ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE

Umělecký směr prosazující se na konci 18. a v 1.pol. 19.stol. Historicky odpovídá romantismus období od Velké francouzské revoluce, přes napoleonské války, až po pocity rozčarování a ztrátu iluzí v době revolucí 1830 a 1848. Začal se formovat v Německu, pak v Anglii, Francii, Rusku a Polsku.

Autoři vystupují jako géniové, kteří hledají a nalézají pravdu. Bouří se jako nepochopené a osamocené osobnosti proti pokrytectví a společenským konvencím, proti celému nepravedlivému světu. Kladou důraz na city, upřednostňují představy před realitou. Inspiraci čerpají v historii nebo ústní lidové slovenosti. Základní romantický rozpor je mezi snem, fantazií , touhou na jedné straně a osudovou skutečností na straně druhé. Z nenaplněných tužeb vzniká pocit prázdnoty, zoufalství. Autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou. Tím je obvykle výjimečný člověk, vyděděnec, člověk na okraji společnosti, jako je loupežník, vrah, kat, komediant, cikán atd. Cítí se osamělý, ale nemá potřebu družnosti, je příliš vyhraněný individualista. "Já" je měřítkem všeho, vnější svět vnímá nepřátelsky. Kult vůle a síly, bohémství, výstřednost v oblékání a chování, hysterické prožívání citových vztahů, neschopnost zakotvit v běžném životě, vybudovat si společenské postavení ... To jsou problémy a skutečnosti, kterými se vyznačuje romantická osobnost. Svůj individualismus je schopna podřídit pouze zájmu svobody národa. Únik ze situace, v níž se nachází, hledá rom.hrdina v násilném činu, boji za svobodu, ve fantazii, kosmopolitismu /světoobčanství/, rozervanosti /utrpení, nespokojenosti, neschopnosti vyznat se sám v sobě/. Touží po lásce, ale protože miluje ideál, múže milovat jen nešťastně. Zatímco hrdina - muž se vzdává lásce bez výhrad, opovrhuje společenskými konvencemi, hrdinka - žena je konvencemi spoutána, proto je vždy spíše obětí lásky. Utěšitelkou romantiků je příroda, utíkají se k ní, aby zapomněli na nepřátelský svět. Vybírají si především tajemná zapomenutá místa, zříceniny, hřbitovy, běsnící živly ... Pozdější romantikové vidí ovšem v přírodě i sílu člověku nepřátelskou, necitelnou, lhostejnou k jeho osudu. U porobených národů nastolil romantismus otázku národní svobody jako nejvyšší hodnoty.

Nejrozšířenějšími žánry jsou lyrickoepická poezie, epos, veršovaná povídka /poema/, román.

Výtvarné umění - zachycuje okamžiky boje národů za svobodu, historické fresky a podobně. Malíř Eugene Delacroix [delakrua].

Architektura - historizující slohy, jako je novogotika /londýnský parlament, královský zámek Windsor, Hluboká, Lednice/, novorenesance /Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum/. Místo francouzské zahrady nastupuje anglický park.

Hudba - Franz Schubert, Robert Schumann, Fryderyk /Frédérick/ Chopin [šopén], Ferenc /Franz/ Liszt [list], Hector Berlioz, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Carl Maria von Weber, Gioacchino Rossini

 

Německo

Všechny Němce spojuje jeden národní jazyk a v něm psaná literatura, která zdůrazňuje vlastenectví, zájem o dějiny a lidovou slovesnost. Proto dominují písně, balady a pohádky. Kulturními centry jsou univerzity - Jena, Heidelberg [hajdlberk], Berlín - nebo panovnické dvory - Výmar.

Novalis (vl.jménem Friedrich von Hardenberg) /1772-1801/

Působil v Jeně. Básnická sbírka Hymny noci /motivy ztracené lásky a touhy po smrti/. Román Heinrich von Ofterdingen /do češtiny se překládá jako Modrý květ/. Hrdinou je středověký minesengr, údajný autor Písně o Nibelunzích. Jako dvacetiletý spatří ve snu modrou květinu , která je příslibem slávy a štěstí, symbolem opravdové poezie.

Fridrich Hölderlin /1770-1843/

Po smrti milované dívky se zhroutil a zešílel. Román Hyperion - zdůrazňuje soulad mezi člověkem a přírodou, láska je hledání krásy.

Jacob a Wilhelm Grimmové /+ 1863,1859/

Sběratelé lidové slovesnosti - Pohádky pro děti a celou rodinu - sbírali pohádky na odborné úrovni, zachovávali podání lidových vypravěčů, jejich nářečí, obraty. Objevují se zde pohádkové typy, které pak známe u Němcové a Erbena. Mnohé pohádky šokují hrůzostrašnými motivy, krutostí trestu za provinění. Nejznámější pohádky : Popelka, Červená karkulka, Sněhurka, Šípková Růženka, Jeníček a Mařenka, Stolečku,prostři se atd.

Heinrich Heine [hajnrich hajne] /1797-1856/

Vrcholná postava německého romantismu. Narodil se v rodině židovského obchodníka v Düsseldorfu, studoval práva, po antisemitských útocích  se r. 1831 trvale usídlil v Paříži. Triumfálního úspěchu dosáhl sbírkou Kniha písní - první tři části spojuje motiv neopětované lásky, Heine je ale zároveň ironický a cynický. Vyvrcholením sbírky je oddíl Severní moře. Rozsáhlá báseň Německo - zimní pohádka je útokem na krále, důstojníky, úředníky i poslušné spisovatele.

 

Anglie

William Wordsworth [vérdzvérs] /1770-1850/

Básník a esejista, příslušník tzv. "jezerní školy"/autory spojoval život na severozápadě Anglie v oblasti jezer/. Jeho poezie je inspirována krásou jezerní krajiny, cítí přírodu prostoupenou duchovní silou, člověk musí žít v souladu s ní, aby jeho život měl význam. Základním dílem "jezerní školy" je jeho sbírka Lyrické balady, kterou vydal spolu s básníkem Samuelem Taylorem Coleridgem, předmluva k 2.vydání sbírky se stala manifestem anglické romantické poezie. Ve sbírce Dopis Coleridgeovi úžasným způsobem popisuje mrznoucí vodopád. Sbírka Básně obsahuje báseň Žluté narcisy. která je oslavou rozkvetlé jarní přírody,dodávající člověku životní sílu.

George Gordon Byron [bajrn] /1788-1824/

Šlechtic, rozvedl se, rozešel se se svou společenskou vrstvou a natrvalo odešel z Anglie. Žil převážně v Itálii, finančně podporoval expedici na pomoc Řecku v boji za svobodu proti turecké nadvládě, při obléhání Lepanta zemřel na revmatickou horečku. Jeho romantické životní osudy, vztahy se ženami, bouřliváctví a nezkrotná povaha, svobodomyslné názory, touha po svobodě, osobní statečnost a zdatnost ve sportu, jimiž překonával vrozenou tělesnou vadu /kulhal/, se autobiograficky promítají do jeho díla. Svou vrcholnou skladbu, Childe Haroldovu pouť, psal po etapách. První 2 zpěvy mají formu cestovního deníku, plného přírodních líčení, popisů dalekých krajů, úvah o minulosti i přítomnosti. Lyrický hrdina putuje kolem Portugalska a Španělska a pak Středozemním mořem do Řecka a Istanbulu za iluzí svobody. Rámcem třetího zpěvu je putování údolím Rýna do Alp. Svět lásky a svobody nachází v poetizované alpské přírodě. Čtvrtý zpěv obsahuje myšlenky a úvahy, jež v básníkovi vyvolává Itálie a hlavně Řím jako centrum evropské kultury a dějiště významných historických událostí. Iluzi svobody, kterou nenašel ve světě lidí, nalézá v přírodě, představované bouřlivým, ale i hravým oceánem. Romantický charakter hrdiny je dán jeho záhadností, samotářstvím, hrdostí i smutkem, plynoucím z nenaplněné lásky a z konfliktu s okolním světem. 

Je tvůrcem básnické povídky - Manfred, Džaur, Korzár.

Percy Bysshe Shelley /1792-1822/ [persi biš šeli]

Pro své buřičské názory zavržen šlechtickou rodinou i svou společenskou vrstvou, s Byronem opustil Anglii, žil v Itálii, zahynul tragicky na rozbouřeném moři, jeho popel byl uložen na protestantském hřbitově v Římě. Vlastní politické, filozofické a estetické názory vyjádřil v básni Královna Mab, jakési utopii o příchodu nového věku svobody, rovnosti a bratrství, který nastane, až se lidé začnou řídit zákony rozumu a lásky. Vrcholným Sh.dílem je Odpoutaný Prometheus - nepokořený titán, symbol ruzumu, tvůrčí síly, představitel touhy člověka po svobodě. Mezi lyrickými básněmi zaujímá významné místo Óda na západní vítr - vítr je symbolem vzpoury a nezkrotnosti.  

Jeho druhá žena Mary Shelleyová je autorkou postavy Frankensteina.

John Keats [džon kíc] /1795-1821/

V šestadvaceti letech zemřel na tuberkulózu v Římě, kde je i pohřben. Za krátkou dobu své básnické činnosti vytvořil významné básnické dílo, které ovlivnilo literaturu viktoriánského období. Dokázal básnicky sdělit své intenzivní pocity, rozšířil smyslovou oblast poezie, za což byl kritikou odsouzen. Např. Lamia je upravený řecký mýtus o dceři libyjského krále, která je perzonifikací krásy a poezie a již zabíjí chladný pohled Apollona, představitele strohého rozumu. K vrcholům Keatsovy tvorby patří jeho ódy - např. Óda na řeckou vázu  dokládá pomíjivost jedince proti nadčasovosti umění. Z balad vyniká La belle dame sans merci [la bel dam san mersi], v českém překlad Nemilosrdná kráska - inspirovaná skotskými a francouzskými baladami, spojuje motiv vášnivé lásky a smrti. 

Walter Scott /1771-1832/

Zakladatel romantického historického románu, celoživotně spojen se Skotskem, sběratel skotské a germánské lidové slovesnosti. Román Ivanhoe [ajvnhou]se  odehrává ve středověké Anglii 12.stol. Na pozadí bojů mezi Normany a Sasy se odvíjí příběh rytíře Ivanhoa, potomka starého saského rodu ve službách krále Richarda Lví srdce, jeho lásky k Roweně, zachycuje i rasový a kulturní konflikt spočívající v pronásledování Židů templáři. Vystupuje zde i postava zbojníka Robina Hooda. Román Wawerly [vejvrli] popisuje boj hrdého skotského rodu za svobodu. 

Jane Austenová [džejn óstenová]/1775-1817/

Zakladatelka moderního rodinného románu. První vyšel román Rozum a cit - příběh citového a morálního zrání dvou sester. Nejvýznamnějším dílem je Pýcha a předsudek - příběh rodiny Bennetových, především druhé z pěti dcer, Elizabeth. Pýcha i předsudky vstupují do jejího vztahu s Darcym, který je typem anglického džentlmena, než najdou cestu k vzájemnému porozumění a lásce. S pochopením a do hloubky jsou vykresleny charaktery jednotlivých postav. Austenová líčí život venkovské nižší šlechty, soustřeďuje se na osobní vztahy, zajímají ji problémy spočenské prestiže, spekulace o manželství a majetku, postavení žen. Zkoumá svět vždy z ženského hlediska.

Emily Brontëová/1818-1848/

Nejmladší ze tří sester-spisovatelek, žily na faře v yorkshirských vřesovištích, nedostatek "skutečného" života si nahrazovaly vymýšlením příběhů. Je autorkou jediného románu, kterým ovšem předčila své sestry - Na větrné hůrce. Jedno z nejslavnějších děl viktoriánské doby je generační ságou dvou rodin, doplněnou o líčení divoké, ponuré anglické přírody. Hlavní postavou je nalezenec, statečný mladý muž, který se v průběhu děje vyvíjí, jeho tragická láska je provázena nenávistí až za hrob, ale je nakonec nahrazena láskou novou, která je spravedlivou odplatou za zlo a násilí.

Charlotte Brontëová /1816-1855/

Píše romány s ženskými hrdinkami, které trýzní osamělost, bída i společenská bezvýznamnost, ale které nabývají síly vzděláním, ušlechtilostí a duševní bohatostí - Např. Jana Eyrová - příběh osudové lásky ovlivněné ponurým prostředím tajemného domu a předsudky viktoriánské Anglie.

 

Francie

Navazuje na dílo F.R. de Chateaubrianda, jehož hrdinové se marně pokoušejí zachránit útěkem do přírody, zůstávají melancholičtí, zoufalí ... /René, Atala/.

Victor Hugo [igo] /1802-1885/

Básník, prozaik a dramatik, jako odpůrce Napoleona III. prožil část života ve vyhnanství.

Prosazoval program romantického dramatu : Hernani [ernani], Ruy Blas [ruj bla], Cromwell - úvod k této hře se stal manifestem romantismu. Proti vznešeným hrdinům klasicismu postavil sociálně trpící jedince.

Soucit s utlačenými a chudými, nenávist k tyranům zaznívá i z jeho básnických sbírek, zvl. z Legendy věků /inspirovala Vrchlického sbírku Zlomky epopeje a Macharovo Svědomím věků/. Snažil se básnickou formou zachytit nejdůležitější události lidských dějin. Sbírka Kontemplace obsahuje nejlepší smuteční verše světové lyriky, napsané k 5.výročí smrti Hugovy dcerky.

Objemné je Hugovo dílo románové : Chrám Matky Boží v Paříži - historický román odehrávající se v 15.stol.v Paříži. Hlavním "hrdinou" je gotická katedrála, s níž je spojen život ostatních postav. Romantické je prostředí /chudinská čtvrť a zločinecké podsvětí/, stejně jako hlavní postavy - zvoník Quasimodo, cikánská tanečnice Esmeralda ad. Ubožáci /Bídníci/ - prostředí trestanecké kolonie, chudinské čtvrti s prostitutkami a zločinci ... Hlavními postavami jsou uprchlý trestanec Jean Valjean [žán valžán] a jeho věčný pronásledovatel inspektor Javert [žavér]. Dělníci moře - román odehrávající se na malém ostrůvku v době Hugova exilu. Devadesát tři - doba jakobínské diktatury za velké francouzské revoluce a povstání protirepublikánských venkovanů 1793.

Alfred de Musset [mise] /1810-1857/

Zpověď dítěte svého věku - je manifestem a programem francouzského romantismu. Hlavní postavou románu je Oktáv, příslušník "zlaté mládeže", nevěří v nic a nikomu, po milostném zklamání odjíždí z Paříže na venkov. Hrdina má řadu autobiografických rysů autora, zvláště se zde odráží složitý Mussetův vztah s George Sandovou.

Alexandre Dumas st.[dima] /1802-1870/

 Autor nenáročných historických románů, sestavených z řetězu epizod, vynalézavých zápletek, hrdinové mají mimořádné schopnosti. Historické události jsou jen kulisou pro atraktivní dějové výjevy /pseudohistorické dílo/ : Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo ...

Alexandre Dumas ml. /1824-1895/

Dáma s kaméliemi - román, později zdramatizovaný - příběh okouzlující ženy, jež se nechává muži vydržovat, přesto je schopna velké oběti z lásky.

 

Itálie

Alessandro Manzoni [mancóni] /1785-1873/

Historický román Snoubenci - odehrává se v 17.stol. v Lombardii zbědované španělskou nadvládou /skrytá kritika habsburské nadvlády v autorově současnosti/, bídou a morem, přesto velká láska přes obrovské překážky dojde svého naplnění.

 

USA

Edgar Allan Poe [elen pou] /1809-1849/

Pro Evropu byl objeven francouzským básníkem Baudelairem [bodllérem].

Báseň Havran je odrazem utrpení básníkovy duše. Její vznik popsal ve Filozofii básnické skladby - básník prožívá žal nad smrtí milované dívky, slyší ťukání, otevře okno, do pokoje vkráčí havran a již nikdy básníka neopustí /viz rozbor básně v sešitě/.

Poe je tvůrcem detektivní a hororové povídky : detektivky - Ukradený dopis, Vraždy v ulici Morgue... Vytvořil postavu detektiva-amatéra Augusta Dupina [dipéna], který složité a záhadné případy řeší logickou úvahou a důkladným průzkumem místa činu. Horory - Maska červené smrti, Jáma a kyvadlo, Černý kocour, Zrádné srdce, Předčasný pohřeb ...

Po smrti své životní lásky trpí Poe trvalými depresemi, v jeho díle se objevuje téma všepronikající smrti, smrti jako cíle, kam je nutno dojít Pije, užívá opium, má halucinace. Začátkem října 1849 je nalezen v Baltimoru na ulici před hospodou.

Nathaniel Hawthorne [hósorn] /1804-1864/

Šarlatové písmeno - odehrává se v puritánské osadě v Americe v 17.stol. Zamýšlí se nad chápáním morálky z různých pohledů, je kritikem puritánské nesnášenlivosti a pokrytectví. Jeho dílo má alegoricko-symbolickou podobu.Na pozadí milostného příběhu kněze a cizoložné Hester ukazuje konflikt puritánské morálky s přirozenou lidskou mravností.

 

Rusko

Romantická literatura se vyvíjí v podmínkách samoděržaví /absolutistické carovy vlády s nelidskými poměry života nevolníků/, opírající se o vojsko, policejní špicly a úplatné úřednictvo.

Alexandr Sergejevič Puškin /1799-1837/

Vzdělaný šlechtic, znal několik jazyků, přátelil se s děkabristy /ruští vojenští, šlechtičtí revolucionáři, kteří se r.1825 neúspěšně pokusili připravit atentát na cara/. Za své politické básně a epigramy  byl poslán do vyhnanství na Kavkaz a na Krym. Zemřel v souboji.

V patnácti letech napsal báseň Můj portrét, v níž už se líčí jako nezkrotný a svobodymilovný mladík.

Psal romantické básnické povídky - poemy : Ruslan a Ludmila, Kavkazský zajatec, Cikáni, Měděný jezdec /socha Petra Velikého/.

Vrcholným dílem je romanticko-realistický román ve verších Evžen Oněgin - první "zbytečný člověk" v ruské literatuře. Kompozice je založena na protikladech : Petrohrad x zapadlá vesnice ; znuděný hejsek Oněgin x naivní lyrik Lenskij; uzavřená, citlivá, oduševnělá Taťána x povrchní Olga.

Jako prozaik založil Puškin tradici ruské povídky a novely : Piková dáma, Kapitánská dcerka ...

Drama : Boris Godunov /opera M.P.Musorgského/ - o bojarovi /ruský šlechtic/, který se stal carem.

Michail Jurjevič Lermontov /1814-1841/

Sloužil jako důstojník na Kavkaze, kterým byl zcela okouzlen, zemřel rovněž v souboji.

Poema Démon - zlo ve světě se rodí z bezmocnosti dobra. Démon symbolizuje zlo, zavržený bohem je odsouzen k věčné samotě, prokletí chce zlomit láskou k princezně Tamaře, jeho snaha skončí tragicky. Démon není satan, je to spíše hrdý duch, nespokojený, nešťastný, a proto zlý.

Hrdina naší doby - román s druhým "zbytečným člověkem" v ruské literatuře. Aristokrat Pečorin odmítá dělat kariéru a z vlastní vůle se stává společenským vyděděncem. Štěstí nenachází v lásce ani přátelství, je zaujat jen sám sebou.

 

Polsko

Romantismus splývá s osudem rozděleného národa /Polsko bylo rozděleno mezi Rusko, Rakousko a Prusko/, autoři dávají své dílo do služeb národního boje, většinou žijí v emigraci.

Adam Mickiewicz /1798-1855/

Narodil se v Litvě, byl ve vyhnanství v Rusku, kde se seznámil s Puškinem a děkabristy, pak žil v emigraci v Paříži, v době krymské války odešel do Turecka organizovat polské legie proti Rusům, ale onemocněl cholerou a zemřel.

Básnická povídka Konrád Wallenrod - hlavní hrdinou je Litevec, který se stane velmistrem řádu německých rytířů, aby nakonec sám sebe obětoval a pomstil svůj pokořený národ.

Epos Pan Tadeáš - příběh dvou znepřátelených rodů, které smíří láska dětí.

 

Slovensko

Ĺudovít Štúr /1815-1856/

Tvůrce slovenského spisovného jazyka, slovenský národní buditel.

Janko Kráľ /1822-1876/

Romantický, neklidný "máchovský" bouřlivák. Autor básnické skladby Zakliata panna vo Váhu a divný Janko - Janko se snaží vysvobodit zakletou dívku, ale sám zahyne.

Ján Botto /1829-1881/

Epos Smrť Jánošíkova je srovnáván s Máchovým Májem, ale je to báseň vlastenecká - lid oplakává svého hrdinu.