SVĚTOVÁ PRÓZA 2.POL. 20.STOL.

 

 

 

1.      Reakce na válku

Spisovatelé východní Evropy měli pohled na válku politicky uvědomělý, válečná vyprávění se soustřeďovala na vrcholné a monumentální válečné scény, hrdinové líčeni černobíle. Rozhodující úloha ve válce se připisovala Rudé armádě.

Západní autoři vnesli do literatury nový pohled - soustředili se především na člověka degradovaného hrůzami války, rozbor psychiky jedince byl daleko působivější, psali dokonce satirické a humoristické válečné romány, které neútočí jen proti nepříteli, ale i do vlastních řad.

2.      Krize v mezilidských vztazích, existencialismus

Ztráta schopnosti komunikovat, pocity ohrožení, úzkosti, odcizení. Navazuje na předválečný vývoj, postihuje krizi v mezilidských vztazích

3.      Snaha distancovat se od „těch nahoře“

Tzn. od těch, kteří nebyli schopní zabránit válce, větší diferenciace obyvatelstva přináší snhu určitých skupin odlišit se, revoltovat, nerespektovat konvence /beatnici/

4.      K pochopení světa nepostačuje racionální přístup

Krize vědy a techniky, zneužití vědy, stává se hrozbou pro lidstvo, její rychlý vývoj lidé nestačí chápat, spisovatelé spojují realitu s fantazií, magičnem /magický realismus/

5.      Katastrofické vize vývoje světa

Vede k nim celková situace ve světě, neustálá hrozba nového válečného konfliktu, atomového výbuchu, ničení přírody

-      Uznává jen existenci jedince (nezajímá ho společnost jako celek)

-      Zabývá se člověkem v soudobém světě, vidí člověka opuštěného Bohem a sleduje jeho osamocení

-      Život člověka je starost, člověk je odsouzen ke svobodě

-      Svobodu si člověk uvědomuje ve vyhrocených a mezních životních situacích

-     Představitelé : Camus, Sartre

 

-      Vrací se k realistické tradici umění – pravdivé vylíčení poválečné Evropy

-      Soustřeďuje pozornost na každodenní život prostých lidí

-      Důraz na dokumentárnost a hodnověrnost

-      Kritický postoj ke skutečnosti

-     Z forem se nejvíce uplatňují memoáry a deníky

-     Představitelé :  Alberto Moravia; režiséři: Luchino Visconti, Vittorio de Sicca, Federico Fellini

 

Nejradikálnější směr odklonu od konzumní společnosti. Generační hnutí v USA v 50. letech, které se vzbouřilo proti americké poválečné společnosti. „Beat“ lze přeložit jako zbitý nebo unavený životem, ale také jako blažený. Beatnici se vysmívali tradičním hodnotám (bohatství, rodina, národní hrdost, loajalita), odmítali „dobré mravy“ a společenskou morálku, disciplínu. Jejich protest byl negativní,, ale nedokázali proti tomu postavit vlastní ideový program. Projevy:

1. Hledání vnitřní svobody vede k různým formám výstřednosti – šokující móda, nebo naopak zanedbaný zevnějšek

2. Snaha docílit extáze prostřednictvím jazzové hudby, tuláctví, rychlé jízdy autem, drog, alkoholu, sexuální nevázanosti

3. Vyznávání filozofií Dálného východu – zenbuddhismus (novodobý buddhismus)

Představitelé : Bukowski, Burroughs, Kerouac

Pokračovatelem beatníků v 60. letech bylo hnutí hippies – představitelé touhy po lásce, svobodě, odpůrci války ve Vietnamu

 

Rozhněvaní mladí muži

 

-   Obdoba amerických beatníků  ušitá na míru anglickému konzervatizmu. Literární skupina rebelující (nebo aspoň rozčarovaná) vůči společnosti, směřovala proti zavedenému pořádku, konvencím, její díla lze považovat za ostrou sociální kritiku

-   I přes svůj protest zůstávají autoři v rámci konvencí anglické společnosti, nedostávají se do extrémů jako beatnici (žádné toulání, drogy, zanedbaný zevnějšek)

-   Většinu knih spojuje jeden motiv: mladý hrdina, čerstvý absolvent univerzity, nemá chuť budovat kariéru ve společnosti, protestuje proti pohodlnosti, pokrytectví a falešné morálce. Nakonec ovšem se společností splyne – dostane se nahoru po společenském žebříčku díky svazku s dívkou z vyšších kruhů. Autoři do knih vnášejí hovorový jazyk ulice, úřadů a moderní rodiny

PŘEDSTAVITELÉ: Amis, Osborne, Braine

 

-  Nazýván též antiromán, odmítá souvislý děj a hlavní postavy. Skutečnost je redukována na popis věcí a jevů bez souvislosti a časové posloupnosti. Situace je nahlížena z různých úhlů prostřednictvím postav, chybí vypravěč. Postavy jsou bez psychické motivace, většinou nemají jména /on, ona/

- Často detektivní motiv, pátrání

-  Experimentování s jazykem

Představitelé : Robbe- Grillet, Sarrautová

 

-   Absurdita je pocit bezmocného člověka, že lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení

-   Neustálé pocity úzkosti

-   Bez psychologické motivace postav, nemá smysl hledat logiku v rozhovorech, jazyk ztrácí sdělovací funkci

-   Za praotce absurdního dramatu považován Francouz Alfred Jarry (Král Ubu), mezi válkami Kafka

 Představitelé : S. Beckett, E. Ionesco, E.Albee, V.Havel

 

-   Rozvíjel se v zemích, kde je silná tradice mytologie či lid.slovesnosti : Střední a Jižní Amerika (Kolumbie, Argentina, Kuba, Brazílie) ale i Rusko, kavkazské země

-   Prolínání dvou světů: reálného a magického, mytologického, snového, fantazie

-   Během vyprávění jen těžko postřehneme hranice těchto světů

-   Reálné jevy vypadají zvláštně, nepřirozeně, zatímco ty magické jsou přijímány s naprostou samozřejmostí

Představitelé : Márquez, Ajtmatov, /před válkou Bulgakov/

 

-   Reakce proti moderním literárním směrům, které již neměly člověku co říct. Negativní postoj k experimentování

-   Snaží se dokázat, že čím dokonalejší je vědecké poznání, tím více se vzdaluje od současného člověka. Zatímco v 19. a na počátku 20. stol. přinášela věda člověku pocit hrdosti a sebevědomí, dnešní vědecké poznatky člověka spíše ponižují svou nepřístupnou nepochopitelností

-   Kniha by měla promlouvat i k méně náročnému masovému čtenáři, měla by spojovat odlišné stylové prvky a žánrové postupy (odborné, detektivní, historické, filozofické, sociologické, publicistické), má skon k mystifikaci a umožňuje velké množství interpretací

-   Rysy postmodernismu rozebírá ve svých úvahách o románu český představitel tohoto směru Milan Kundera – L’art du roman (Umění románu), 1986

Představitelé : Eco, Vonnegut, Nabokov,W. Allen 

 

Americká próza:

Příchod mnoha autorů z Evropy i odjinud v době fašismu a války obohatil americkou literaturu o nové kulturní tradice a hodnoty = multikulturnost. V 60. letech se do nebývalé šířky rozvinula i literatura židovská a afroamerická.

 

Mezi dokumentárností a fikcí

V čase válečném i poválečném nemohl Ameriku minout existencialismus – filozofie úzkosti, absurdity, svobody jedince v odcizeném světě plném zla a násilí. Toto téma američtí autoři zobrazují drsným psychologickým realismem, beletristickou žurnalistikou, románem faktu.

Velikost poválečných amerických prozaiků je v tom, že nezavírají oči před krutou skutečností, realitu znají z osobní zkušenosti (zážitky z války, rasová a jiná diskriminace u autorů židovského původu, Afroameričanů, homosexuálů aj.) nebo ze žurnalistické praxe – autoři se tedy pohybují na pomezí dokumentu, reportáže a fiktivní prózy.

 

Norman Mailer [normen mejlr] (1923-2007) – bývá označován za nejlepšího amerického novináře a spisovatele.

Armády noci (1968) – román, typické dílo výše zmíněného stylu, zachytil zde své osobní zážitky z roku 1967, kdy byl zatčen na schodech Pentagonu jako účastník masové demonstrace proti válce ve Vietnamu.

Katova píseň (1979) – označil ji jako „dokumentární román“, jeho nejrozsáhlejší dílo. Shromáždil zde tisíce stran rozhovorů, prostudoval dokumenty, aby reportážní formou zachytil životní osudy dvounásobného vraha Garyho Gilmora, člověka odsouzeného 1976 k smrti. Devět měsíců mezi rozsudkem a popravou využil Mailer k rozhovorům s tímto člověkem. Garry chladnokrevně, jen aby si vylil zlost, zabil 2 lidi, byl odsouzen k smrti, nežádal milost, chtěl zemřít, přesto se různé organizace a jedinci ve snaze o zviditelnění pokoušeli proti trestu bojovat, ale k popravě po několika měsících došlo.

Nazí a mrtví (1948) – prozaický debut, jeho nejslavnější válečný román. Těžil z osobních zážitků z bojů v Tichomoří za 2.sv.války. Až naturalisticky zachycuje krutosti války a chování jednotlivců v ní (zvláště boje s Japonci v džungli). V obecné rovině je to román o ponižování člověka, o útoku na jeho svobodu, o zneužívání moci jednotlivci ve vojenském systému. Pro řadu z nich byla válka možností k rychlé kariéře, zbohatnutí, realizací touhy manipulovat s lidmi.

Americký sen (1965) – hlavní hrdina Steven, bývalý kongresman, hrdina 2.sv.války, v životě nepříliš úspěšný, nenávidí svou ženu, která ho jednoho dne vyprovokuje tak, že ji zabije. Vyhodí ji z okna, aby to vypadalo jako sebevražda, necítí se provinile, policie ho neusvědčí. Seznámí se s barovou tanečnicí Cherry, do které se opravdu zamiluje. Cherry je ale zabita bývalým přítelem. Autor řeší problematiku kariérismu, nevěry, která se stává společenskou normou, sexu jako prostředku ke kariéře. Přežívá jen nejsilnější, který se neštítí prodat sám sebe bez ohledu na morální hlediska.

 

Joseph Heller (1923 – 1999) – americký židovský prozaik

Hlava XXII (1961) – debut, který ho ihned proslavil. Inspirací mu byla vlastní služba u letectva za 2.sv.války. Ani on se nevyhýbá drastickým scénám při zobrazování nesmyslnosti a krutosti války a válečným projevům kariérismu. Navíc zobrazil velmi názorně válku jako velký byznys. Realitu ukazoval jako absurdní – z pohledu obyčejných jedinců bezvýchodnou. Absurdita je už v názvu románu – s odkazem na neexistující Hlavu XXII ve vojenském řádu velitelé neustále zvyšují pilotům počet startů. Východisko nalezl hlavní hrdina pilot Yossarian v groteskních, absurdních činech (např. odmítl nosit uniformu a chodil nahý, chtěl dezertovat v gumovém člunu a přeplout ze Středozemního moře do Švédska). Román bývá přirovnáván k Haškovu Švejkovi – dva největší groteskně humorné válečné romány.

Bůh ví – vyvrcholení Hellerovy prozaické tvorby. Apokryfní příběh biblického židovského krále Davida. Odhalil touhu po moci a způsoby (velmi kruté a cynické), jak si tuto moc nad lidmi udržet. Apokryf = vymyšlený příběh o skutečné historické osobě.

 

Ken Kesey [kesi](1935)

Vyhoďme ho z kola ven (1963) – román o konfliktu jedince s institucionální mocí. V 60. letech světový bestseller. V doslovném překladu Přelet nad kukaččím hnízdem /pod tímto názvem natočil film M. Forman (1975), v hlavní roli Jack Nicholson. Autor jej umístil do blázince – „dokonale seřízeného stroje“ na likvidaci individuální odlišnosti jedinců. Příběh postavil na konfliktu živelného, svobodymilovného, žádné autoritě se nepodřizujícího irského rebela Mc Murphyho a Velké sestry, reprezentantky americké civilizace a jejích represivních institucí. Ta si nárokuje právo neomezeně rozhodovat o osudech lidí, omezovat jejich projevy až po zmrzačení operačními zákroky, po nichž se ze vzpurných jedinců stávající vegetující lidské trosky. Nemůže se smířit s tím, že Mc Murphy vrací chovancům psychiatrické léčebny alespoň na chvíli sebevědomí a svobodu. „Vítězem“ tohoto střetnutí se stává indián Bromden (vypravěč), který triumf Velké sestry znemožní tím, že po operaci usmrtí trosku Mc Murphyho a utíká na svobodná území svých předků.

Jižanští autoři

Cynické bezpráví páchané na příslušnících jiných etnik. 

William Styron [stajren]/1925/

Sophiina volba (1979) – částečné dílo publicistické beletrie. Styron čerpal z deníků velitele nacistického koncentračního tábora Osvětim Rudolfa Hesse, sám Osvětim navštívil a román psal podle skutečných osudů polské dívky (ne Židovky), s níž se po válce setkal v USA. Volbou byla pro Sofii situace, kdy se musela v Osvětimi rozhodnout, které dítě pošle na smrt a které zlstane naživu. Koncentrák přežije, ale s psychickou zátěží se nikdy nevyrovná. K jejímu osudu přikomponoval Styron  postavu jejího židovského přítele Nathana, který je schizofrenik závislý na drogách. Oba se svou bouřlivou láskou snaží překlenou problémy. Chtěl zvýraznit jejich až živočišnou touhu žít naplno a odreagovat si takto svá traumata. Příběh končí společnou sebevraždou, neboť se vzpomínkami na hrůzy a pocitem provinění nelze žít. Třetí postavou je začínající spisovatel z amerického jihu Stingo – ten vnáší do románu problém viny, srovnává provinění nacistů vůči židům s proviněním Američanů vůči černochům. „Řekněte mi, kde byl v Osvětimi Bůh?“ – „Kde byl člověk?“ 

 

James Baldwin (1924 – 1987) [bóldvin]

 Zabývá se černošskou tématikou, hodně se v jeho textech projevuje černošská hudební tradice (blues, ragtime), působí na něj i magický realismus. Vyrůstal v černošské čtvrti Harlemu, ve stínu bohatého Manhattanu. Jeho otčím byl fanatický protestantský kazatel, jeho názory, že Bůh je nemilosrdný a krutý pán, Baldwina velmi ovlivnily, zvláště jeho kazatelská rétorika. Baldwin byl v 60. letech známým černošským aktivistou, proslavil se romány:

Jdi a hlásej to z vrchů (1953)

Beale Street blues (1974) – tragický milostný příběh, v němž láska dvou mladých lidí nemůže končit dobře ve společnosti plné rasismu a násilí. Příběh čtrnáctiletého černošského chlapce z Harlemu. Autor si všímá hlavně rasové nesnášenlivosti, atmosféry strachu, vzájemných odplat za příkoří, sociálních problémů, které vedou k alkoholismu a hazardu, poměrů v amerických věznicích. Významné místo zde má černošské náboženství jako jediná oblast, kde mohou američtí černoši svobodně promlouvat se svými spoluobčany. Retrospektivní pasáže nás zavádějí až do období otrokářství.

 

Alex Haley [heli](1922)

Kořeny: sága jedné americké rodiny (1976) – opírá se o ověřená fakta, ale je literární fikcí. Haley pátral v archivech po pravlasti svých předků a napsal monumentální historickou fresku o jejich strastiplné cestě z afrického Mali do Ameriky. Kniha se stala světovým bestsellerem, i když se pravicový tisk pokoušel autora skandalizovat.

Život Malcolma X (1959) – hrdinou je vůdce černých muslimů v USA, zakladatel Organizace afro-americké jednoty, zavražděný těsně před vydáním Haleyho románu.

 

Edgar Lawrence Doctorow (1931) – autor historizující fikce = spíš než historická věrnost ji charakterizuje aktualizace dějin.

Ragtime (1975) – děj se odehrává na počátku 20. stol., v době míšení ras a kultur v USA. Líčí tragédii vzdělaného, kultivovaného Američana černé pleti, ragtimového pianisty, způsobenou střetem s primitivní rasistickou společností. Ragtime jako výrazný černošský styl zvýraznil užitím krátkých vět, filmového střihu a montáže. 1981 knihu zfilmoval M. Forman.

 

Toni Morrisonová (1931) – Nobelova cena 1993.

Milovaná (1987) – lyrizovaná románová balada, námět nalezla v novinové zprávě z roku 1855. Tragický příběh ženy uprchlé z otroctví, která se rozhodne zabít své děti, aby je ušetřila údělu otroků. Je to magický, silně emocionální příběh, složený střídavě z vyprávění matky vražedkyně, jejích dcer (Denver a Milované) a dalších postav, o obrovské krutosti bílých otrokářů.

Jazz – i zde uplatnila metodu vícehlasého vypravování v tragickém příběhu mladých černošských manželů, kteří si po příchodu do města nevědí rady s nabytou svobodou.

 

Saul Bellow (1915)

Syn židovských přistěhovalců z Ruska, žil v Chicagu, které ho velmi ovlivnilo, zvláště svou etnickou různorodostí. Duchovní oporu hledal v tradicích židovské a ruské kultury. Bellow hledá především odpověď na otázku, jak porozumět svému vlastnímu životu, kdo je, čím je utvářen… Hrdinové jeho románů mají mnoho autorových autobiografických rysů:

Dobrodružství Augieho Marche (1953)

Herzog (1964)

 

Vladimir Nabokov (1899 – 1977)

Po dvacetiletém bloudění Evropou zakotvil 1940 na 20 let v USA. Literární experimentátor: nezajímá ho sociologie, morálka, politika, ekonomie. V románech podle něj nemáme hledat skutečný život, literatura je smyšlenka.

Lolita – jeho nejslavnější román, vzbudil velké rozhořčení u moralistů, byl hodnocen jako pornografie. V USA nemohl vyjít, proto jej autor publikoval nejprve 1955 ve Francii, v USA až 1958. Někteří čtenáři složitou uměleckou strukturu románu zredukovali na vulgární obsah – vztah otčíma k dvanáctileté vyženěné dceři, „nymfičce“ Lolitě. V Nabokově podání je příběh ironickým zesměšněním, parodií Freudovy psychoanalýzy a oidipovského komplexu, parodie vášně, žárlivosti… Děj se odehrává v USA na počátku 50. let. Román je zpovědí postavy, která napsala knihu o svém činu. Vypravěčem je univerzitní profesor a spisovatel Hambert, poznamenaný vášní pro nezletilá děvčata. Po nezdařeném manželství přednáší francouzskou literaturu a ubytuje se u ženy, která má dvanáctiletou dceru Lolitu. Ožení se se ženou, protože chce být Lolitě nablízku, píše si deník, který ale žena objeví, a v rozčílení vběhne pod auto. Hambert vyzvedne Lolitu, která je na táboře, a vydává se s ní na cestu po USA. Lolita se chová velmi vyzývavě, začne se s ním nudit, onemocní a z nemocnice uteče s dramatikem Quiltym. Humbert ji nachází po 5 letech, kdy už je vdaná za jiného muže a čeká dítě. Humberta definitivně odmítá, ten vyhledá Quiltyho a zastřelí ho. Příběh končí smrtí Humberta ve vězení a Lolity při porodu.

 

Science-fiction

Rozvoj vědy a techniky vedoucí k materializaci života, k mnoha bojovým akcím americké armády mimo území USA a pronikání do vesmíru, podnítil rozvoj vědecko-fantastické literatury. Lety do vesmíru, umělá inteligence, obliba válčení, dobývání nových prostor, vytlačování duchovnosti a literární kultury z životního stylu se staly tématy základních děl tohoto žánru v americké i světové literatuře. 

Ray Douglas Bradbury (1920)

 Marťanská kronika (1950) – konfrontuje krásný svět marťanský a svět pozemšťanů s jeho dobyvatelskými snahami, touhou po moci, likvidací kultury a zneužitím techniky, které vede ke zničení lidstva a planety Země atomovou válkou.

451 stupňů Fahrenheita (1953) – kritizuje lidstvo za pálení knih (název označuje teplotu, při níž hoří papír), omezování svobody člověka a jeho práva na vlastní názor, soukromí… Mechaničtí ohaři vyhledávají knihy a hasičská komanda je pálí, protože literatura je považována za nebezpečnou a zbytečnou. Autor líčí společnost, kde je omezována svoboda člověka, právo na názor a soukromí – televizní stěny kontrolují člověka (stejný prvek jako v Orwelovi – 1984). 

V poslední třetině 20. stol. probíhá děj sci-fi v prostoru vytvořeném počítačem, v umělé krajině, hrdiny jsou kyborgové (mechanismus se propojuje s živým organismem, např. robot s lidským mozkem)

 

Odklon od konzumní společnosti

Autoři ukazují duchovní a citovou prázdnotu, morální pokrytectví, odcizenost mezi lidmi. Jiní spisovatelé hledají nové hodnoty v orientálních filozofiích (buddhismu) a uvolněné představivosti (mnohdy jí dosahovali pomocí drog). Tito autoři mluví otevřeně o sexu (včetně homosexuálního), alkoholovém a drogovém opojení z vlastní zkušenosti. 

William Saroyan (1908 – 1981)

 Jeho předkové přišli do USA z Arménie.

Odvážný muž na létající hrazdě (1934) – povídková kniha, jeho prvotina, která ho proslavila.

Lidská komedie (1943) –o životních osudech prostých Američanů v době 2. sv.války,převažuje v ní důvěra v člověka, jeho dobrotu a mravní kvality.

Tati, tobě přeskočilo (1957) – mozaika 63 krátkých rozhovorů otce s desetiletým synem, který je vypravěčem a komentátorem veškerého dění.

Tracyho tygr (1951) – konfrontace dvou světů – reálného a snového.

Saroyanovy knihy nelze přiřadit k literárním žánrům, protože se autor neřídil žádnými pravidly psaní.

 

Jerome David Salinger (1919)

Kdo chytá v žitě (1951) – mimořádně úspěšný román, jeho základem je napětí mezi pokrytectvím a odcizeností rodičů a dospělých vůbec a mezi vnitřními zmatky mladých lidí, jejich touhou po sblížení a přátelství. Upřímnost výpovědi je posílena i spontánní, nespisovnou mluvou protagonisty románu, neúspěšného studenta Holdena, mimořádně citlivého šestnáctiletého mladíka.

 

John Updike (1932-2009)

 Velmi kriticky vidí Američany středních vrstev, zvláště rodinu, manželské vztahy. Je kronikářem všedního života průměrného Američana 50. – 70. let, kronikářem rozkladu „amerického snu“. Hrdinou jeho „seriálu“ samostatných románů je Harry přezdívaný Králík (pro umění kličkovat v životě stejně jako při baseballu), např.:

Králíku, utíkej (1960), Králík se vrací (1971), Králík je bohatý (1981)

Čtenářsky oblíbené jsou i další romány:

Kentaur (1963), Chceš si mě vzít? (1976), Čarodějky z Eastwicku /muzikál v Měst.divadle Brno/

 

Nejradikálnější směr odklonu od konzumní společnosti je hnutí beat generation :

Jack Kerouac (1922 – 1969)

Na cestě – román, který se stal biblí beatníků. Napsal ho na počátku 50. let, ale žádné nakladatelství ho nepřijalo. Vyšel až 1957, ale kritika ho odmítla. Kerouac ho vyťukal na stroji bez interpunkce a rozdělení do odstavců metodou automatického záznamu zážitků, postřehů, názorů, rozhovorů z cesty po USA, kterou podnikl s přítelem Naelem Cassadym. Toto jejich toulání, život na cestě a potloukání se odpovídá právě beatnickému hnutí. Román (ale spíš básnická reportáž ze silnice) byl hotov za 3 týdny.

Kerouac (vesměs pod vlivem drog) napsal i jiné cestopisné prózy, např. Dharmoví tuláci, Osamělý poutník

 

William Seward Burroughs [barous] /1914- 97)

Zobrazuje svůj vnitřní svět skládáním reálných, ale hlavně halucinačních a snových obrazů. Drogovou závislost a homosexualitu převedl do literatury a stal se nejskandálnějším autorem tohoto období. Nešťastnou náhodou zastřelil svou ženu,když si s ní hrál na Viléma Tella.

Feťák,  Nahý oběd, Teplouš

 

Charles Bukowski (1921 – 1994)

 Jeho dílo má také podobné autobiografické rysy. Hlavní postavou jeho próz je spisovatel Chinaski (autor sám). Autor je velmi otevřený a cynický, vyžaduje pouze určitý typ čtenáře.

Všechny řitě světa i ta má – povídky, Hollywood – autobiografický román.

 

Henry Miller (1891 – 1980)

Byl vlastně předchůdcem beatníků, protože odvážnými romány s líčením sexuálních styků pobuřoval americkou společnost už ve 30. letech. V mnoha zemích byly jeho práce zakázány, např.:  Obratník Raka,  trilogie: Sexus, Nexus, Plexus.

 

Postmodernismus

Kurt Vonnegut (1922)

Groteska aneb Už nikdy sami! (1976) – román, vypráví o starém muži, který v ruinách Manhattanu píše svou autobiografii. Je to groteskní obžaloba egoismu a individualismu, který rozvrátí celou planetu, neboť promění život na neustálý koloběh honby za penězi a mocí. Hrdiny románu jsou zrůdně geniální sourozenci, z nichž egoismus učiní idioty.

Snídaně šampiónů (1972) – jakási forma komiksu nebo obrázkového magazínu, montáž volně propojených krátkých kapitol.

Jatka č. 5 – propojuje současný život se vzpomínkami na 2.sv. válku / zvl.nálet na Drážďany/ a s fantastickými vizemi budoucnosti (unesen na jinou planetu).
 

John Irving (1942)

Svět podle Garpa (1978) – typicky postmodernistický román. Garp je spisovatel, stejně jako jeho matka. Jejich texty jsou součástí románu. Životopis matky „Sexuálně podezřelá“ rozpoutá vlnu feministického hnutí a způsobí nepřímo (a ironicky) Garpovu smrt. Garp píše román „Svět podle Bensenhavera“, v němž s neobyčejnou až naturalistickou detailností a sugestivitou popisuje příběh znásilnění a zavraždění násilníka. Irvingův román se zabývá problémem, jak psát o sexu (včetně bisexuality a transsexuality), o násilí, vraždách, aby to nebyla pornografie nebo laciný krvák, ale seriózní literatura.

Irving má výjimečný vypravěčský dar a smysl pro kombinaci reálna a fantazie. Další romány:

Hotel New Hampshire –rodinná sága Berryů od konce 30. let do konce 20. století. Otec Winslow žije neustále budoucností a sní o hotelu. Se svou ženou Marry má 5 dětí: Frank je homosexuál, Franny a John přožívají incestní vztah, Lili v 8 letech přestala růst a stala se z ní spisovatelka, Egg je nahluchlý a později umírá s matkou při leteckém neštěstí. Důležitou roli zde hrají i zvířata: medvěd Baron, vycpaný retrívr Truchlík a medvědice Suzie, což je ale převlečená dívka, která se stará o slepého Windslowova přítele Freuda (ten má hotel ve Vídni, kde rodina nějakou dobu pobývá), chrání prostitutky, sama byla kdysi znásilněna. Děti nakocen splní Windslowovi jeho životní sen – postaví hotel a úspěšně předstírají, že prosperuje.

Pravidla moštárny - podle románu natočen velmi úspěšný film, hlavními postavami jsou lékař, který chudým matkám umožňuje potrat nebo tajný porod a stará se následně o nechtěné děti, a jedno z těchto dětí - chlapec, který se po mnoha životních peripetiích stává jeho nástupcem.

Čtvrtá ruka – Patrick je moderátor a zpravodaj newyorské televize. Je slavný a úspěšný. Při jedné z reportáží v Indii přijde v přímém přenosu o levou ruku (utrhne mu ji lev). Odborník na transplantace dr. Zajac se o jeho případ zajímá a čekají na vhodného dárce. Ozývá se jim paní Doris a nabízí jim ruku manžela Otty, i když je živ a zdráv (potřebují peníze). Při nešťastné nehodě v autě Otta zemře a transplantace může být provedena pod podmínkou, že Doris bude mít k ruce kdykoliv přístup. Nakonec si od Patricka vyžádá i dítě. Narodí se jim Ottík. Patrick radikálně mění svůj život, stává se lepším a spořádanějším. Do Doris se zamiluje. Ruka mu odumírá, musí být amputována. Patrick odchází z redakce, aby žil se svou rodinou.

 

John Kennedy Toole (1939 – 1969)

Spolčení hlupců – vzniklo v 60. letech, v 80. letech postmodernistický bestseller. Výsměšné podobenství amerického způsobu života.

 

Někdy jsou k postmodernistům řazeni i Nabokov a režisér Woody Allen (filmy: Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se zeptat; Láska a smrt; povídky Vedlejší příznaky).

 

Další představitelé americké prózy

Robert Fulghum – americký humorista s osobitým pohledem na svět.

Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce

Už hořela, když jsem do ní lehal

 

Ira Levin

Představitel sugestivního psychologického románu s hororovými prvky, tzv. mystery story. Jeho příběhy se přitom odehrávají v obyčejných činžovních domech v New Yorku, jako by chtěl zdůraznit drtivou atmosféru a stavy deprese vznikající v tomto kamenném bludišti.

Rosemary má děťátko - manželský pár se dostane pod vliv satanistů a žena porodí potomka ďáblovi

Stepfordské paničky - manželé se přistěhují do města, kde jsou ženy poslušnými a vzornými doplňky svých úspěšných mužů, žena po čase zjišťuje, že jsou to robotky, které pouze nosí podobu zavražděných žen, a že ji čeká stejný osud.

 

Betty Mac Donaldová

Spisovatelka ironických, humorných vyprávění, nepostrádajících inteligenci a chytrost : Vejce a já,  Co život dal (a vzal)

 

Anton Myrer

Jeden z nejčtenějších amerických autorů se schopností vtáhnout čtenáře do příběhu.

Poslední kabriolet – přibližuje Ameriku těsně před 2.svět.válkou. Hrdina pak během války vzpomíná na tuto zdánlivě bezstarostnou dobu.

Velká válka – válečný román. 

 

Irving Shaw

Mladí lvi –  jeden z nejpůsobivějších románů o 2.sv.válce, pohled na úlohu vojáka a hodnocení války z obou stran fronty. Michal pracuje u filmu, Noe je chudý židovský mladík, který se před odchodem na vojnu oženil, Kristián je lyžařský instruktor v Alpách, bere válku jako nevyhnutelné zlo, je s ní smířený. Seznamujeme se s osudy všech tří hrdinů, s jejich životem na frontě, a když se válka chýlí ke konci, jejich osudy se střetnou. Kristián Noema zastřelí, Michal pak zabije Kristiána. Nesmyslnost války a zbytečné lidské oběti jsou nabíledni.

Chléb na vodách – život průměrné americké rodiny.

Tomu dala, tomu víc – životní osudy tří sourozenců z chudé americké rodiny, kteří se snaží zajistit si lepší život.

 

Představitelé katastrofických dobrodružných (akčních) románů:

Arthur Hailey :  Letiště, Kola, Hotel

 

Dvojice autorů Scortia + Robinson :  Prométheus v plamenech – filmově zpracováno jako Skleněné peklo.

 

 

 

Magický realismus

Gabriel García Márquez (1928) – NC 1982, kolumbijský prozaik. Píše o tom nedůležitějším – lásce, samotě a smrti.

Sto roků samoty (1967) – jeho největší román. Na osudech 6 generací rodiny Buendíů zachytil imaginární „dějiny“ Kolumbie i celé Latinské Ameriky. Dějištěm je fiktivní městečko Macondo, v němž se zrcadlí celý svět. Román nemá souvislý děj, tvoří ho mozaika epizod, v nichž se představuje obrovské množství postav v mumraji života a smrti, milování a umírání. Dějiny města a rodiny jsou obrovským chaosem, v němž je každý sám. Je to román-mýtus o věčném koloběhu vznikání a zanikání života a smrti na Zemi. Zázračné a nereálné skutečnosti jsou ovšem podávány za samozřejmé /některé postavy žijí stovky let, z domu neustále vytéká krev zavražděného.../, každodenní, kdežto prosté jevy jsou považovány za fantastické (led, vlak…).

Láska za časů cholery (1986) – láska je jedna z nejdůležitějších hodnot, hrdina románu čeká na její naplnění až do 76 let. Pointa však není jednoznačná – je či není na tomto světě láska?

Kronika ohlášené smrti (1981) – novela o lásce, smrti a cti – zneuctění je třeba trestat smrtí. Dějištěm je přístavní městečko v Kolumbii, kde očekávají příjezd biskupa. Den předtím se koná svatba bohatého San Romana s Angelou Vicariovou. Velkolepá svatba skončila katastrofou o svatební noci, kdy ženich zjistil, že Angela není panna, a vrátil ji rodičům. Angelinini bratři Pedro a Pablo se rozhodnou pomstít její čest – zabít svůdce. Angela označila Santiaga Nazara (nevíme,jestli pravdivě). Bratři se chystají k vraždě, celé městečko o tom ví, ale nikdo Santiaga nevaruje. Vlastní matka mu přibouchne dveře v domnění, že syn je v bezpečí doma. Santiago umírá, bratři jdou na 3 roky do vězení.

O lásce a jiných běsech – příběh se odehrává koncem 18. století v kolumbijském městečku. Hlavní postavou je dvanáctiletá dcera markýze Sierra María. Matka ji nenávidí, otec se o ni nestará a dítě vyrůstá na dvoře s černými otroky. Ve dvanácti letech ji kousne vzteklý pes. Nemoc se neprojeví, ale otec ji donutí podstoupit léčbu (dívka je vzteklá a vzpurná odjakživa). Na radu biskupa je dívka zavřena v katolickém klášteře a otec Cayetano Delaura z ní má vymýtit ďábla. Dívku si oblíbí a je jí úplně posedlý. Ta ho ale jen ponižuje a ubližuje mu. Pak mu začne důvěřovat a plánují útěk. Delaura se ale biskupovi ke všemu přizná a musí si odpykat trest jako ošetřovatel malomocných. 
 

 

Další představitelé magického realismu:

Jorge Luis Borges [borches]  – argentinský prozaik. 

Alejo Carpentier – Kuba.

Bulgakov, Ajtmanov – SSSR

 

 

 

„Rozhněvaní mladí muži“ 

John Braine (1922 – 1986)

 Jeho hlavní hrdina pochází z nižší společenské vrstvy, využije sexu jako „výtahu“ mezi smetánku – okouzlí dceru bohatého podnikatele a přižení se :

Místo nahoře – Joe Lampton se přestěhuje do bohaté čtvrti. Pracuje jako účetní a sní o tom, že jednou bude boháč. Seznámí se s o pět let starší vdanou Alicí a postupně se do sebe zamilují. Joe přesto udržuje vztah se Zuzanou, která je dívkou z velmi bohaté rodiny. Pod vlivem přátel i vlastní touhy po kariéře Alici opouští, Zuzana čeká dítě a chystají svatbu. Jeho sen naruší zpráva o Alicině smrti – opila se a zabila v autě. Joe má obrovské výčitky svědomí, ale přátelé ho ujišťují, že takhle je to vlastně lepší.

Život nahoře

 

Alan Sillintoe (1928)

Jeho hrdinové se anarchisticky bouří proti autoritě a otupující dřině, ale jejich ideálem je pouze sobecky si užít života:

 V sobotu večer a v neděli ráno, Osamělost přespolního běžce

 

Kingsley Amis (1922 – 1995)

Šťastný Jim – kultovní univerzitní román generace 50. let. Je to satirická komedie z prostředí cambridgeské univerzity. Tzv. rozhněvaní mladí muži zde představují rozčarované intelektuály středních vrstev. James Dixon je na zkušební dobu lektorem dějepisu. Na večírku u svého nadřízeného Welche se opije a v pokoji propálí cigaretou přikrývky a koberce. Vztah s přítelkyní Margaretou je spíše ubíjející, o to sympatičtější je mu Christina, která má být ovšem budoucí Welchovou snachou. Problémy vrcholí Jimovou přednáškou, před kterou se napije na kuráž. Pak bezděky napodobuje Welche i rektora. Z univerzity je propuštěn, najde si práci v Londýně a začíná žít s Christinou. 

K postatě univerzitního románu patří trapné až skandální situace, konflikty hrdiny (učitele) s vedením ústavu, s kolegy a zejména kolegyněmi. Dochází k výměně profesorů mezi univerzitami, tím ke střetu různých vědeckých a výchovných postojů, nedílnou součástí jsou motivy eroticko-sexuální (výměna nejen univerzit, ale i manželek…). 

Světově nejproslulejší autoři vedle Amise jsou vysokoškolští profesoři: 

Malcolm Bradbury (1932) - Cesta na západ,  David Lodge (1935) - Hostující profesoři, Svět je malý

 

Existenciální humanismus

Graham Green (1904 – 1991) 

Velmi ho zajímaly otázky politické i náboženské, jeho konkrétní postavy jsou však vždy lidé chybující, „hřešící“, diskutující, kteří hledají místo ve složitém světě, v němž se ušlechtilé ideály nedaří realizovat.

Monsignore Quijote (1982) – nekonformní kněz Quijote brání čistotu víry proti církevní komercializaci, při zatýkání je zraněn a umírá.

Moc a sláva (1940) – „hříšný“ kněz je zastřelen idealistickým revolucionářem – policistou.

Konec dobrodružství (1951) – svár lásky k Bohu s láskou světskou, mimomanželskou. Tento vnitřní konflikt dovede hrdinu až k nenávisti k Bohu.

Greenovy romány jsou plné napětí, konfliktu dobra a zla, ctnosti a hříchu, otázek sociálních, morálních, špionážních atd. Mnoho knih se odehrává v prostředí francouzské Indočíny, v Africe - důsledek častého cestování (Green byl novinář),  účasti v občanské válce ve Španělsku, 2.sv.válce, válce ve Vietnamu atd. Např.:

Tichý Američan, Ministerstvo strachu, Náš člověk v Havaně, Revolver na prodej – jde o detektivní příběh s prvky politické špionáže, do kterého jsou zasazeny životní osudy jednotlivých postav.

 

William Golding (1911 – 1993) – „Optimistický pesimista“, NC 1983.

Pán much (1954) – jeho první román, který ho proslavil. 1963 zfilmováno. Filozoficko-alegorický román ukazující „nahého“ člověka zbaveného všech civilizačních vymožeností. Autor k tomu zvolil tradiční žánr anglické literatury – dobrodružný chlapecký román a robinsonovský námět v kombinaci s vědecko-fantastickými prvky. Po výbuchu atomové bomby nad Británií se dostane skupina chlapců ve věku 8 – 12 let na pustý ostrov. Pod vedením rozumného a obětavého Ralfa se snaží o přežití. Časem se proti Ralfovi postaví panovačný Jack, strhne většinu chlapců na svou stranu, začínají lovit prasata, jsou omámeni lovem a krví. Dojde i k zabíjení chlapců. Při závěrečné štvanici na Ralfa se na ostrově objeví loď a před dospělým člověkem se chlapci opět mění v bezbranné děti.

 

Postmodernismus

Téma zla v člověku a ve společnosti je dominantním tématem britské prózy. Tvoří výrazné pozadí i ve válečných prózách. 

Ray Rigby (1917 – 1995)

Pahorek – válečný román o útrapách prostých vojáků v Africe.

 

James Clavell (1924 – 1994)

Král Krysa – válečný román ze zajateckého tábora, hlavní postavou je kšeftař, který vydělává na svých kamarádech.

 

Anthony Burgess (1917) [berges]

Mechanický pomeranč – jako v Pánovi much jsou i zde hrdinové teenageři i zde triumfuje zlo, krutost a násilí ve vztazích.
 

Salman Rushdie [raždí] (1947)

Britský prozaik muslimského původu. Narodil se v Bombaji, po rozdělení Indie se rodina přestěhovala do Pákistánu. Studoval v Cambridgi a od 1961 žije trvale v Británii.

Je to typický postmoderní autor – mísí žánry (dokumentární, fantazijní, legendární, pohádkové…), směšuje reálná, historická i politická fakta s fiktivními představami; různé kultury, náboženství, filozofie, jazyky; střídá vypravěče, úhly pohledu atd. Jazyk má v jeho díle výsadní postavení.

Satanské verše (1988) – za tuto knihu byl 1989 odsouzen v Iránu ajatolláhem Chomejním k trestu smrti, protože podle něj je kniha zaměřena proti islámu, Prorokovi a Koránu.

Hanba, Děti půlnoci, Zem pod jejíma nohama    

 

Lawrence Durrell (1912 – 1990)

Je pro něj příznačný exotický svět a jazykově-literární experiment.

Tetralogie Alexandrijský kvartet – dějištěm je Alexandrie – křižovatka evropské a orientální literatury. Kvartet znamená, že příběh je vyprávěn ze 4 různých úhlů.

Pentalogie Avignonský kvartet – objevují se zde i jiná města (Paříž, Ženeva, Vídeň, Káhira), je to román o různých kacířských sektách, o způsobech myšlení, chování atd.

 

John Fowles (1926)

Jeden z největších mágů postmoderní literatury.

Francouzova milenka (1969) – román, který ho nejvíce ho proslavil. Příběh zdánlivé děvky, příběh milostný, ale zároveň emancipační. V okamžiku, kdy se do ní zamiluje šlechtic, ona jej opouští, rozchází se s konvenční společností a stává se svobodnou, nezávislou. Autor ironicky komentuje viktoriánskou dobu (děj se odehrává 1867) a nechává otevřený konec, aby si čtenář vybral z několika možností. Hlavní postavou je tajemná Sarah, která denně přichází na pobřeží. Vzbudí zájem Charlese, který je zasnouben s dívkou z bohaté rodiny. Charles zjistí, že se Sarah říká „Francouzova milenka“, neboť vyhlíží francouzského námořníka, který jí kdysi slíbil, že se pro ni vrátí. Charles se do ní zamiluje, zruší zasnoubení, ale Sarah odjíždí. Setkají se po čase v Londýně. Sarah znovu odejede, Charles ji najde v USA. Má s ním dceru, ale chce být nezávislá a Charlese odmítá.

Fowlesovy romány založené na smíšení žánrů (thriller, detektivka, mystifikace…):

Sběratel – psychologický román kombinovaný s detektivkou. Zakomplexovaný úředník a sběratel motýlů Frederick vyhraje peníze a koupí opuštěný dům na venkově. Unese a uvězní zde studentku malířství Mirandu, do které je zamilovaný,a doufá, že i ona se do něj zamiluje. Miranda touží jen po svobodě, snaží se uprchnout. Nakonec se nachladí a umírá, protože Frederick se bojí zavolat lékaře. Děj je vyprávěn z pohledu Fredericka i Mirandy. V závěru sotva Frederick dívku pohřbí, již uvažuje o další oběti.

 

Další britští autoři

Patrick Ryan – s humorem a satiricky se dívá na příběhy vojáků britské armády za 2.sv.války -Jak jsem vyhrál válku 

Roald Dahl - Milostné rošády – černohumorné grotesky, blíží se až k hororu.

 

Klasické detektivky píší: Agatha Christie, P. D. Jamesová, Dick Francis

 

Arthur C. Clarke -  2000: Vesmírná odyssea – sci-fi román 

John Ronald Renel Tolkien – fantastická literatura : Hobit (1937), Trilogie Pán prstenů (1954 – 1955)

 

 

Existencialismus a jeho odpůrci

Existencialismus hrál významnou roli po válce a ještě v 50. letech (Sartre, Camus). Zároveň se objevily i negativní reakce. 

Boris Vian (1920 – 1959)

Nejradikálnější odpůrce existencialismu objevený mládeží až na konci 60. let. Byl nemilosrdným kritikem všeho oficiálního, konvenčního, velký mystifikátor. Lze ho považovat za specifickou variantu beatníků. Byl všestranně nadaný hudebník, šansoniér, herec, dramatik, výtvarník, spisovatel… V tvorbě kombinoval a parodoval různé žánry (thrillery, romány, detektivky). Pohrával si s texty jiných autorů, mísil svět lidí a přírody, grotesku s tragédií, dobro a zlo, brutalitu a sex, život a smrt… S existencialismem souhlasil v přesvědčení o absurditě lidské existence, prázdnotě života, odcizenosti, strachu a úzkosti:

Podzim v Pekingu (1947) – absurdita výstavby železnice v poušti, trať s vlakem i cestujícími se propadne do jam archeologických vykopávek.

Odmítal však angažovanost literatury existencionalistů, svobodu člověka neviděl v činu, ale ve fantazii a umělecké hravosti. Stal se spíše parodujícím, ironizujícím existencialistou. Vian byl tak výraznou osobností, že se s ním kritici nevěděli rady. Někteří ho ignorovali, jiní žalovali.

Pěna dní (1947) – román, zparodoval zde Sartra a jeho ženu Simone de Beauvoir

Naplivu na vaše hroby (1946) – text, za který byl odsouzen na 15 dní vězení

Červená tráva

Srdcerváč – do vesnice přijíždí psychiatr Kubohnát, aby provedl psychoanalýzu obyvatel. Nachomýtne se k porodu trojčat a pomůže jim na svět. V domě už zůstane. Žena po porodu vyhání svého muže, upne se na děti, snaží se je uchránit před jakýmkoli nebezpečím a nakonec je uvězní ve skleněné kleci. Chlapci se naučí být neviditelní a létat. Kubohnát se ocitá na dědčím jarmarku, kde se draží staří nepotřební lidé. Největší podivností vesnice je potok, kam se házejí mrtvoly, které musí muž Sláva vytahovat v zubech, tím zbavuje vesnici hanby a výčitek svědomí. Má spoustu peněz, ale k ničemu mu nejsou. Když Sláva zemře, nastupuje na jeho místo Kubohnát.

 

Francoise Saganová (1935)

Stala se symbolem své doby. Její hrdinky představují opojení z tělesné lásky, bezstarostného života, milosrdných dobrodružství, po jejichž odeznění zůstává smutek a samota:

Dobrý den, smutku (1954) – kultovní román, jeho vydání způsobilo skandál.

I ji lze považovat za zvláštní variantu existencialismu. Prázdnotu, nudu a smutek přiblížila širokému publiku, klade důraz na svobodu, nezávislost a právo svých hrdinek na lásku, kterou nelze koupit za žádné peníze.

Mé nejhezčí vzpomínky (1984) – vyznala obdiv k Sartrovi a Camusovi.

Jeden úsměv (1956) – román znázorňuje pocity Camusova Cizince.

V české literatuře stejný typ románu píše Vladimír Páral, nejnověji Barbara Nesvadbová (1975).

 

Nový román

Nathalie Sarrautová [sarotová] (1902 – 1997) 

Předchůdkyně nového románu.

Tropismy (1939) – román. Tropismy jsou v biologii reflexy organismů na tepelné, světelné aj. podněty z prostředí. Sarrautová to aplikovala na chování lidí – tropismy jsou slova a jiné reflexy, za nimiž člověk ukrývá svou vnitřní identitu.

Zlaté plody (1963) – rozhovory a úvahy z pařížských intelektuálních kruhů.

 

Alain Robbe-Grillet [alen rob grijé] (1922)

Gumy (1953) – námětem je detektivní hledání vraha. Vrahem je nakonec sám detektiv (neodpustitelný přečin proti pravidlům detektivky).

Žárlivost (1957) – postavy „kafkovsky“ označovány písmeny (hlavní postava A.).

 

Marguerite Durasová [margerit dyrasová] (1914 – 1996)

 Spolupracovala s filmem.

Podle jejího scénáře natočen film Hirošima, má láska – milostný příběh Japonce a Francouzky propojuje dvě kultury a dva tragické životní zážitky (konec války ve francouzském městečku, kde obyvatelé brutálně zničili lásku mladé francouzské dívky k německému vojákovi, na druhé straně výbuch atomové pumy v Hirošimě a jeho následky).

Moderato cantabile (1988) – román, tajemná událost (vražda mladé ženy z vášně) vede k hovorům mezi dívkou a mužem, které by mohly vyústit ve stejný čin (není ovšem realizován).

Milenec (1984) – vlastní zážitky z pobytu v Číně, kde se jako mladinká dívka zamilovala do bohatého Číňana, ale společenské předsudky lásku zničily.

 

Sci-fi

 

Robert Merle (1908 – 2004)

 Malevil – 1977 dochází k atomové katastrofě, která zničí téměř celou Francii. Přežívá skupinka lidí v té době shromážděných ve sklepení středověkého hradu Malevil. Majitel hradu Emanuel zorganizuje život v primitivních podmínkách beze všech vymožeností vědy a techniky. Postupně se setkávají s dalšími skupinkami lidí, kteří přežili. Většinou se jedná o zloděje. Na hradě je vybudován obranný systém. Muži se spravedlivě dělí o jedinou ženu, Emanuel nakonec umírá na zánět slepého střeva.

 

 

Neorealismus

Navázal na klasický realistický román 2. pol. 19. stol. – co nejvíce se přiblížil skutečnosti, vyprávěl příběhy ubohých lidí (nezaměstnaných, důchodců, prostitutek, sirotků…) žijících v bídě a na kraji měst, ponížených válkou a sociálními poměry (situace postav přibližuje neorealisty existencialistům). 

Federico Fellini (1920 – 1993) – filmový režisér a scénárista.

Silnice (1954) – potulní „umělci“ s klaunským úsměvem plným bolesti se setkávají s krutostí života, zrádnými a zlými lidmi, ale nepropadají zoufalství.

Cabiriiny noci (1957) – neradostný život a chabá naděje na jeho zlepšení.

 

Alberto Moravia (1907 – 1990)

Nejvýraznější prvky neorealismu jsou patrné v jeho povídkách:

Římské povídky (1954)

Nové římské povídky (1957)

Existenciální romány:

Římanka (1947) – hlavní hrdinka se prodává, aby uživila sebe a matku, ale i proto, že při její kráse je to snadný zdroj obživy. Její sny o šťastném manželství se propadnou do zklamání a bolesti. Šestnáctiletá Adriana využívá své krásy nejprve jako modelka pro malíře, potom jako prostitutka. Touží vydělat peníze a založit si šťastnou rodinu. Nejprve se zamiluje do Gina. Je zklamaná, když se dozví, že je ženatý. Jeden z jejích zákazníků je student Giacomo a Adriana se do něj beznadějně zamiluje. Giacomo se zaplete do protistátní činnosti. Při výslechu prozradí své spolupracovníky a zastřelí se. Adriana čeká dítě, s pomocí Giacomových rodičů se snaží zajistit dítěti lepší život, i když dítě není Giacoma, ale jiného zákazníka, který je zločinec.

<