STŘEDOVĚKÉ PÍSEMNICTVÍ

  I. Evropská literatura  /5.- 15.stol./

Označení středověk se užívá pro lepší orientaci pro období od zániku západořímské říše r.476 do objevení Ameriky r.1492. V různých částech světa však vývoj  probíhal nerovnoměrně. Ideovým základem umění se stalo křesťanství. Vytvořily se  dvě oblasti křesťanského světa :

1. východní /byzantská/ s vlivy pozdní řecké vzdělanosti

2. západní /římská/ s vlivy vzdělanosti latinské.

Křesťanství poskytuje člověku představu o Bohu a posmrtném životě, ale také o uspořádání lidské společnosti, které je dáno Bohem, a tudíž je nezměnitelné. Člověk je naprosto závislý na boží vůli. Společnost je rozdělena na trojí lid : šlechtu, duchovenstvo a poddané. Centrem vzdělanosti jsou nejprve kláštery a chrámy nebo školy při nich, později univerzity /1. Bologna [boloňa] v Itálii 12.st., 2. Sorbonna v Paříži a 3. Oxford v Anglii ve 13.stol/.

1. umělecká etapa je období karolínské renesance - za vlády Karla Velikého /768-814/ - první románské stavby na území Francie a Německa

2. románské umění /zač.11. - pol.13.stol/ - staví se rotundy a baziliky, silné zdi, oblouková sdružená okna, zdobené portály; malby a sochy s náboženskými motivy, plošné, strnulé zobrazení

3. gotický sloh /pol.13-pol.15.stol/ - chrámy a katedrály, hrady; štíhlé vysoké věže, křížová klenba, lomený oblouk; v malbě a sochařství motiv madony a ukřižování.

Základním pramenem všech evropských literatur se stala bible. Středověký autor často nevytváří původní tvorbu, upravuje známé předlohy a doplňuje aktuální myšlenky. Proto se v různých literaturách objevují shodné náměty. Častým prostředkem vyjádření je alegorie - pro zdůraznění náboženských hodnot, jejichž nositelem je idealizovaný hrdina - světec nebo rytíř. Dále jsou to symboly - např.určitá vlastnost je vyjádřena barvou - např. bílá je nevinnost, červená láska, zelená věrnost atd.- a kontrast -  např Bůh x Ďábel, věčnost x pomíjivost...Vedle žánrů duchovních vznikají i žánry světské. Duchovní díla jsou většinou psána latinsky, světské texty se objevují v národních jazycích.

Duchovní literatura :

- epika - legendy /hrdinou je světec jako představitel křesťanské dokonalosti/

- lyrika - modlitby, písně

- drama - má náboženský ráz, vychází z evangelií, je zpracováno v liturgických /obřadních/ hrách a předváděno v kostele většinou v období Vánoc a Velikonoc

Světská literatura :

- epika - hrdinské písně a rytířské eposy, kroniky, letopisy

- lyrika - dvorská neboli kurtoazní /z franc. courtois [kurtua]=zdvořilý, dvorný/, milostná poezie. Jejím přednašečům říkáme v jižní Francii trubadúři, v sev. Francii truvéři, v Německu minnesängři [minesengři].Láska byla pojata jako milostná služba  - opěvoval se hlavně vztah k provdané ženě. Nejužívanějším žánrem byla pastorála /pastýřská milostná píseň/, epistola /milostný list/, album /svítáníčko/.

Nejstarší díla evropských literatur:

Beowulf - staroanglická hrdinská píseň asi z r. 1000, text se v ústním podání vyvíjel mezi lety 675-850 podle pověstí kolujících mezi germánskými kmeny, odehrává se v Dánsku a Švédsku, vychází z mytologie, ale prolíná se i s křesťanskými představami. 

Píseň o Cidovi - rytířský epos španělského středověkého písemnictví asi z r. 1140. Hrdina udatně bojuje za křesťanství, je věrným poddaným krále, starostlivým manželem a otcem. Jedná se o historickou osobnost 11.stol., Rodriga Diaze de Vivar, přezdívaného Cid /Pán/, který bojoval s Maury /Arabové na Pyrenejském poloostrově/. 

Píseň o Nibelunzích - německý hrdinský epos asi z let 1200-1210 vytvořený na základě severských, franských a burgundských pověstí. Nibelungové jsou mytické bytost, strážci pokladu, od 2.části eposu Burgundové, kterým poklad přinese zkázu.

Německá literatura ovlivňovala od 13.stol. i rozvoj česky psané tvorby. Na dvoře Václava IV. žili minnesängr Jindřich z Míšně /Heinrich von Miessen/ a Jan ze Žatce /Johannes von Saaz/, který je autorem alegorického filozofického sporu Oráč z Čech /asi z r. 1400/.

Pro severské literatury jsou typické ságy /prozaická vyprávění o králích nebo rodech na historickém základě/. Nejznámější je Edda ze 7-13.stol. - památka islandské literatury. Hrdinou je Sigurd /pod jménem Siegfried se vyskytuje v Písni o Nibelunzích/.

Z francouzské hrdinské epiky jsou známy chansons de geste [šanson d žest] /písně o činu/ - nejslavnější je Píseň o Rollandovi asi z r. 1100. Je součástí tzv. karolínského cyklu  spojeného postavou Karla Velikého. Dále je to Alexandreida z konce 12.stol. od Gautiera de Chatillon [goťijé d šatijon] /Qualter Castellionský/,  kde je Alexandr Veliký zpodobněn jako středověký rytíř.  Za parodii rytířského eposu je považován Román o Lišákovi ze 12.- 13.stol. - soubor básní s ústřední postavou lstivého Lišáka. Zvířecí království je alegorickým obrazem středověké společnosti. Román o Růži ze 13.stol. alegoricky vyjadřuje pocity zamilovanosti a satiricky zobrazuje dobu.

Do tzv.bretonského cyklu /z okruhu krále Artuše, který je postavou jak anglickou, tak severofrancouzskou/ patří i stará keltská pověst  Román o Tristanovi a Izoldě ze 12.- 13.stol.

V italské literatuře vznikla významná skladba duchovní lyriky  Píseň bratra Slunce z 1.pol.13.stol od Františka z Assisi [asizy] - sv.Františka, zakladatele františkánského řádu. O životě tohoto světce pojednává Legenda zlatá /Legenda aurea/ z r. 1260 od dominikánského mnicha Jacoba de Voragine. 

Ve slovanských literaturách se hrdinská epika objevuje  v ruském písemnictví - jsou to tzv.byliny /byl=rusky událost/ s hlavními postavami  bohatýrů /nejslavnější je Ilja Muromec/ - např. Slovo o pluku Igorově z konce 12.stol.

Mimoevropské literatury :

Perská literatura - Iljás bin Júsuf Nizámí /1141 - 1209/ - autor pětidílného epického cyklu Pětice. Jeden z pěti příběhů se nazývá Sedm obrazů - obsahuje alegorický příběh o přerodu lehkovážného muže v moudrého vladaře. Další nese název Iskandar-náme a vystupuje v něm idealizovaná postava Alexandra Makedonského

                          - Abúl Quásim Mansúr Firdausí /934-1025/ - autor hrdinského eposu Šáh-náme - o vývoji lidstva podle tehdejších perských představ.

Arabská literatura - je představována zábavnými texty nazvanými Tisíc a jedna noc /zapsáno ve 14.stol./ - vychází z indických a perských pramenů, byla doplněna i o příběhy z Iráku a Egypta. Je to tzv.rámcové vypravování spojené postavou krále a moudré Šahrazád

                            - nejvýznamnějším souborem arabských textů mytologického, právního a věroučného charakteru je Korán, kanonizovaný /prohlášený za zákon/ kolem r.650. Korán je biblí islámu - arabského náboženství založeného Mohamedem /zemřel r.632/.