BAROKO V EVROPĚ

2.pol.16. - pol.18.stol.

Baroko je reakcí na renesanční optimismus a důvěru v neomezené možnosti člověka. Rozvoj vědy a poznávání nových zemí vedly ve svých důsledcích k závěru, jak málo člověk ví o světě a jak málo v něm znamená. Tomu napomohla i tíže sociálních bouří, vlna rekatolizace a dlouhotrvající války. Prostor pro nástup protireformace vytvořil zvláště vznik jezuitského řádu Ignácem z Loyoly ve Španělsku r.1540. Náboženské konflikty byly i jednou z příčin třicetileté války 1618-1648.

Z uvedených událostí se zrodil barokní pocit nicoty, skepse k pozemskému životu a návrat k bohu jako jediné jistotě, neboť realita světa je příliš krutá. Ideály renesance /např.snaha po harmonii, lidském vědění, poznání života/ nejsou zcela opomenuty, pouze se mění ve znaky, symboly, které mají vyjádřit něco nevyslovitelného, tajemného. Renesanční člověk chtěl proniknout k pravdě rozumem, barokní člověk pravdu nehledá, byla mu zjevena a jde o to, jak vášnivě ji bude prožívat.

Uměleckou tvorbu charakterizuje hyperbola /nadsázka/ záporných jevů, důraz na lidskou bezmocnost, pomíjejícnost, mysticismus. Silné dramatické napětí v barokním umění je dáno kontrastem světa pozemského /lidského/ a duchovního /božího/. Častým tématem je smrt - na jedné straně hrůzný zánik tělesného života - na druhé straně vytoužený cíl duše na cestě k bohu.

Barokní architektura : složitě řešený prostor, zprohýbané stěny, klenba zdobená freskami, které rozevírají chrámový prostor směrem vzhůru, optická iluze drtícího prostoru, bohatá a nákladná vnitřní výzdoba /umělý mramor, štuky, zlacení/. Vše se vlní, působí dojmem pohybu. Architekti : Lorenzo Bernini /nám. sv.Petra ve Vatikánu/, Bernard Fischer z Erlachu /Schönbrunn/. Další stavby v sešitě.

Malířství : zvýšená úloha světla a stínu /šerosvit/, vnitřní napětí, bolest, utrpení se zračí ve tvářích postav, patetická gesta... Malíři : Petr Pavel Rubens, Rembrandt van Rijn, Diego Vélazquez... další v sešitě.

Hudební skladatelé : Johann Sebastian Bach, Georg Fridrich Händel, Antonio Vivaldi. Z Itálie do Evropy se šíří opera.

Baroko v evropské literatuře

Kolébkou barokní literatury se ve 2.pol.16.stol. stalo Španělsko :

Vypjatá smyslovost, motiv lidské duše toužící dostat se ke Kristu se projevuje v tvorbě Terezie z Avily /1515-1582/, kanonizovaná 1622, reformátorka španělského řádu karmelitánek. Jan z Kříže /Juan de la Cruz/ [chuan d la krus] /1542-1591/, kanonizovaný 1726, vrcholný představitel španělské mystické lyriky - ústřední myšlenkou je cesta lidské duše k bohu - např. Duchovní zpěv, Plameni lásky živý ad.  Světskou literaturu reprezentuje Luis de Góngora - autor rozsáhlé básnické alegorie Samoty s mytologickými antickými motivy.

Nejvýznamnějším španělským barokním dramatikem je Pedro Calderón de la Barca [kalderón d la barka] /1600 - 1681]

Žánrově i tematicky navazuje na Lope de Vegu, napsal přes 200 her. Podobný námět jako Fuente Ovejuna  má drama Zalamejský rychtář /kapitán královského vojska svedl dceru rychtáře, ale odmítá se s ní oženit. Otec ho odsuzuje k smrti, král dodatečně rozsudek potvrdí a staví se tak na stranu cti/. Barokní vidění světa je typické pro drama Život je sen - král Basilio přikázal uvěznit svého syna Segismunda z obavy, že ho princ připraví o trůn, jak prorokovala věštba. Segismundo se po letech dovídá, kdo je, obviňuje otce, vzbouří se proti němu, po krátké době svobody je opět uvržen do vězení, kde dospívá k závěru, že se musí změnit, že život je jen sen. Vyvíjí se k pokoře a poslušnosti, tím se vymaní z osudového předurčení, opírá se o víru. Vojsko a lid se postaví na jeho stranu, osvobodí ho, Segismundo se však pokoří před otcem, tím ho přesvědčí o své šlechetnosti a král mu předává vládu.

Itálie :

Torquato Tasso /1544-1595/

Autor veršovaného duchovního eposu Osvobozený Jeruzalém - popisuje dobytí svatého města vojskem křesťanů. Barokní je pojetí muslimů jako nástrojů ďábla. V závěru přijímá jedna z hlavních ženských postav křest potom, co byla smrtelně zraněna.

Francie :

Duchovní barokní tvorba reaguje na náboženskou válku mezi katolíky a hugenoty [igenoty] - např. Théodore Agrippa d´Aubigné [dobiňé] /1552-1630/ líčí utrpení protestantů a hrozí jejich pronásledovatelům pekelnými mukami v díle Tragické básně.

Anglie :

Duchovní básnictví vyvrcholilo eposem Ztracený ráj od Johna Miltona /1608-1674/ - vychází z biblického motivu vyhnání Adama a Evy z ráje, zachycuje důležité momenty z  duchovní historie lidstva, kterou zobrazuje jako střetávání dobra /Bůh a člověk/ a zla /satan a člověk/. Zdůrazňuje smysl práce pro život člověka. Díky ní se lidé mohou vyvíjet k dobru. Do češtiny skladbu přeložil Josef Jungmann.

Německo :

Představitelem barokní duchovní poezie je Friedrich von Spee [fridrich fon špé] /1591-1635/. Sbírkou Vzdoroslavíček opěvuje Krista pomocí pastýřských motivů. Vzdoroslavíček je duchovní slavíček, který svou líbezností při chvále Hospodina vzdoruje všem ostatním slavíčkům /to znamená, že je předčí/.

Hans von Grimmelshausen /1622-1676/

Dobrodružný Simplicius Simplicissimus - barokní próza působivě zobrazující hrůzy třicetileté války. Hlavní hrdina je prosťáček vnímající události dětskýma očima. Barokní je například vyústění románu - ve světě pomíjivých radostí a kruté reality se Simplex uzavírá do vlastního nitra a stará se o spásu své duše.