ČESKÉ BAROKO

 

20.léta 17.stol. - 70.léta 18.stol.

Situace : stavovské povstání 1618, zvolení Fridricha Falckého českým králem, porážka stavů na Bílé hoře 8.11.1620, vyhlášení Obnoveného zřízení zemského 1627  /potvrzení dědičného práva Habsburků na český trůn, jediné povolené je katolické náboženství .../, odchod protestantské šlechty a inteligence do exilu /oslabení národa/, 1648 Vestfálský mír /zmaření  nadějí exulantů na návrat do vlasti/, období "temna" /podle Jiráska/, ale také doba vzniku mnoha cenných kulturních památek.

Literatura se rozdělila na tři větve :

I. exulantskou /protihabsburská, protikatolická/

II. domácí oficiální /podporovala vládu a rekatolizaci/

III. domácí neoficiální /rukopisná, protestantská, hlavně lidová nebo pololidová/

Barokní architektura : Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové /chrám sv.Mikuláše v Praze/, Jan Blažej Santini Aichl /kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, kostel ve Křtinách/, další v sešitě.

Malíři : Karel Škréta, Petr Jan Brandl, Jan Kupecký, Válav Vavřinec Reiner.

Sochaři : Matyáš Bernard Braun /sochy na Karlově mostě, v Kuksu .../, Ferdinand Maxmilián Brokoff /rovněž sochy Karlova mostu/.

Hudba : Adam Michna z Otradovic, Josef Mysliveček, Šimon Brixi, Jiří Antonín Benda, Jakub Jan Ryba.

Univerzita byla r.1654 spojena s jezuitskou akademií a dostala název Karlo-Ferdinandova univerzita /až do r.1920/.

 

I. Exulantská literatura

Pavel Skála ze Zhoře /1583-1640/

Zabývá se českým stavovským povstáním v Chronologii církevní a desetisvazkové Historii církevní.

Pavel Stránský /1583-1657/

Autor latinského spisu O státě českém.

Jiří Třanovský /1592-1637/

Sestavil kancionál Písně duchovní staré i nové.

Umělecky i vědecky nejvýznamnější osobností exul. literatury a veškerého staročeského písemnictví je

JAN AMOS KOMENSKÝ /28.3.1592 - 15.11.1670/

Narodil se asi v Nivnici u Uherského Brodu /v jednom svém díle se označuje jako Jan Amos Segeš Nivnický, po otci zvaný Komenský/. Dále viz referát v sešitě.

Komenského spisy můžeme rozdělit do tří oblastí :

1. Spisy filozoficko - náboženské :

Listové do nebe /1619/ - žánr humanistického literárního dopisu, zabývá se sociální tématikou - vztahem chudých a bohatých, které rozsuzuje Kristus. Listové patří k tzv.útěšným spisům, v nichž autor ve formě alegorie vyjadřuje pocity z pobělohorské situace. 

Nejvýznamnějším dílem tohoto typu se stal Labyrint světa a ráj srdce /1623/. Poutník pozoruje svět, aby si vybral správné povolání - je to alegorie na vzdělance toužícího po poznání vlastním rozumem. Doprovází ho Všezvěd Všudybud /lidská zvídavost/ a Mámení /lidský klam/. Mámení mu nasazuje růžové brýle, ale protože jsou nasazeny křivě, umožňují poutníkovi srovnat skutečnost a klam. Ve falešném světě nenachází poutník uspokojení, uchyluje se proto k jediné jistotě - do ráje svého srdce - k Bohu /viz vlastní četba/.

Na alegorii je založen i Kšaft umírající matky, jednoty bratrské /1650/. Vznikl po Vestfálském míru, kdy byly zmařeny naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Formou závěti se loučí jednota bratrská, zosobněná jako matka, se svými dětmi - českým lidem.Odkazuje národu duchovní tradice a vyjadřuje víru ve šťastnou budoucnost.

Kancionál /1659/ - sbírka české duchovní lyriky.

Hlubina bezpečnosti /1633/ - navazuje myšlenkově na Labyrint, pouza víra zabraňuje člověku ocitnout se v bludném kruhu.

2.  Spisy pedagogické :

většinu napsal vzhledem k evropským potřebám v latině a vyšly souhrnně v Amsterodamu. Ve své době přišel s principy naprosto převratnými : stejné vzdělání pro bohaté i chudé, pro chlapce i dívky, učení s porozuměním, poznávání cizích zemí, pojetí vzdělání jako celoživotního procesu, zákaz tělesných trestů ... Proces vzdělávání dělí do čtyř stupňů : 1.škola mateřská /v rodině do šesti let dítěte/, 2.národní /obecná/škola s všeobecnou výukou /do dvanácti let/, 3.škola latinská /gymnázium/ ve větších městech /do osmnácti let/, 4.odborná akademie /univerzita do dvaceti čtyř let/.

Informatorium školy mateřské /1632/ - o výchově v rodině, věnoval ho matkám a chůvám, zdůrazňoval pro tento věk estetickou výchovu.

Brána jazyků otevřená /Janua linguarum reserata/ 1631 - učebnice cizích jazyků.

Svět v obrazech /Orbis pictus/ 1657/ - o názorném vyučování - čtyřjazyčná učebnice s obrázky.

Škola hrou /Schola ludus/ 1654 - soubor latinských her, které měly prohloubit praktické jazykové dovednosti.

Shrnujícím dílem je Velká didaktika /Didactica magna/ 1657 - dílo pedagogické i didaktické, tedy o výchově i vyučování.

 3. Spisy pansofické /vševědné/ :

30 let sbíral materiál pro slovník Poklad jazyka českého a pro encyklopedii. Vše mu shořelo při požáru Lešna.

Všeobecná porada o nápravě věcí lidských /1644-70/ - sedmidílný nedokončený spis o spolupráci mezi národy a morální obrodě lidstva.

Anděl míru /1667/ - touha po věčném míru.

 

II. Domácí oficiální tvorba

Vrchol baroka na našem území - duchovní lyrika :

Václav František Kocmánek /1607-1679/ - autor česky psaného tzv.selského otčenáše Lamentatio rusticana [lamentacio rustykána] - zachycuje válečné útrapy venkovských lidí.

Adam Michna z Otradovic /1600-1676/ - jindříchohradecký varhaník a skladatel, představitel duchovní poezie - Česká mariánská muzika /nejznámější je ukolébavka Chtíc, aby spal/, písňové soubory Svatoroční muzika a  Loutna česká. Jeho dílo je většínou určeno ke zpěvu, představuje vrchol barokní kancionálové duchovní tvorby. Jeho pohled na svět je lidový, důvěrně oslovuje duchovní postavy /Mařenčička/, barokní kontrasty jsou velmi mírné.

Bedřich Bridel /1619-1680/ - vyhrocuje protiklad boží všemohoucnosti a  lidské nicotnosti. Básnická skladba Co Bůh? Člověk? je umělecky nejvýraznějším dílem čeké duchovní lyriky /viz čítanka a zápis v sešitě/. Život svatého Ivana - část veršovaná, část prozaická, kontrast života duchovního a falešného života světského. Jesličky - vánoční tématika.

Felix Kadlinský /1613-1675/ - Zdoroslavíček - volný překlad veršů Friedricha von Spee.

Světská tvorba vzdělávací :

Václav Jan Rosa /1620-1689/ - Čechořečnost aneb Mluvnice českého jazyka - reaguje na pronikání nespisovných tvarů a cizích slov do jazyka. Objevují se však nevhodné neologismy /tzv. purismus, např. čistonosoplena, prstobřinkoklapka .../

Bohuslav Balbín /1621-1688/ - kvůli těžké nemoci, kterou v dětství prodělal, ho matka zaslíbila duchovnímu stavu. V patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu. Působil jako kazatel, učitel, historik. Je autorem rozsáhlého latinského díla, přes 30 spisů bylo vydáno tiskem. Je autorem nejvýznamnější barokní obrany českého jazyka - tzv. Balbínova obrana, celým názvem Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého - stavěl se proti vytlačování češtiny ze společenského života, hájí právo národa na vlastní jazyk /dílo mohlo vyjít až v době národního obrození/. Život blahoslaveného Jana Nepomuckého - historiografické dílo, podobně jako Výtah z českých dějin.

Antonín Koniáš /1691-1760/

Jezuita, nechvalně proslulý soupisem zakázaných knih - Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající. Zabavoval a pálil české knihy, ale díky tomuto soupisu máme alespoň jejich seznam.

 

Od počátku 18.stol.se česká literatura zužuje na tvorbu nižšího stylu, jazyk není schopen reagovat na změny, ztrácí se povědomí o spisovnosti a vznikají další puristické práce - např. Gramatika jazyka českého od Jana Václava Pohla /učitel češtiny v císařské rodině/.

 

III.Tvorba pololidová a lidová

Vznikají hlavně vánoční a velikonoční hry a hry o svatých. Např.Rakovnická vánoční hra - spor pastýřů a králů o to, zda se Ježíšek narodil pro bohaté nebo pro chudé.

Interludia /mezihry/ se vkládají do delších náboženských her, zesměšňují nevzdělané sedláky, neschopné doktory, opilství ... Zachycují i obtížné postavení  rolníků - např. Václav František Kocmánek /viz ukázky v čítance/.

Rychtáři nebo venkovští kronikáři /tzv.písmáci/ zanamenávali soudobé události - např. František Jan Vavák zachytil selskou rebélii z r.1775.

Kramářské písně - plnily publiistickou funkci - informovaly o aktuálních /vojny, bitvy/ a senzačních /vraždy, katastrofy/ událostech. Kramář podle obrázků za doprovodu hudby/např.flašinetu/ vyprávěl /zpíval/ o události. Výtisky pak prodával. Parodií na kramářskou píseň je Píseň strašlivá o Golemovi, který chtíčem byl jat od Voskovce a Wericha.

Vydávají se knížky lidového čtení jako v období humanismu a renesance.

V oblasti ústní lidové slovesnosti jou oblíbené především pohádky /šťastný konec, čert, kterého je možno přelstít, hloupý Honza/, pověsti /o Žižkovi, Kozinovi, Daliborovi/, proroctví /Libušina/, přísloví, hádanky, lidové písně : milostné, pracovní, vojenské, satirické, baladické ...

Loutkové divadlo - o Faustovi, donu Juanovi ... Zakladatelem je Matěj Kopecký.