága rody Forsytů [forzajtů].

 

Virginie Wolfová /1882-1941/

Všední okamžiky prozařuje impresionistickými vjemy, obrazy, proudy vědomí /vliv Freuda/. Prózy mají hudební a výtvarný charakter :

Smyčcový kvartet, Vlny, Skvrna na zdi, K majáku, Mezi akty ...

 

James Joyce /1882-1941/

Je kritikou považován za největšího moderního prozaika 20.stol. Jeho kultovní román Odysseus byl vydán r.1922 v Paříži, poté jako pornografie zakázán až do r. 1933 v anglicky mluvících zemích. Je to detailní kronika jednoho všedního dne, jak jej prožívají židovský žurnalista a reklamní agent Leopold Bloom /Odysseus/, jeho žena Molly,operetní zpěvačka /Penelopé/ a mladý učitel a spisovatel Štěpán Dedalus /Telemachos/. Hrdina Leopold Bloom navštíví během jednoho dne spoustu míst rodného Dublinu, bloudí a vrací se domů k ženě - paralela k Homérovi. I názvy kapitol jsou jako u Homéra /Kalypsó, Hádes, Sirény, Kyklop atd./. Román je psán jako volný proud myšlenek, téměř postrádá interpunkci. /Dílo velmi ovlivnilo např. Bohumila Hrabala a jeho Taneční hodiny pro starší a pokročilé/

Odysseovi předcházely povídky Dubliňané a autobiografický román Portrét umělce v jinošském věku.

Oplakávání Finnegana je pokračováním snového monologu, jímž byl ukončen Odysseus.

 

Charakteristické pro anglickou literaturu jsou detektivní prózy s aspektem dobrodružným a psychologicko-etickým :

Arthur Conan Doyle /1859-1930/

Tvůrce geniálního, důkladného a deduktivně myslícího Sherlocka Holmese a jeho prostomyslného přítele dr.Watsona. Nejslavnějším detektivním příběhem je Pes baskervillský.

 

Gilbert Keith Chesterton [čestrtn] /1874-1936/

Autor postavy detektiva - amatéra, katolickéhokněze otce Browna obdařeného mimořádnou intuicí. Proti dokonalému logikovi Holmesovi je otec Brown plný fantazie, hravosti, psychologie : Nevinnost otce Browna, Moudrost o.B., Tajemství o.B. atd. /vliv na Povídky z jedné a druhé kapsy K.Čapka/

 

 Agatha Christie /1891-1976/

Po Shakespearovi nejpřekládanější anglická autorka. Perfektní logické uvažování, záliba v aristokratickém prostředí. Jejím nejslavnějším detektivem je bezesporu Hercule Poirot [erkil puaró], dále např slečna Marplová. Napsala asi 90 detektivních příběhů, např. Vraždy podle abecedy, Deset malých černoušků, Pět malých prasátek, Vražda v Orient Expresu atd.

 

 

   FRANCOUZSKÁ PRÓZA 

Paříž byla v 1.pol. 20.stol. centrem moderní kultury, "Mekkou" moderního umění.

Anatole France [anatol fráns] /1844-1924/             Nobelova cena 1921

Píše filozoficko humanistické romány v duchu osvícenského racionalismu s protináboženským postojem : Historie naší doby /našich dnů/, Zahrada Epikurova, Ostrov tučňáků - tučňáci jsou omylem pokřtěni krátkozrakým misionářem a přijati do lidské společnosti. V dalších částch líčí France dějiny Francie od starověku, pod fiktivními jmény vystupují historické osobnosti /Trumpetr=Napoleon.../. Je to vlastně satiricky pojatá učebnice dějepisu.

Historický román Bohové žízní zobrazuje vzestup a úpadek Velké fancouzské revoluce.

 

Romain Rolland [romén rolán] /1866-1944/                  Nobelova cena 1915

Je tvůrcem zvláštního typu románu zvaného román-řeka - o proudu lidského života, doprovázeného úvahami, komentáři, pozorováním. Dokladem je desetisvazkový románový cyklus Jan Kryštof o německém hudebníkovi, připomínající osud Beethovena. Další je Okouzlená duše, v níž dospívá od touhy po vytvoření jednotné evropské kultury k utopickému humanismu a socialismu.

Dobrý člověk ještě žije - svobodomyslná, optimistická a renesančně plnokrevná postava hlavního hrdiny naplnila představu o svobodném a šťastném venkovském životě.

 

Henri Barbusse [ánri barbis] /1873-1935/

Popisuje zlo v konkrétní až naturalisticky hrůzné podobě v době 1.svět. války.

Román Oheň byl přeložen okamžitě v roce svého vzniku /1916/ do 33 jazyků. Líčí zvěrstva, ponížení člověka, který v zákopech velmi rychle vystřízlivěl z vlasteneckého nadšení a hrdinství. Jeho záznamy veřejnost naprosto šokovaly. Jde vlastně o reportáž - deník jedné čety, kde autor zachytil vlastní zážitky z mobilizace, nadšeného odchodu na frontu, prvních bojů a hlavně z lazaretu a zákopů.

 

Marcel Proust [marsel prus] /1871-1922/

Zavedl do literatury subjektivní chápání času a prostoru svým sedmisvazkovým dílem Hledání ztraceného času - je to současně román psychologický, memoárový, reflexivní i naturalistický. Zvláštní metodou zachycuje sled nálad, pocitů, dějů a úvah, které si hlavní postava vybavuje z dětství a mládí na základě podnětů ze současnosti. Tak se mu daří propojovat minulost s přítomností. Prolínáním zážitků a pocitů dospělého vypravěče se zážitky citlivého mladého chlapce se vytváří nový typ románové postavy. Autor nevytváří žádné dějové zápletky.

 

André Gide [žíd] /1869-1951/           Nobelova cena 1947

Autor experimentálního románu Penězokazi. Hlavní postavou je autor, který píše stejnojmenný román- román v románu. Penězokazectví je zde konkrétní i přenesené - myslí se tím nejen padělání peněz, ale i pokrytectví a lži v mezilidských vztazích. Zvláštní je i kompozice díla - střihy jako ve filmu, mnoho úhlů pohledu jako v kubismu atd.

Návrat ze SSSR - odhaluje pravdu o stalinistické společnosti. Proti tomuto dílu vystoupil S.K.Neumann spisem Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a iluzí a obvinil Gida, že nevidí v Sovětském svazu počátky "skutečné svobody lidstva".

 

Antoin de Saint-Exupéry [antuan d sentegziperi] /1900-1944/

Profesionální pilot, byl sestřelen za 2.svět.války nad Korsikou. Svým životem i literární tvorbou byl aktivním humanistou. Jeho dílo je oslavou přátelství, solidarity, služby a oběti pro druhé - z těchto vlastností si člověk postaví v srdci pevnost/citadelu/.

Citadela - vrcholné Exupéryho dílo, posmrtně vydaný soubor jeho názorů na život, proud úvah a fiktivních dialogů o lásce, přátelství a lidském údělu. Je to souhrn všech myšlenek zachycených v předchozích dílech : Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Kurýr na jih.

Malý princ - poetický příběh malého chlapce z malinké planetky, který se setkává na poušti s pilotem a naučí se, co je láska, přátelství a zodpovědnost.

 

Jean Paul Sartre [žán pól sártr] /1905-1980/         Nobelovu cenu r.1964 odmítl přijmout

Jeden z nejvýznamnějších tvůrců existencialismu - zkoumá absurdní úděl člověka v odcizeném světě. Jeho hrdinové absurditu přijímají, ale brání se jí svobodnými činy. Tyto však absurditu jen potvrzují.

Nevolnost /Hnus/ - deníkový román, v němž si hlavní postava detailně poznamenává svá pozorování života na maloměstě. Svět se mu zdá cizí, nepřátelský, pociťuje nevolnost, znechucení, hnus.

Zeď - absurdní povídky. Zeď je hranicí mezi jedincem a okolním odcizeným světem.

 

Albert Camus [alber kami] /1913-1960/              Nobelova cena 1957

Další představitel francouzského existencialismu.

Román Cizinec - hlavní hrdina je cizincem nejen ve svém okolí, ale i ve vlastním nitru. Je to franc. úředník v Alžíru, který pod vlivem vnějších okolností zabije Araba /bez motivu, souhrou všemožných fyzických i duševních pocitů/. Citově nezaujatým způsobem zachycuje své uvěznění, soudní proces i trest smrti.

Určité východisko z absurdity naznačil Camus románem Mor, kde se hrdina obětuje ve prospěch trpících.

V posledním románu Pád ovšem opět demonstruje pád nadějí a propad do deziluze. 

 

Další fr.autoři tohoto období : André Breton /Nadja/, Francois Mauriac [fransua morijak] /Klubko zmijí/, Georges Bernanos [žorš bernano/ /Deník venkovského faráře/, Roger Martin du Gard [rože marten di gár] /Rodina Thibaultů [tiboltů], Raymond Radiguet [remon radige] /Ďábel v těle/, André Maurois [morua] /psal životopisné romány o Byronovi, Hugovi, Balzacovi, Dumasovi, Napoleonovi, Flemingovi.../

 

RUSKÁ PRÓZA

Ruská a sovětská literatura představuje jedinečné svědectví největšího dějinného experimentu - pokusu o vybudování komunismu, který skončil hromadnou deziluzí. Vzájemné kontakty se světovou literaturou byly sice omezeny, ale mnoho umělců z Ruska emigrovalo a tvořilo mimo rodnou zemi, někteří se po čase vrátili /Gorkij, Ejzenštejn, Cvetajevová/, jiní zůstali trvale v cizině /Nabokov, Bunin/. Do říjnové revoluce 1917 lze hovořit o souběžných kulturních dějinách Ruska a ostatní Evropy /secese, symbolismus, impresionismus, futurismus, kubismus, expresionismus/, ale po revoluci se tato situace zásadně změnila. Jedinou uznávanou a povolenou metodou se stal socialistický realismus /hrdinou je dělník, komunista, děj musí oslavovat práci ve prospěch budování komunismu, postavy jsou černobílé, chybí psychologie individua/.

Maxim Gorkij /1868-1936/

Jeho hrdinové jsou lidé z periferie - tuláci, zloději /tzv bosáci/, ale s velkými humanistickými ideály /hrabalovsky řečeno "s perličkou na dně"/ - např. Píseň o Bouřlivákovi, Na dně. 

O jeho silném levicovém, sociálním cítění svědčí např. román Matka - o přerodu mladého dělníka a jeho matky v uvědomělé revolucionáře.

Autobiografický charakter má trilogie Dětství, Do světa, Moje univerzity.

Románovou prvotinou Gorkého byl Foma Gordějev - sociálně psychologický román o vzpouře bohatého kupce proti společenské vrstvě, jejímž byl příslušníkem, o hledání pravdy a smyslu života.

Proslulými se staly i některé Gorkého divadelní hry, např. Vasa Železnovová  /o krizi předrevoluční společnosti/ nebo Jegor Bulyčov a ti druzí /o sociálně filozofickém smyslu revoluční epochy/.

Sociální, mravní degradaci podnikatelské vrstvy v Rusku na pozadí historických událostí od 70. let 19. stol do r. 1917 jsou románové epopeje Podnik Artamonovových a Život Klima Samgina.

Smrt Gorkého pravděpodobně zapříčinilo jeho odmítnutí napsat Stalinův životopis. Zemřel v nemocnici za záhadných okolností na banální chřipku.

 

Mezinárodního uznání se dostalo ruské literatuře v roce 1933 udělením Nobelovy ceny prvnímu ruskému spisovateli Ivanu Buninovi /1870-1953/, který žil od r. 1920 v emigraci ve Francii. Píše o situaci v předrevolučním Rusku.

Román Život Alexeje Arseňjeva je autobografií o dětství a dospívání, impresionisticky zachycuje duše svých hrdinů, expresionisticky jejich zklamání a deziluzi.

Filozofii a psychologii života na ruském venkově zachytil např. v povídkách Vesnice.

Cyklus tragických erotických retro-příběhů Temné aleje je opět naplněním vzpomínek na předrevoluční Rusko.

 

Leonid Andrejev /1871-1919/

Píše expresivní prózy zdůrazňující chaotický obraz světa. Např. v povídce Rozum /přkládáno též jako Fixní idea/ trpí doktor fixní ideou vraždy, až ji nakonec provede. /Dramatickou adaptaci vytvořil Pavel Kohout a nazval ji Ubohý vrah./

Na pomezí reality a fantazie se pohybuje slavná nedokončená próza Satanův deník.

 

Andrej Bělyj /1880-1934/

Jeden z největších předrevolučních spisovatelů. Snažil se sblížit literaturu s hudbou - např. v symbolistické rytmizované próze Symfonie.

Román Petrohrad - vytvořil "mýtus Petrohradu jako nejruštějšího a zároveň nejevropštějšího města Ruska. Kompozice je chaotická, významnou roli hrají masky a karnevalové převleky. Svým smyslem pro absurditu se přiblížil Dostojevskému a Kafkovi.

 

Isaak Babel /1894-1941/

Židovský autor, účastník občanské války, válečný zpravodaj ze slavné jízdy Buďonného, oběť stalinských represí.

Rudá jízda - knížka povídek a črt, v nichž lyricko naturalisticky líčí události sovětsko-polské války 1920. Autor konfrontoval revoluční fanatismus a krutost s lidskou bolestí a smutkem. Píše syrovou pravdu o životě člověka ocitajícího se v extrémních životních situacích.

Oděské povídky jsou svědectvím o životě židovské komunity v jeho rodném městě, o náboženské nesnášenlivosti, pogromech na Židy.

 

Michail Šolochov /1904-1984/        Nobelova cena 1965

Tichý Don - monumentální románová epopej o životě donských kozáků za 1.svět.války, v době revoluce a občanské války. Román je považován za největší ruské epické dílo 20.stol. Líčí tragický osud kozáka Grigorie Melechova, bloudícího v revolučních událostech mezi bílými a rudými. Události ho vytrhly z běžného /nikoli idylického/ života na Donu. Svou nerozhodností a tápáním mezi dvěma pravdami zaplatí Grogorij ztrátou všeho, co mu bylo blízké a milé. Základním tématem Šolochovova díla je tedy člověk na křižovatce dějin, jimž se nemůže vyhnout.

Rozrušená země a Donské povídky zachycují složitý proces kolektivizace zemědělství na kozáckém Donu.

Osud člověka /1957/ - příběh muže, který se dostává do německého zajetí za 2.svět.války, po návratu domů, když z rodiny nikoho nenalezne, se stará o sirotka.

 

Jevgenij Zamjatin /1884-1937/

My - patří k vrcholným dílům scifi, Zamjatin vytvořil obraz totálně zracionalizované, odlidštěné, zmechanizované civilizace /postavy jsou označeny písmeny a číslicemi/, v níž se nesmí vyskytovat cit, něha, fantazie...V čele Jednotného státu stojí Velký Dobrotitel, život lidí je přesně naprogramován, veškeré činnosti časově limitovány. Na vše dohlíží všudypřítomný Úřad Strážců. Lidé musí být šťastni, pokud se vyskytnou nespokojenci, jsou podrobeni Velké operaci. Je jim vyoperován uzlík fantazie. Román vznikl r.1920, v Rusku mohl vyjít až r.1987.

Za války pracoval jako lodní inženýr v Anglii, r.1917 se vrátil do Ruska, stal se významným organizátorem kulturního života v Petrohradu, brzy se však stal pro komun.režim nežádoucí osobou. Na Gorkého přímluvu získal povolení k vystěhování do Paříže, kde i zemřel.

 

Michail Bulgakov /1891-1940/

Teprve od 70.let 20.stol. nastal zvýšený zájem o jeho dílo, které je spjato s magickým realismem a osobitou humanistickou filozofií. Bulgakov vždy vycházel z reality, která ho obklopovala, byla plná konfliktů a rozporů v době kolem revoluce a zejména po ní, kdy všechno staré bylo nemilosrdně ničeno, lidské hodnoty byly podrobeny přehnané kritice. Doba nebyla pro jeho rodinu příznivá - žili patriarchálním, idylickým stylem ruské inteligence. Bulgakov vystudoval medicínu, pracoval jako venkovský lékař, od r. 1921 žil v Moskvě jako novinář.

Osudná vejce /1924, v SSSR vyšlo až 1987/ - fantasticko - groteskní povídka, paroduje v té době velmi módní futurologickou literaturu, ale také jazyk různých vyhlášek, hesel...B. chtěl otřást vědomím čtenářů, hlavně závěrečnou scénou, kdy je bezmocný génius zabit rozběsněným davem, ačkoli to byl on, kdo marně vyzýval k rozumu a obezřetnosti.

Psí srdce - druhý Bulgakovův génius je intelektuál staré předrevoluční školy, B. v něm oživuje faustovské téma o touze po vědění a poznání. Zápletka se točí kolem výměny srdce psa a člověka, ale opět B.ukazuje poměry v porevolučním Rusku, kdy tzv.dělnická třída rozhoduje o potřebnosti vědeckého bádání i o životě inteligence vůbec.

Bílá garda - je autobiografický román o vztahu inteligence k revoluci - nejlepší představitelé předrevoluční intelgence se souhrou okolností ocitli v táboře poražených. B. se románem obrací k historickým vítězům /bolševikům/ s výzvou k velkorysosti a milosrdenství. Román byl pod názvem Dni Turbinových uveden v r.1926 v moskevském divadle, ale brzy byl stažen z repertoáru a začal B. konflikt s úředními místy, který mu způsobil existenční problémy.

Život pana Moliéra - je výsledkem několikaletého studia tohoto francouzského dramatika. B. zde vyzvedl boj tvůrce se světskou a církevní mocí.

Na toto dílo volně navazuje Divadelní román - opět zde vytváří paralelu mezi sebou a Moliérem a opět zdůrazňuje boj, který byl během života neúspěšný a tragický, ale prostřednictvím díla vítězně dovršený.

Vrcholem Bulgakovovy tvorby je román Mistr a Markétka. Začal ho psát r.1928 a pokračoval do konce života. Vyšel až z autorovy pozůstalosti. Román je novinkou po stránce ideové i estetické, není realistickým obrazem doby, i když se o tuto dobu opírá, je příkladem magického realismu. Filozofické románové podobenství paralelně rozvíjí dva příběhy : biblický příběh Ježíše /Ješua Ha-Nocri/ a jeho setkání s Pilátem Pontským v jedné rovině a osudy Mistra, který o Ježíši píše román a nemůže se v současné ruské komunistické společnosti prosadit. I milostný vztah Mistra a Markétky je stejně jako ostatní dějové linie současnosti převeden do neskutečné, fantaskní roviny. Mísí se zde i prvky humoru a satiry, které odkrývají neduhy totalitní společnosti, pokrytectví, zbabělost, přízemnost, hrabivost, hloupost různých činitelů a orgánů. B.nebyl nábožensky věřící člověk, příběh Ježíše chápe jako odkaz minulých epoch. Dobro symbolizované Ješuou, stejně jako Zlo ztělesněné mágem Wolandem jsou staré jako lidstvo samo. Jejich zápas je odvěký a představa vítězství jedné strany je nereálná. Základní ideou díla je "klid nesmrtelnosti jako konečný cíl bytí". Dílo je svéráznou moderní groteskou, kde tragično splývá s komičnem, drastické scény se mísí s příjemnými prožitky. Objevují se zde personifikované věci a zvířata - např mluvící kocour, démoni představují lidské vlastnosti.

 

Boris Pilňak /1894-1941/

Stavíme přehradu - obraz "šedivé a ocelové Rusi pochodující do budoucnosti, do socialismu". Pilňak ukázal, jak složité bude tyto velkolepé plány realizovat. Román je plný lidské bolesti a neštěstí.

Holý rok - román o revoluci, kterou chápal jako lidovou, anarchisticko-mužickou vzpouru /nikoli politickou, bolševickou/. Jeho hrdinové jsou "holí, nazí", rvou se o holou existenci. S takovým pojetím revoluce ovšem neuspěl, r.1937 byl zatčen a jeho jméno bylo až do r.1956 vymazáno z dějin sovětské literatury.

 

Dvojice Ilja Ilf a Jevgenij Petrov píše satirické prózy útočící na negativní jevy sovětské společnosti : Dvanáct křesel, Zlaté tele, Jak byl napsán Robibson.

 

 

Hrdinsko-revoluční proud sovětské prózy, ve své době mimořádně ceněný, protože podporoval snahu bolševiků, kladl důraz na ideologickou složku na úkor umělecké hodnoty, představují:

Alexandr Fadějev - Mladá garda /odboj sovětské mládeže proti německým okupantům/

Nikolaj Alexejevič Ostrovskij - Jak se kalila ocel /o údernické práci sovětských dělníků/

Anton Semjonovič Makarenko - Pedagogická poema /o převýchově člověka v epoše budování socialismu/

 

 

NĚMECKY PÍŠÍCÍ AUTOŘI

Řadíme sem autory německé, rakouské, švýcarské a skupinu pražských německých židovských spisovatelů.

Německo

Lion Feuchtwanger [fojchtvangr] /1884-1958/ 

Německý spisovatel židovského původu. Po vydání norimberských rasistických zákonů r.1935 opustil Německo, žil ve Francii a po vypuknutí války v USA. Zaměřil se na historickou prózu :

Ošklivá vévodkyně /životní osudy habsburské princezny řečené Markéta Pyskatá/

 Žid Süss /o pověstném finančníkovi, který dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti, ale skončil na popravišti, román je předzvěstí osudu Židů v nacistickém Německu/

 Nepravý Nero /z antického Říma/

Trilogie Josephus Flavius /části Židovská válka, Synové a Zaslíbená země - odboj Židů proti Římu v 1.st.n.l./

 Lišky na vinici /o Velké franc.revoluci/

Bláznova moudrost /čili Smrt a zmrtvýchvstání Jeana Jacquesa Rousseaua -  zabývá se otázkou, jaký je vztah mezi genialitou osobnosti, jejíž ideje mění svět, a jejím soukromým životem/

Židovka z Toleda /o židovské milence katolického španělského krále/

 

Heinrich Mann /1871-1950/

Od r. 1933 v emigraci /ČSR, Francie, USA/. Důsledný demokrat, humanista, kritik nacismu.

Je autorem historických románů o franc. králi Jindřichovi IV.Navarrském - Mládí krále Jindřicha IV. a Zrání krále Jindřicha IV.

Profesor Neřád - jeho vrcholné dílo, groteskní román z poč.20.stol., zfilmováno pod názvem Modrý anděl s Marlen Dietrichovou v hl.roli. Hlavní postavou je středoškolský profesor, fanatik mravnosti, maloměstský šosák a despota, který slídí po studentech v nočních podnicích. Tam se zamiluje do šantánové zpěvačky a končí jako troska.

 

Thomas Mann /1875-1955/                Nobelova cena 1929

Rovněž v emigraci od r.1933, měl i české občanství.

Autor rozsáhlého historického románu z novodobých německých dějin - Buddenbrookovi - proces degenerace příslušníků obchodního rodu, kde ale zároveň přibývá schopností uměleckých.

Josef a bratři jeho - monumentální biblické podobenství o vývoji člověka a národa

Novely a romány ze současnosti : Tristan, Kouzelný vrch, Smrt v Benátkách /život muže trpícího pro homosexuální orientaci/, Mario a kouzelník /hypnotizér manipuluje s lidmi stejně jako nacisté/, Doktor Faustus / život hudebního skladatele, jež se upíše ďablu, je v mnohém podobný Nietzschemu. "Člověk podléhá, ďábel triumfuje". Skladatel zešílí, což je symbol všeněmeckého šílenství v době nacismu/

 

Erich Maria Remarque /1898-1970/

Od r.1931 žil ve Švýcarsku, od r.1938 v USA.

Zachycuje osudy lidí v dobách obou staršlivých válek i v meziválečném období, kdy se "ztracená generace" snažila užívat si života plnými doušky. Specialitou jeho děl je téma něm. emigrantů zápasících s byrokracií demokratických států. Proti odlidštěnému světu staví ideály přátelství, cti, lásky, solidarity. Remarque nefilozofuje, nepokouší se příliš pychologicky prokreslit charaktery postav a objasnit motivy jejich chování.

Na západní frontě klid /1929/ - román líčící očima studenta "nevlastenecky" hrůzy 1.svět.války i kamarádství vojáků odsouzených k nesmyslnému zabíjení. "Zatímco oni ještě psali a mluvili, my jsme viděli nemocnice a umírající - zatímco oni označovali službu státu za to největší na světě, my už věděli, že smrtelná úzkost je silnější." Byl to první R. román a dosáhl světové proslulosti. Motto knihy : "...pokus podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům." 

Z období meziválečného jsou romány : Nebe nezná vyvolených, Tři kamarádi, Cesta zpátky, Miluj bližního svého.

Reakcí na hrůzy 2. svět. války a koncentračních táborů jsou romány : Vítězný oblouk, Černý obelisk a Jiskra života.

 

Arnold Zweig [cvajk] /1887- 1968/

Židovského původu, r.1933 emigroval přes Československo, Švýcarsko a Francii do Palestiny.

Literární tvorbu silně poznamenala 1.svět.válka - románový cyklus Velká válka bílých mužů. Chce ukázat nesmyslnost války jako jevu proti morálce a přírodním zákonům.

 

 

Švýcarsko

Hermann Hesse /1877-1962/                    Nobelova cena 1946

Prozaik, esejista ovlivněný indickou filizofií a kulturou.

Román Stepní vlk - využívá motivů dvojnictví a rozpolcenosti osobnosti k hledání souladu  mezi duchovním a pudovým životem, k řešení sváru mezi přírodou a civilizací, jednotlivcem a společností. Hlavní postavou je samotářský spisovatel.

 

Rakousko

Stefan Zweig /1881-1942/

Prozaik a dramatik. 

Povídky - např Amok, v nichž se zabývá chováním člověka v mezní situaci, kdy ho postihne nekontrolovatelný a nezvladatelný amok. Zajímají ho psychické stavy jeho hrdinů , někdy hraničící až s nenormalitou. Lidské nitro je zdrojem temných sil, lidskou vůlí těžko ovladatelných.

Marie Stuartovna - slavné historické drama.

 

Robert Musil /1880-1942/

Jeho prarodiče pocházeli z Vyškovska, narodil se v Klagenfurtu, studoval vojenskou školu v Hranicích, pak v Brně techniku, před nacismem emigroval do Švýcarska.

Zmatky chovance Törlesse - expresionistický román, inspirovaný osobními zážitky z kadetní školy v Hranicích. Líčí dopady vojenského drilu na psychický, citový a sexuální vývoj mladého muže.

Muž bez vlastností - román situovaný do Rak - Uherska před 1.svět.válkou, "muž bez vlastností" je produkt moderní společnosti, neangažuje se , zůstává pasivním ironockým pozorovatelem, kritickým pochybovačem, stálým hledačem správného života.

 

Pražská německá židovská próza

Egon Ervín Kisch [kiš] /1885-1948/

"Zuřivý reportér", žurnalista, spisovatel levicového smýšlení, aktivně se zapojil do hnutí proti válce a fašismu, bojoval ve Španělsku, válku prožil v USA a Mexiku, v r.1946 se vrátil do Československa.

Kisch je zakladatelem reportáže jako literární formy, jeho reportáže jsou zajímavé, vtipné, plné fantazie. Náměty čerpal z prostředí Prahy, ze svých cest po světě, z politické práce.

V Praze si všímal lidí žijících na okraji společnosti, na periferii, důvěrně znal pražské podsvětí : Z pražských uliček a nocí, Pražské děti, Pražská dobrodružství, Pasák, Pražský pitaval /kriminální příběhy z Prahy/. 

Proslulá je jeho sbírka kritických reportáží Zuřivý reportér, podle níž dostal přezdívku.

Z reportážních cest do SSSR, USA,Číny vznikly knihy Caři, popi, bolševici, Americký ráj nebo Tajná Čína.

Osudem Židů se zabývá v reportážích Příběhy sedmi ghett.

 

Franz Kafka /1883-1924/

Narodil se v Praze v židovském Starém Městě jako syn velkoobchodníka, vystudoval práva, stal se úředníkem pojišťovny, r.1922 byl ze zdravotních důvodů penzionován. Byl nemocný tuberkulózou. Trpěl despotickým chováním svého otce, rozešel se s židovským náboženství, ale nesplynul ani s Čechy, ani s Němci, dvakrát zrušil zasnoubení, nejsilnější citový vztah měl k Mileně Jesenské, ta už ovšem byla vdaná a svého muže nechtěla opustit. Spřátelil se s M.Brodem a F.Werfelem, Brod pak vydal jeho díla.

Je nejvýznamnějším něm.pražským žid.prozaikem a jedním z největších spisovatelů moderní doby vůbec. Kafka vystihl a popsal podstatu této doby, která je přízemní, nepoetická, libuje si v banalitě běžného života, v neúctě ke všemu hrdinskému, vznešenému. Zabývá se aspekty, které se později staly náplní existencialismu. Zároveň je Kafka i předchůdcem expresionistů, surrealistů, po 2.svět.válce se k němu hlásili i tvůrci absurdní literatury a nového románu.

Kafkův styl : je tzv. "protokolární" - strohý, věcný, detailně popisný, ne psychologický. Na druhé straně jsou však jeho texty plné obraznosti, metafor, hudby, fantastičnosti, surovosti. Kafka si oblíbil ironii, paradox, groteskno, černý humor. Většina jeho děl působí neukončeně, útržkovitě. 

Tematika : problematika nejisté lidské existence, bezbranného člověka, "viníka bez viny" vydaného napospas absolutní, sadistické, byrokratické, zároveň však banální, amorální a nesrozumitelné moci.

Forma : povídky, romány, deníky, dopisy.

Hrdinové : jsou postavy existenciálně osamocené, okolnímu světu odcizené, muži "bez vlastností", emocionálních prožitků, bez minulosti /Josef K., zeměměřič K., Karel Rossmann.../. Adresáty jeho dopisů byli otec, Felice Bauerová /snoubenka/ a Milena Jesenská /významná česká novinářka, aktivně vystupovala proti stalinismu i nacismu, zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück/.

Proces - román, Josef K. je v den svých 30.narozenin zatčen, vyslýchán, souzen a odsouzen za "něco". Po roce je popraven v lomu ranou nožem do srdce.

Zámek - román, zeměměřič K. čeká rok v hostinci na přijetí na zámku, kde má dostat práci. Marně. Vždy propase příležitost, nakonec se stává vyděděncem, ale zůstane žít ve vesnici pod zámkem.

Amerika - nedokončený román, K.Rossmann je poslán za trest ke strýci do Ameriky, pracuje v jeho továrně, pro jeden prohřešek je vyhnán.

Proměna - nejznámější povídka - Řehoř Samsa se promění v odporný hmyz a je rodině na obtíž.

 

Franz Werfel /1890-1945/

Kafkův přítel, 1938 emigroval do USA.

Obavy o osud lidstava vyjadřoval nábožensky podbarvenou myšlenkou o lásce k bližnímu a ideou bratrství, což ho nakonec přivedlo ke katolictví. Oženil se s Almou Mahlerovou, vdovou po Gustavu Mahlerovi.

Verdi, román opery - o životě slavného italského hud.skladatele.

Čtyřicet dní - román vychází ze skutečných událostí 1.svět.války, kdy se Turci pokusili  vykořenit Armény v Turecku a ti povstali.

Píseň o Bernadettě - román napsal jako poděkování za záchranu před fašismem při útěku z Francie přes Lurdy do Španělska a následně Ameriky. Hrdinkou je dívka, které se zjevila Panna Marie /následoval vznik poutního místa/.

 

Pavel Eisner /1889-1958/

Novinář, překladatel, esejista, mimořádný znalec českého jazyka a stoupenec slovansko-židovského soužití.

Knihy o češtině : Bohyně česká, Chrám i tvrz /po 2.svět.válce učebnice JČ pro sřední školy/, Čeština poklepem i poslechem. Byl i překladatelem Rostenovy knihy Pan Kaplan má třídu rád.

 

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ AUTOŘI DRAMATU

George Bernard Shaw /1856-1950/

Anglický dramatik irského původu.           Nobelova cena 1925

Domy pana Sartoria - sociálně diskusní komedie odhalující podstatu bohatství pana Sartoria, které získává z přemrštěného nájemného v sešlých domech na periferii.

Živnost paní Warrenové - zde se za výnosnou živností skrývají luxusní veřejné domy po celé Evropě.

Caesar a Kleopatra - parodizace Shakespearova pojetí velké lásky.

Pygmalion - nejpopulárnější Sh. hra. Bohatě odstíněným jazykem pojednává o proměně nevzdělané a zanedbané květinářky Lízy Doolittlové v dámu, ve vnímavou a citlivou bytost, vědomou si své lidské ceny. Hra je známá i v muzikálovém zpracování jako My Fair Lady. Brněnské Městské divadlo uvedlo adaptaci tohoto muzikálu pod názvem My Fair Lady ze Zelňáku /brněnský hantec/.

Svatá Jana - příběh franc.národní hrdinky Jany z Arcu, jejíž tragédie spočívá v tom, že svými názory předstihla dobu a ohrozila daný společenský řád. Hrdinka je představitelkou zdravého rozumu, chce vyvést lidi z bídy a poroby a platí za věrnost víře a svému svědomí životem. Největším problémem v historii je podle Showwa fakt, že lidé nedokáží včas rozpoznat skutečnou lidskou velikost.

 

Eugene O´Neill [júdžin ounýl] /1888-1953/             Nobelova cena 1936

Americký dramatik, otec byl herec irského původu, proslavila ho postava Edmonda Dantese v dramatizaci Dumasova Hraběte Monte Christa, ale pak už žádnou pořádnou roli nedostal, propadl alkoholu. Matka byla po nemoci závislá na morfiu. Eugene onemocněl tuberkulózou, v sanatoriu začal psát první dramata a stal se slavným. 

Smutek sluší Elektře - rozpracovává příběh Aischylovy Oresteie v prostředí Ameriky v době po skončení občanské války Severu proti Jihu. Postihuje nenávistné rodinné vztahy , rozvíjí boj člověka s nelítostným osudem.

Cesta dlouhého dne do noci - autobiografická hra rozvíjí několik témat : rozporuplný až nenávistný vztah syna k lakotnému otci, složitý vztah k matce narkomance, téma iluzí a snů, snahu někam náležet.  

 

Bertold Brecht /1898-1956/

Německý dramatik a režisér, r.1933 musel emigrovat, válku prožil v Kalifornii. V roce 1947 založil v Berlíně divadlo.

Je tvůrcem tzv."epického divadla" - divák se stává aktivním spoluúčastníkem, děj je komentován, doprovázen hudbou, songy, filmovými projekcemi, výtvarnými prvky. Nutí diváka dívat se na známé jevy zcela novým pohledem, přemýšlet o nich.

Žebrácká opera - pohled do londýnského podsvětí, hra je provázena songy, z nichž nejznámější je Mackie Messer.

Matka Kuráž a její děti /podtitul Kronika z třicetileté války/. Děj tvoří množství epizod spojených titulní postavou a jejího putování. Markytánka Anna, zvaná matka Kuráž, chce vydělat na válce, ale draze zaplatí, přijde o všechny děti i majetek.

Strach a bída Třetí říše - za velikostí Třetí říše se schovává jen strach a bída většiny obyvatel.

Kavkazský křídový kruh - zpracovává téma známé ze starověku, kdy král Šalamoun rozsoudil dvě matky, které se přely o dítě. Postavil dítě dovnitř kruhu a matky se o něj měly přetahovat. Skutečná matka byla ochotna se raději dítěte vzdát, než aby mu ublížila, a tak odhalil Šalamoun pravdu. Brecht zasadil hru do oblasti Kavkazu.